uz jsem zoufala-tchan,tchyne :-(
Predem se omlouvam, ale kvuli anonimite jsem musela zalozit novy nick. Jde o to, ze uz pet let ziju v domku s tchyni a tchanem. Nastehovala jsem se tehotna je svemu soucasnemu muzi, do te doby jsem tu maximalne prespavala :-) zdali se byt naprosto v pohode, bylo mi 21let a presto byli z necekaneho tehotenstvi stastny a slavili snad do porodu. Uz v prvnim tehotenstvi nastali mensi komplikace. Tchyne ma rada lecitelstvi atd. Takze nasusila hermanek na koupani miminka, nasrobila ty stare bile zavinovacky, vnutila po svych detech spoustu prisernych nepraktickych oblecku atd.to bych jeste presla, ze se tak angazovala, horsi byla buzerace typu " vyvetrej si, vyper si dokud je hezky, nezapinej zehlicku kdyz hejde nocni proud, ...pozdeji "nemej ty okna hebo obesis mimino, nepij to kafe, nekoupej se v horke vode (v koupelne byla mlha, tak to dobre poznala)... pak se dostavelo patro a dostali svuj byt v patre, vse nove, nemuseli investovat, tak jsem doufala v trochu soukromi. Naroeil se syn,hodinu po prijezdu uz museli byt u nas s flaskou a chlastali. Dve hodiny jsem prezila a dalsi dny uz jsem nemohla vylest ba zahradu, aniz by tchyne nekontrolovala, jestli je dobre obleceny, kam jdeme, a jak dlouho, kdy jsem ho kojila atd. Ja mlada blba si vse hechavala libit, ale po case ruply nervy a ja se zacala "branit". Pul roku jsme se skoro nezdravili, pomlouvala me kde mohla. Pak se to srovnalo, zacala jsem planovat svatbu, predem jsem jim rekla, ze si vse naplanuji sama a nepotrebuji od nich dary ani penize, ze vim ze z duchodu by to bylo blby. Tak to pochopili a nerejpali do planovani. Po svatbe jsem otehotnela, pustili se do me, ze jsem to udelala schvalne pred rekonstrukci domu a zahrady, abych nemusela nic delat! Pritom jsem s prvnim oblozila sama celou jejich koupelnu, v poslednim mesici tehotenstvi jsem tahala tvarnice, natahovala omitky a bilila jim byt! Opet jsem byla nezodpovedna, ze jsem tehotna. Po porodu byl chvili klid, meli strach aby zas nebyla hadka a odmlka, ted po roce a pul je dum temer hotovy, na zahrade jsem si vybojovala bazen, tak jsme tam travili spoustu casu a tchanojc tam nechtej chodit, ze se boji ze se deti utopi! Je zastreseny :-) leto probehlo celkove v pohode, tchyne hodne hlidala a ja vydelavala na nove auto, pac treti mimi bylo v planu a potrebujem vetsi auto. Ted jsem uplny blazen, ze jsem zas tehotna, ze tri deti hlidat nebudou a kdesi cosi. Jsem vdecna aspon za to ze hlidali cele leto. Jenze ted delaj naschvaly. Barak mame konecne krasny, oni ho ale vylepsuji hnusnym zrezlym nabytkem na terase, tchan vyrabi same hovadiny, aby byla zahrada co hejhnusnejsi, tchyne na hlidani hema cas kdyz jedu na gyndu, deti na zahrade nesmi behat, jen na ne vsichni nadavaji, ja se o ne vlastne nestaram, na vsechno seru. Nemuzu si tam ani sednout a hrat si s detma, pac me predemnou nahlas "pomlouvaji" jak jsem nevdecna, ze se na domku nadreli a ja jim nedovolim ani zasadit strom uprostred zahrady! Prestali zalevat kyrky na mych oknech, sekaj travu az do hliny, aby netostla rychle, proste kolem domku vse nebezpecne, hnesne, vsechno rezave, bordel... ale podle nich to k bydleni v dome patri a ja jsem hloupa bytovkarka. A manzel? Drzi hubu, vyslechne me, nic nevyresi, vyslechne sve rodice, me rekne co rekli a tim to hasne. Je rad ze tchan pomuze obcas s necim na domku, tak proste drzi hubu. Uz nemam silu dal bojovat, parkrat jsem si hledala byt, ze odejdu... jenze ted, tehotna s dvouma detma to nepripada v uvahu. K cemu mi to je bydlet v dome, kdyz nemam ani trohu soukromi, klidu? Nejsem nevdecna, jen uz nemuzu dal prehlizet vse a nechat si vse libit.. nejsem bohuzel z tech co si otevrou hubu a srovnaj poradek, neumim to. Jak to prezit?
Děti můžou mít rádi svoje prarodiče,jsou to děti.Ty už jsi na prášky a časem se to možná odrazí i na nich,pak na tvé psychice.Ale to už jsem ti asi psala.Jestli ti manželství funguje,tak buď tvrdá,stůj si za svým,máš před sebou celý život.A dej nám třeba vědět,jestli jsi tu odvahu našla.
In reply to Víš,že bys odcházela sama? by lena
Nemam :-( jsem hrozny srab ale nemam odvahu v tomto stavu delat ultimata.. fakt je ze s tchanem jsem se uz docela pohadala, hned delal jakoby se nic nestalo, porad ma nutkani me poucovat a karat. S manzelem se vubec neda mluvit :-( on po praci oblekne monterky a zmizi na zahradu v kazdem picasi, maka... vecer uz me nevnima, skosela jsem s nim nekolikrat mluvit, ale bez odezvy, tak jsem se vybrecela za rohem a ziju dal. Nebyt tehotna, zobala bych na 100% antidepresiva. Jsou sice dny, kdy je vse ok, nikdo neremca, mam az na to nesoukromi relativne klid, ale pak prijde eco co me skoro polozi. Potrebuji psychologa, treba je to vsechno jen ve me, treba jsem ja ta zla, nebo duvod, proc je to tady podle me "takove" :-(
In reply to Nemam jsem hrozny srab ale by zoufala maminka
Napíšu ti,co se včera stalo mě.Odešla jsem od manžela,malýmu bylo půl roku a nikam jinam jsem nemohla jít,než zase k matce.Mám sice byt,ale plnou pr...dluhů,díky manžovi.
Poslední dobou mi chodily výhružný maily od manžela,do toho mi dělá přednášky matka,prcek,který zarputile odmítá boty a mě prdly nervy.Emoce se vyvalily,nikdy mě takhle neviděla,až z toho měla vykulený oči.A ze mě to začalo lítat všechno.A jsme u toho.Pořád funguješ kolem domácnosti,dětí,teď přijde mimčo a to teprve začne kolotoč a budeš dobrá,jestli tohle ustojíš.Neříkám,že jsi slaboch,ale silná být pořád nemůžeš,nevíš kolik toho tvůj organismus vydrží.
Mě když manža vymíval každý den mozek,přestala jsem fungovat,jen jsem viděla,že pohybuje rty.Tělo,mozek už nestíhal.Jsem zvědavá....jak to všechno u tebe dopadne.Jen se modlím,aby se sem nepodíval,obávám se,že jsem na jeho komplu, na těchto stránkách,trvale přihlášená.
In reply to Taky bych hledala dlouho odvahu. by lena
Woooow, co na to rict! Mas muj obdiv, zes to "dokazala", to co pises je to, ceho se bojim.. ze rodice, babicky, pratele, vsichni by rejpaly do duvodu, hledali gy vinika, vymyslely konspiracni teorie... najednou bych byla hlavnim tematem vsude kde jsem znama a pronasledoval by me porad ten pocit, ze me za to vsichni odsuzuji... jsem strasne rada ze mam sve deti, ze mam v brisku dalsi poklad,jenze strach o ne a hejich budoucnost me drzi nad vodou, abych se nezblaznila. Vim ze bych jim nedala zdaleka vsechno co potrebujou, ze bych stejne nebyla v klidu... ja od manzela odejit nemuzu, i kdyz me stve jeho postoj k problemum.. on neni hlavni duvod mych psychyckych problemu... ale moooc se bojim, ze s postupem casu se bude vic a vic podobat svemu otci a pak si budu vycitat, ze jsem deti neochranila pred tim blbym vzorem, prikladem...
In reply to Woooow, co na to rict! Mas by zoufala maminka
asi ty děti nás nejvíc podrží,ale pak se potřebuješ dobíjet ještě jinde.Taky potřebuješ oporu jako ty děti.Budu ti moc držet palce.A věřit,že vše dobře dopadne.
Mockrat dekuji za vase komentare! Budu opravdu muset zakrocit a trochu i pohrozit manzelovi.. ja bych strasne rada bydlela s rodinou jinde, sem jsem se pristehovala, necitim se tu jako doma, protoze jsem si tu nic sama nevybudovala, temer nic neovluvnila a celkove mam podit ze do toho domu chodim jak na navstevu- s nejistotou co me tu ceka za prekvapka, co si zas vyslechnu a soukromi v haji. Manzel odtud nikdy nepujde, on budoval, platil, ma tu rodice ktery ho sice serou, ale pomuzou, obcas pohlidaj,tchyne uvari co si preje kdyz jsem pryc... tak mu nic nechybi. Stary jsou zvykly delat si tu co chtej a nenechaj se ode me buzerovat. Vcera mi prisl navsteva, sedeli jsme venku a tchan s nama! Kecal do vseho, ltravoval, no hruza. To mam vzdycky, takze pokazde si od pratel vyslechnu, ze se tady citi blbe a ze mam radeji navstevovat ja je.. pak me to hrozne mrzi. Jeste mi pred nima zacal buzerovat, ze na vsechno seru, ze jsem rekla ze otrham ostruziny a vysrala jsem se na to, ze vsechno nechavam shnit atd. Manzel to vsechno bohuzel nevidi, oni jsou takovy jen kdyz je v praci, nechci je pomlouvat kdyz to sam nevidi. Je to ode me hnusny, ale tesim se az tu nebudou! Vim ze je to blby, nerika se to a nemelo by se nikomu prat nic zleho, ale ja vim ze to pak vyresi uplne vsechno. Pulku zivota budu ve stresu a nestastna jen kvuli nim... nechci aby mi znicili jinak spokojene manzelstvi. Odejit nemuzu, financne ani psychycky bych to nezvladla :-(
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jenze manzel nikdy neodejde, musel by jim jeste davat penize pac z duchodu by to neutahly. Svuj vchod oni maji, hned vedle naseho, klice od nas nemaji, ale dostali je kdyz jsme byli na dovoleny a mela jsem vyzehleno, umyte sklenicky co jsme nestihli, spinave pradlo si vzala k sobe a vyprala, zalila zalite kytky a to jsem po ni chtela jen otvirat okna. Jiny by to ocenili, me ten zasah do osobnich veci vadi. Zahrada rozdelit nejde... hned vedle bazenu maji sklenik, pak mame jezirko s rybkama a oni jeste zahony. Ani nevis kolikrat uz jsem premyslela jak to udelat, abych je nemusela potkavat. Ale s muzem promluvim, musim to vyresit.. nejde takhle pokracovat.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jo vareni... to znam :-D prijeli jsme z dovoleny, schvalne jsme nerikali v kolik prijedem, cestou jsme si v restauraci dali vyborny obed a po prijezdu nam vynadala, ze jsme nevdecny, ze kvuli ham vari, ze je to ted teply at se koukame hajist a netrapime deti hlady :-D si mysli ze deti celou dovolenou jedli suchy chlebaa balenou vodu :-D manzel stale ignoruje me namitky, tak od zitra zacnu byt ja ta zla i za cenu, ze uz deti nikdy nepohlida... dekuji za podporu! :-)
In reply to Jo vareni... to znam by zoufala maminka
Já když se vrátila z porodnice tak jsem měla "uklizený" přerovnaný a vydenzifikovaný dům, klíče jsem tchýni nikdy nedala a manžel mně v porodnici vyprávěl jak tam jeho maminka dře, nenechala mě na pokoji ani v šestinedělí, vyslechla jsem si spoustu "rad" až to ve mě bouchlo, pohádaly jsme se, jsou to už tři roky a dodnes spolu nekomunikujem. Nikdy bych nebydlela s vlastníma rodičema natož s tchýní, upřímně tě lituji a jediné řešení je odstěhovat se tak přeji hodně štěstí
In reply to Já když se vrátila z by jana a nela
Kez by to bylo tak jednoduche, odstehovat se.. vim ze bych totiz odchazela sama s detma, bez sveho muze...hadky nemaj smysl, oni nikdy od nas neodejdou, my od nich taky ne. A pak se potkavat na dvore a delat ze se nezname..to uz jsem zazila, byl klid, ale trpeli by hlavne deti, oni maj prarodice radi a bez domluvy by s nima byt nemohli..
Mockrat dekuji za vase komentare! Budu opravdu muset zakrocit a trochu i pohrozit manzelovi.. ja bych strasne rada bydlela s rodinou jinde, sem jsem se pristehovala, necitim se tu jako doma, protoze jsem si tu nic sama nevybudovala, temer nic neovluvnila a celkove mam podit ze do toho domu chodim jak na navstevu- s nejistotou co me tu ceka za prekvapka, co si zas vyslechnu a soukromi v haji. Manzel odtud nikdy nepujde, on budoval, platil, ma tu rodice ktery ho sice serou, ale pomuzou, obcas pohlidaj,tchyne uvari co si preje kdyz jsem pryc... tak mu nic nechybi. Stary jsou zvykly delat si tu co chtej a nenechaj se ode me buzerovat. Vcera mi prisl navsteva, sedeli jsme venku a tchan s nama! Kecal do vseho, ltravoval, no hruza. To mam vzdycky, takze pokazde si od pratel vyslechnu, ze se tady citi blbe a ze mam radeji navstevovat ja je.. pak me to hrozne mrzi. Jeste mi pred nima zacal buzerovat, ze na vsechno seru, ze jsem rekla ze otrham ostruziny a vysrala jsem se na to, ze vsechno nechavam shnit atd. Manzel to vsechno bohuzel nevidi, oni jsou takovy jen kdyz je v praci, nechci je pomlouvat kdyz to sam nevidi. Je to ode me hnusny, ale tesim se az tu nebudou! Vim ze je to blby, nerika se to a nemelo by se nikomu prat nic zleho, ale ja vim ze to pak vyresi uplne vsechno. Pulku zivota budu ve stresu a nestastna jen kvuli nim... nechci aby mi znicili jinak spokojene manzelstvi. Odejit nemuzu, financne ani psychycky bych to nezvladla :-(
4 dospělí a syn,který má teď rok.Chlapa jsem měla na prd,nakonec jsem se sbalila a odešla.Ty jsi v trochu jiné situaci.Budeš se starat o 3 děti a představ si,že uslyší všechno,co o tobě tchánovci řeknou,nehledě na to,že až porostou,bude ti je tchýně "vychovávat".Dělala mi to matka u dcery.Jestli se za tebe nepostaví chlap,musíš se vzepřít ty sama,máš za sebou 3 děti,to by tě mělo nakopnout.A říct,že to takhle už nejde.Sice tam s váma nebudou na věky,ale musíš se do toho obout už teď,budu se to s věkem dětí stupňovat.Začneš mít psychický a pak i zdravotní problémy.A ty děti musíš přece vychovat.Budu ti držet pěsti a dej nám vědět.Vím,co to je,když se nemáš komu svěřit. :k:
Myslím buď se odstěhovat, nebo tam bydlet a buděš to mít celý život. Nemyslím si, že se to nějak výrazně změní. Jednou to bude lepší, podruhé horší, ale více- méně pořád dokola. Mám několik kamarádek, co takhle utopily prachy a jsou na tom podobně jako ty. Odejít nemůžou platí hypotéky a půjčky za opravy domu a zůstat se jim taky nechce, je to past. My jsme začali stavět nový malinky domek. Já to znám ze svého okolí a dotyčné bude za chvíli 60, tchýně nežije 10 let a pořád lituje, že si zkazila život, tím že neodešla a utopili v tom baráku všechny svoje peníze. Je mi tě líto :n: a jsem ráda, že my se budeme za pár let stěhovat. Bydlíme s mými rodiči ve velikém domě vycházíme spolu docela dobře, ale jsem si jistá, že kdyby jsme do toho tady začali vrtat a chtěli něco předělávat, nebo měnit, předělávat zahradu, nebo řezat stromy tak bych pořádně narazila a už by ty vztahy takové dobré nebyly. Byla bych na tom podobně. Oni to chtějí podle sebe, roky si to přáji a roky to předělávali a budovali a kdybych to začala předělávat podle sebe, tak by dopadlo blbě. Stejně jako s místem, mamé všude místností a místností a my si nemáme kam dát věci, oni tam mají podle mě nashromážděné nepotřebné harampádí, jenže oni to vidí jinak a ty věci chtějí. Tak si tu nemám kam něco uložit se 3 dětmi není kam dát zimní věci v obrovité haciendě :dance: Je to všude. Maminky jsou nejlepší ať od manžela, nebo svoje, když jsou blízko, ale nemohou dojít v papučích a věřím, že my co jim to všechno předělaváme je taky pekně štveme. Já bych řekla, odejděte pryč, než si poděláte život. Jak holky psaly níže, já řeším problémy s mojí části rodiny a manžel se svou části rodiny. Vlastní je vlastní.
In reply to Myslím buď se odstěhovat, by jannaa
My jsme na tom úplně stejně. Původně jsme začali předělávat bydlení u našich. Vycházíme s nimi skvěle (teď), ale začalo to skřípat, kvůli několika věcem, hlavně kvůli švagrové, která bydlí kousek od našich a pořád tam byla napytlíkovaná. Radši jsme rekonstrukci zastavili včas a koupili si něco vlastního. Sice jsme se víc zadlužili, ale rozhodně nelitujeme. Máme svoje soukromí a s našima vycházíme teď skvěle.
Fakt nepříjemná situace. Společné bydlení s rodiči je prostě na H.... Hlavně co se tchýně a snachy týče. Já to na jednu stranu znám, ale tvůj případ je určitě horší. Bydlíme sami, ale ve stejné vesnici bydlí natrvalo švagrová a tchýně s tchánem tady mají chalupu a od jara do podzima tady bydlí a to k nám pak denně chodí na návštěvy a někdy i třeba dvakrát denně. Bylo už spoustu konfliktů, ale vždycky je v tomhle směru manžel aktivní a srovná se to. Byly už případy, kdy se urazili, ale brzo je to přešlo. Holt jsou takový chytrolíni rejpací a to je nanic. Takže určitě by to chtělo trošku zaktivovat manžela. Neříkám, že musí řešit všechno, ale pokud už je něco přes míru, tak by se za tebe mohl postavit a něco jim říct. Zkus to s ním probrat, jak tě to ubíjí a ničí a že nechceš aby jste se dostali do fáze, kdy to bude ničit i vztah mazi vámi, což se může docela jistě stát. Jeden jediný rok jsme bydleli u tchýně s tchánem a bylo to fakt na rozchod. Ještě, že jsme se pak stěhovali. Věděli jsme, že tam nám bude líp.
Máš to těžké. My bydlíme sami,ale tchyně mne taky drbe,hlavně co se týká výchovy mého syna a organizace domácnosti.Byla někdy opravdu dost drsná,partner se za mě také nepostavil,tak jsem se jednou naštvala a na rovinu jsem jí řekla,že si své děti budu vychovávat sama a tak ják já uznám za vhodné.Od té doby mám relativní klid,nebojím se jí říci,že její syn mě nehorázně štve a že mám chuť i s dětmi odejít....... Tím chci řící,že pokud chceš mít doma klid musíš se přestat bát a poslat ji do patřičných mezí.Přeci kvůli ní nebudeš trpět :a: Udělej to kvůli dětem.
no bohužel když ty si neumíš na ně otevřít pusu tak musí manžel zakročit, jsou to přeci jen jeho rodiče a tak by jim mohl snad říct co máš na srdci ne? teda jestli není jak ten můj, my bydlíme taky s jeho rodiči, my nahoře, oni dole..mě se nelíbí něco a bohužel si taky neumím otevřít na ně pusu, proto říkám příteli at jim to řekne, tak občas řekne, občas neřeší, no kdyby si s nima aspon promluvil, ale to on ne, prostě jen jim to suše oznámí a tím to končí a samozřejmě že tím se nic nevyřeší...bydlím tu teprve rok a půl, ted máme do toho ještě 4 měsíčního kluka a začíná to taky...tchyně začíná hodně mluvit do všeho ohledně malého, nejvíce ted ohledně jídla, já ho jen kojím a dávám na noc kaši, ale ona furt at už mu dávám polívky a nebo 2x denně kaši a předhazuje mi to denně a já furt dokola říkám že není kam spěchat..začíná mě to taky štvát ale bohužel jako víc si pusu neumím otevřít na ni :00:
Tak já zase zastávám názor, že to jsou rodiče manžela, takže on by měl udělat pořádek.
Můj manžel za mnou vždycky stojí. Ano, ke svým rodičům má úctu, ale kdyby něco, tak se za mě postaví.
Já mám občas takový problém s manželovou babičkou, bydlíme ve vile - tři patra. Jedno má babička a my dvě zbylé. Ona má ve svém patře všechno, je samostatná, ale má potřebu organizovat, takže ze začátku chodila za mnou, jak si mám postavit nábytek a pod. - manžel za ní šel a udělal pořádek.
Tak to ti nezávidím ! My jsme se s manželem dohodli že u rodičů bydlet nebudeme,vidíme okolo že to nedělá dobrotu. Chápu tě že jsi si už hledala byt ! Měli by jste se dohodnout s manželem a s rodiči promluvit a určit si nějaké hranice . Důležité je jestli se muž za tebe postaví ,je to těžká situace, Držím ti pěsti aby se to vyřešilo a měla jsi klid na :€O: a rodinu :one: :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
