Už dlouho se chci zeptat na vaše zkušenosti s oblékáním.

Občas jsem v takovym docela stresu, když jdeme ven. Oblíknout sebe, vyčůrat se, přičemž když má prcek řvavou, tak řve (to teď skoro furt, vyžaduje teď mnohem více pozornosti), no pak ho přebalit a oblíknout, to je taky řvaní, pak do kočárku a to je úplně hrůza (mezitím se mi většinou chce znova na malou :-D, takže on se mezitím v předsíni vzteká, že jsem ho šoupla do kočáru a zmizela ), pak se obout, jo a připravit si ke kočáru pytlíky se smetím a případné další zapomenuté věci, které chceme s sebou ven, no a taky přivolat výtah, nakonec se zklidní až venku. Jen mimořádně se stane, že mu obléknu např. rozepínací mikinu, aniž by tomu věnoval pozornost, většinou, když je na klíně a zároveň má jiné zájmy :-) No ale věřím a vidím, že v tom nejsem sama :-)

Tak popsala jsi to úplně přesně :s: A to já k tomu ještě, jak šoupnu holky do kočáru. Tak musim sjet do sklepa nejdřív s podvozkem, pak teprve naložit holky do výtahu, sjedu dolu. Nandat holky na podvozek, už jsou strašně těžký, takže jsem u toho vždycky spocená jak "prase", záda mám totálka odrovnaný a pak teprve vyjedeme z baráku ven. Já na nervy a holky krásně vyřvaný. A to samý se opakuje, když jedeme domu. To zas v opačnym pořadí. Zajed do sklepa, rozebrat kočár, přenýst holky do výtahu. Doma je jen necham na chodbičce, rychle dolu pro podvozek, mezi tim už mají doma holky vařvaný hlasivky, já opět spocená a totálka na nervy. No, neni to s těma prckama snadný :n: :///:

To vždycky obdivuju, jak to mámy dvojčat zvládají :-) Absolutně si např. neumím představit cestování MHD s velkým kočárem. A kojení též :-) Vlastně všecko dvakrát, i to dvojitý řvaní musí bejt děs běs :-D No, já dávala kočár do kočárkárny, ale pak pobrat navlečenýho prcka ve fusaku, přebalovací tašku, tašky s nákupem, strčit kočár do kočárkárny, dovléct vše do výtahu a pak hurá do pátýho, no tak to jsem po krátké době vzdala. Taky jsem byla spocená. Záda už jsem měla taky zničený, pomohlo mi časté mazání koňskou mastí. Teď jezdím s kočárkem až nahoru a tam to teprv všecko vyndavám a nakládám. Akorát, že mě čeká vždy v baráku pár schodů, nahoru to ztěžka vleču a zpátky domů pak zase seskakuju, až se malej natřásá jak hruška, chuděra. Až bude sedět, bude to jednodušší - se sporťákem. Musíme to brát pokud možno s humorem :-)

Jo jo, mám dvojčátka. Ježdění MHD jsem absolutně vzdala, na to nemam nervy. Takže, pokud extrémně neleje, tak chodíme všude pěšky. Naštěstí se to dá. K rodičům to mám hodinku cesty, tak se holky aspoň při tom i vyvětraj. Koupili jsme dvojčatovej kočár pokud možnou co nejužší, ale stejně je to mazec. Dostanu se s nim jen do Lidlu, Tesca, na poštu a do Rosmenna. Jinak musim mít vždycky hlídání, když chci něco někde pokoupit. Ale pořád si řikám, že je to ještě dobrý. Mít trojčata, tak to bych už asi nezvládla :)

Můj brácha má dvoupatrovej kočárek, teď už jim ale ta starší odrostla, takže kočárek možná počká na nás, jestli se nám zadaří dříve, než bude Tomášek chodit.

Jo jo, dělaj se i trojčatový, buď všechny tři vedle sebe, nebo dva vedle sebe a třeti za nima uprostřed. Dělaj se i čtyřčatový, ale to už je náklaďák :)

To už by chtělo chůvu :-D A nějakou statnou! Možná, že i kojnou :-)