výpomoc

Ahojky, tak my to mame naplanovano tak, ze si manzel aspon ten prvni tyden po porodu vezme dovcu a bude pomahat doma. Pak uz to teda budu muset nejak zvladat sama, protoze babicky jsou daleko, ale nastesti mame celkem maly byt.A myslim, ze je manzelovi jasne ,ze nez se z toho nejak vzpamatuju,tak nebude zadny vyvareni a s uklidem nastesti pomaha i normalne, takze doufam, ze to nejak zvladneme.
---------------------------------------
http://Birchwood.mondozoo.com

Ahojky, tak já měla pomoc od mojí mamky a musím říct, že to bylo super. celé 6ti nedělí chodila k nám na odpoledne, poklidila, uvařila, vyprala... já jsem po porodu na tom psychicky nebyla moc dobře, takže jsem byla ráda, že u nás mamka byla..takže za mě ano:))

Přesně jak píšeš, taky jsem chtěla být radši s manželem a mimčem sama. Tak jsme to řekli oběma babičkám, že moc děkuju za nabídku pomoci, ale že bysme si rádi na sebe napřed zvykli sami. Vzaly to obě v pohodě.
Tatínek měl původně v plánu si vzít dovolenou, ale nějak to nevyšlo, ale aspoň jezdil dřív z práce.
Takže žádná pomoc nebyla, zvládala jsem to všechno v pohodě sama s pomocí tatínka :)

Tak já teda při obou dětech všechno nějak musela zvládnout sama., Oba císařem, takže celkem sranda, při holce jsme bydleli ve 4 patře bez výtahu, při klukovi jsem musela tahat hned ten den, co mě pustili, malou z vany(15 kilo), chlap se sbalil a šel večer pryč. Málem mě trefilo. Tchýně mi teda naslibovala, jak mi bude v šestinedělí jezdit pomáhat, ale teda vyprdla se na mě. No a naše mamka dojet ani nemohla, bydlí na Moravě a brácha by musel zůstat doma sám(taťka dělá na směny), no a to by asi nevydržel(bylo mu 14 a teda má aspergera, tak by to asi nezvládl). Takže jsem si musela poradit sama., A nakonec jsem asi ráda, aspoň jsem si to zajela hned a nic mě nepřekvapilo.

Ahojí tak já měla pomoc jen první den co jsem přišla z porodnice ... moje mamča a Tomovo donesli jídlo ... ale to bylo jen na dva dny ... byla jsem po císaři a vše jsem dělala sama ani přítel nepomáhal ... a zvládala jsem to bezvadně :) o to ted je to horší:-D dřív malej pořád spal ,ale ted je to aktivista takže toho moc neudělám a mám to pořád na talíři:(

Ja si nedokazala predstavit, ze by nam tu nekdo hospodaril. Hlavne jsem mela strach, ze treba budu chtit chodit naha, budu muset vetrat prsa, nebudu moct nosit kalhotky kvuli vetrani atd atd. kdokoliv krome manzela by mi tu vadil. Takze jsem rekla jak moji mame jak tchyni, ze to zkusime a kdyz to nepujde, tak se radi ozveme. (obe bydli 600 km, takze jejich pomoc by znamenala, ze tu vazne budou bydlet...).
Nakonec se u nas zadne tragedie nkonaly, Manzel mel dva prvni tydny dovolenou a pak uz jsem to nejak zvladala sama. Mela jsem v mrazaku navarene kybliky silneho slepiciho vyvaru a ty jsem si postupne vytahovala.
Klidne jsem si pak zvala i navstevy a rovnou jsem jim rikala, ze se maji stavit na chvili a prinest neco sladkeho nebo neco k jidlu at nemusim varit. Bylo to fajn, kazdy prisel na chvilku okouknout mimi, pojedl se mnou a ja mela klid.
Porodni asistentka me ubezpecila, ze kdyz peru na 60, tak ani zehlit nemusim, takze ani s tim jsem si hlavu nedelala.

Takze pomoc neodmitej uplne, spis si ji nech v zaloze a rovnou jim to tak rekni. Ze nemusis varit je vazne moc fajn.

ahoj, tak domácnost jsem relativně zvládala, ale vařila mi celé 6tinedělí tchýně, a to byla velká pomoc. i po šestinedělí mi třeba uvařila tak 2x-3x týdně. tchán byl zrovna od ledna v důchodu, tak mi to jídlo vozil, ale oni bydlí blízko takže by stačilo říct a tchýně by dorozila cokoli udělat, je moc hodná :) mojí mámu by to ani nenapadlo ta přijela a nechal se obskakovat. uřitě pomoc neodmítej a řekni slušně že uvidíš jak na tom budeš. a přítel se mnou byl doma asi týden po porodu, když měl jít do práce tak jsem nevěděla co budu dělat.. ale nakonec to šlo ;)

tak koukám maminky a těhulky, že jste velice soběstačné!! Taky bych to chtěla zmáknout sama, takže to budu muset nějak vysvětlit, že to zvládnu sama a že celodenní návštěvy nepotřebuju:-)

ahoj tak já to zvádla sama s manžou, mě by to vadilo, kdyby mi tady někdo štrachal i vlastní máma, jsem soběstačná osoba, která byli sama od 19 let a manža od 18 let, tak jsme to chtěli zvládnout sami a hlavně máme svůj názor na některé věci a babi by to nevydýchaly určitě, stačila švagrová občas na návštěvě...to vždycky skončilo hádkou náš všech, co všechnu musíme!!! dělat atd. takže i teď podruhé si vystačíme zase sami

Ahojky, mě to teprve čeká, ale pokud budu na sobě cítit, že bych pomoc potřebovala, tak si o ni řeknu. Mamka i tchyně jsou obě ochotné cokoliv pro mě udělat, nevnucují se, ale pomoc nabídnou, takže když budu potřebovat, tak jim zavolám a oni přijdou uvařit, uklidit, atd. Ráda bych to zvládla vše sama, ale čekám první miminko, tak nevím dopředu, jak to budu zvládat. Rozhodně bych ale asi nechtěla, aby tu byl někdo na tak dlouho nakvindovaný, tchyně bydlí ve stejné ulici, takže ta dojde, když bude potřeba. A mamka v blízkém městě, tak tu bych tady třeba na 2-3 dny v kuse mít mohla, ale 14 dní mi přijde už hrozně moc, to už má člověk dost narušené soukromí...

Ne nepomáhal mi nikdo,ale určitě by se mi to hodilo,malá mi prořvala celý noce,nešlo nám kojení a byla furt hladová.Manžel mi taky nepomáhal a když byli malé asi 3 týdny měl hroznou chřipku že ani nevstal z postele tak jsem obskakovala i jeho.

Ahoj tak ke mě jezdila na výpomoc tchýně a bylo to super.Já jsem si hezky s malou lehla na 3hodky a když jsem vstala tak bylo uklizeno,navařeno,nažehlíno a já jsem se mohla věnovat mimču a stejně jsem byla kaput :a:

ahoj, zvládla jsem to sama jak u prvního mimča tak i u druhýho. Manžel měl po příchodu z porodnice 10dní volno. Trošku mi pomáhal-ale i tak toho bylo hodně na mě. Dá se to zvládnout-i když kolikrát se zatnutýma zubama. Byla jsem hodně šitá a tak každý pohyb byl dost bolestivý a náročný. Já jsem si nedovedla představit mít tu ještě mamku nebo tchyni. Máme malej byteček 2KK (38m2). Ráda jsem si vše dělala vlastním tempem...
Takže záleží opravdu na tobě. Já jsem si hodně věcí udělala před porodem-vyžehlila jsem, vyprala, vyprala naše cejchy a poklidila. Vaření jsem zvládala po příchodu z porodky-vařila jsem nenáročná jídla na více dní...

Se mnou měl být manžel doma 4 dny, když byl doma 2. den, poslala jsem ho do práce, protože mi to přišlo šoda jeho volna. Řekla jsem si, že si to nechám jako rezervu, kdyby mi bylo ouvej. Jediný, co mě strašně pomohlo, že se o mě postaral, než šel pryč. Navařil, připravil na stůl (kde jsem kojila) pití a tak. PS: Doporučuju kojení v leže!!!!!! Já blbá jsem si myslela, že je to jedno. Mrzly mi záda, bolely, jak jsem se hrbila. Teď - cha - zalomim to do postele a než se malej nají, zavřu oči a kolikrát si i schrupnu :-). Nebo jsem si i při tom četla :-)

u mě je to teda daleko - až v prosinci, ale ségra už se nabídla, že v případě potřeby zaskočí, pomůže s domácností a tak. Jsme si hodně blízké a nebude tu bydlet. Jenom dojde pomoc. A před ní se ani nemusím převlékat z pyžama. Když nebudu chtít aby jezdila, tak jí to prostě řeknu, že už ji nepotřebuji. Ale nevím, jestli bych třeba snesla svoji mamku 14 dní nastěhovanou u sebe (i když ji mám moc ráda) a tchýni bych takhle nechtěla vůbec - i když je fajn, je to přece jenom cizí člověk.

nikoho bych tu nechtěla. vím totiž o sobě že jsem protě hostitelka. a mít tu mamku, nebo sestru, tak mi to nedá a budu skákat i kolem nich. nechceš kafe, nemáš hlad. já tu byla sama, snědla jsem sušu, celý den chodila v noční košili, převážně jsem spala celý dny pokud jsem se nestarala o jídlo pro malou (neměla sílu tahat, krmila jsem ji odstříkaným MM, takže jsem každé tři hodny odstříkváala, přitom ale vyvařovala lahvičky a odsávačku, vše desinfikovala, byla jsem až histericky posedlá po čistotě). navíc jsem dost bulela plná hormonů šestinedělky. já vlastně k sobě nikoho nepustila. nikdo u nás nebyl ani na návštěvě.