Vzteklé dítě - chyba výchovy?

to je mi moc líto :r: hodně sil

Taky mám tři děti(čekám čtvrté) a každé je jiné, na každé platí něco jiného, občas neplatí vůbec nic.

Základní rada je, nenechat se vytočit a říct si:

1) Bude to dělat ještě za deset, patnáct let?
2) Vadilo by mi, kdyby to dělalo ještě za deset patnáct let?

Díky tomuhle si člověk uvědomí, který věci mají být brány vážně a který můžeme bát s nadhledem.

Dítě za patnáct let zcela jistě nebude vylívat nočník na podlahu, matlat pastu po podlaze nebo malovat na zeď. Neměli bychom se tím nechat vytočit a netřeba to nějak rapidně řešit- vždyť je to jen pasta, zeď, podlaha...Nejde o život.

Když si ale řeknu, co kdyby za patnáct let někomu ubližovalo(jako teď třeba ubližuje psovi, sourozenci...), tak by to už problém byl, to je třeba řešit a dítě kárat/trestat úměrně věku. Stejně tak třeba lhání a podobný neduhy.

Záchvaty vzteku, kdy sebou dítě pleskne o zem, tím si projde skoro každé dítě- moje nejstarší měla asi tři, ale řvala tak, až zvracela pěnu:DDDDD Podle mých zkušeností s tím nejde dělat nic jinýho než počkat, až to přejde- snažit se odvézt pozornost někam jinam. Teď si tím prochází syn, naposledy ho to chytlo při čekání na lanovku na Petřín, řval jak zběsilej, kopal, až z něj lítali boty. Naštěstí byla lanovka plná cizinců- akorát se chápavě usmívali- vnímají děti jinak, než jsou vnímány u nás. Tady akorát každej blbě čumí, nebo pronese cosi o nevychovaným smradovi. Ve chvíli, kdy se lanovka rozjela, v tu samou vteřinu bylo po vzteku- odvedlo to jeho pozornost a bylo po pláči.

Záchvaty na veřejnosti nejsou nic příjemnýho, ale je to jen trénink nás matek na pubertu našich dítek, to budeme ještě vzpomínat, jak roztomilí byli, když se váleli po zemi:DDD

V leckterých kulturách to tak je dodnes, že se rodičům vyká, nebo chová s maximální úctou, a kde se na nějakou výchovu bez fyzických trestů nehraje. Ale ve většině těchto kultur je dítě do jistého věku (4,5, 6 let, jak kde) bráno jako nedotknutelné, netrestá se a jeho výlevy jsou brány zcela s klidem- prostě patří k vývoji, matky z toho nešílí, spíš se pobaveně usmívají, stejně tak okolí. Všichni akorát litují a obdivují matky.

V naši společnosti se ale rodí tak málo dětí, že lidi na děti a jejich projevy odvykly. Najednou je strašnej problém.

Zajímavý je, že všichni tady maj strašnej problém tohle řešit, když jde o malé dítě, ale když jde o školáka, tak je jim už jedno, že se chová jak zvíře, že je sprostý, agresivní, že se ve škole chová špatně i k učitelce atd. To už pak každej svádí na jeho osobnost a já nevím kdesi cosi. To je naopak věk, kdy je potřeba se na nešvary všeho druhu zaměřit. Dvou- tříleté děti prostě řvou, třískají hračkami, válí se po zemi, pěti, šestileté dítě už naopak má znát, co je správné a co ne, a jak se od něj očekává, aby se ve společnosti chovalo.