Trochu intimni dotaz- smisene pocity
Ahoj holciny, dost me to trapi a tak se chci zeptat, jestli na tom nejste nektera podobne. I kdyz jsme miminko planovali a ja jsem moc stastna, ze uz ho nosim pod srdickem, obcas me prepadnou takove neoydbytne pochybnosti...jestli vsechno zvladnu, jestli jsme to neuspechali, jestli bude mimi hodne a bude me mit rado, jak to zmeni nas vztah s pritelem atd....Nekdy je ten cervik, co mi vrta hlavou, tak silny, ze uz z toho silim. A pak je mi to hrozne lito vuci plavackovi, ze se vubec odvazuji pochybovat. Reknete mi prosim, ze to mate podobne, ze nejsem sama...
Taky jsem se na totéž chtěla zeptat,, někdy ty pocity jsou až neunosné, připadám si pak hrozně, ale vždy to přejde, a bohužel také příjde.. Takže rozhodně nejsi sama, a mě se také ulevilo, já už myslela, že jsem divná.. snad nás to brzy přejde..
Ahoj Andrejko, neboj se, to ma myslim kazda nastavajici maminka...kdyz si vzpomenu na segru v porodnici, kdy uz mela malou Anicku u sebe a plasila, zda to a to zvladne... troufam si tvrdit, ze i tehdy, kdy uz budes mit porod za sebou, Te tyto myslenky taky prepadnou...a je to fakt prirozene :one: neboj, pak si zvyknes a neprijde Ti to ;) myslim na Tebe, zlaticko :h:
______________________________
http://picasaweb.google.cz/marsyvar
In reply to Ahoj Andrejko, neboj se, to by Marsseilka
Jee, ahoj Mracelko, moc rada Te zase vidim! Jo jo, asi to k tomu patri a jsem rada, ze nejsem sama, pripadala jsem si jako spatna mamka uz ted:-( Jak se ti vede, Macicku, co novyho? Teprve ted nam zapojili internet, tak nic nevim, ale chystam se prostudovat tvoje clanky, abych vedela, jak jsi na tom! Hezky svatky, berusko!!!
In reply to Jee, ahoj Mracelko, moc rada by Ajci
Uz jsem docela delsi dobu nepsala...ale treba tam neco objevis :S: je fajn, ze uz jste v poradku v CR :one: a ze se mate cile k svetu...po dlouhe dobe jsem totiz i prolezla clanky, nejak nestiham :00:, no jo..Vanoce se blizi, nu...jak se mam? uz to je lepsi, tak nejak spis prezivam a tesim se, ze mi novy rok prinese stesticko a tak nejak vsecko bude jine, tak doufam a verim, ze toho dosahnu :one: Tobe take preji krasne svatky :c: !!!!
______________________________
http://picasaweb.google.cz/marsyvar
Ahojky,jsem na tom stejně...snažili jsme se dva a půl roku a když se konečně zadařilo taky na mě padli tyhle pochyby,ale jak se ted víc a víc kulatím a začínám cítit pohyby tak už se více těším než obávám. ;)
In reply to Ahojky,jsem na tom by Lidussinka
Ahoj Lidusko, casto jsem te tady videla, taky to nemas jednoduche, vid? Tfuj tfuj tfuj, preju hodne zdravicka, at to tentokrat dopadne dobre. Uz citis pohyby?? To je uzasny! Dekuju za podporu, asi ty pochybnosti k tomu proste patri, musim se s tim smirit!
Ahoj, nic si z toho nedělej, já budu máma už podruhý (doma mám 5letého lumpíka) a tyhle pochybnosti mám taky. Je to normální. Naopak je vidět, že k miminku přistupuješ zodpovědně. Hlavně se nenervuj a nepočítej s tím, že vše s prckem půjde hladce nebo podle knížek. Chce to čas po porodu, než se trochu sladíte a pak už to bude dobrý. Hlavně to všechno řešit s klidnou hlavou a třeba se zeptat kamarádky či maminky, co a jak :)
Držím palce a hezké svátky.
Masticka
Podle mě nad narozením miminka přemýšlí každá nastávající maminka. To by ani nebylo snad normální kdyby ne. Určitě svým zp. nad tím hloubají i tatínkové, jen se o tom nemluví.
Takovej malej prďolka jistě změní celý dosavadní život. Až je budeme mít v náručí určitě všechno opadne.
Někde jsem jednou četla - na začátku těhu, že je celé rozdělené do několika částí. Já třeba tady ty ekonom. strachy mám za sebou, prošla jsem obdobím, kdy jsem byla flegmatická a vše mi bylo jedno. I lítostivé období mě navštívilo.
Teď hnízdím - vše zařizuju a hlavou se mi spíš honí ...........aby ten porod dopadl dobře pro malou i pro mě, zvládnu to vůbec, nebudu tam jako nějaký pako, poradí mi, a co tatík- bude vědět co a jak, bude mě mít kdo odvést, jak ten porod vůbec poznám?
Chci tím jen říci, že mi přijde, že v každém tom období jsou ty otázky trošku jiný, ale neboj procházíme si tím všechny.
Přeju moc krásný těhulkování.
In reply to Masticka Podle mě nad by Masticka
Masticko, koukam teda ze tim prochazime na chlup stejne! Ja taky mam obdobi kdy mi bylo vsechno fuk za sebou a ted taky porad jen hnizdim - az si rikam ze docela brzy, porad chodim jen po byte a koukam co je treba..az mi to leze na mozek, jen manza nekde neco necha hned sklizim, umyvam nadobi, peru...Klarce uz jsem dvakrat presladala vyprane obleceni :-D No a ted me docela casto napada jak zvladnu porodit vedle manzela - on je uzasnej, ale proste je to takovy silene intimni i kdyz uz se zname leta a nestydim se pred nim ani za mak, ale stejne..nebude me tak stvat? Bude vedet co ma delat? No myslim ze tehu neni zahul jen pro telo, ale i pro hlavicku!
In reply to Masticko, koukam teda ze tim by Lucik P.
Hele, v tu chvíli ho vůbec nebudeš vnímat. já teda při samotném porodu nevnímala vůbec nic. Ani si to moc nepamatuju. A bude ti to fuk. intimní to sice je, ale určo ti nebude zírat přímo mezi nohy, ale bude u hlavy. Jinak mě manža při kontrakcích šíleně štval, bolelo to jako :pig: on se mi pořád snažil hladit, ale já v tu chvíli nesnesla jakýkoliv dotek, ani jsem nemohla moc mluvit. Tak jsem na něj vždycky jen štěkla NE, a on mi při každý nový kontrakci snažil zas hladit. :00: Jsem myslela, že ho uškrtím. Ale jsem ráda, že tam byl. že viděl našeho Davídka jako první, byl z něj totalně nadšenej, je to fakt něco jinýho, než když vidí mimi až třeba den po porodu. A pak byl na mě šíleně hodný, když viděl, co jsem si musela vytrpět. Bohužel, mu to moc nevydrželo :s:
In reply to Masticko, koukam teda ze tim by Lucik P.
Masticka
Tak to určitě. Ale ten výsledek stojí určitě za to.
In reply to Masticka Podle mě nad by Masticka
naprosto souhlasím. taky jsem měla takové pocity, a mám je stále, i když mám už mimi venku. jak ho vychovám, jestli vše zvládnu, aby mi někde nespadnul..... atd, mohla bych pokračovat do nekonečna. máme takové obavy každá. je to velká zodpovědnost, mít malýho človíčka, který je na tobě plně závislý. ale určitě to zvládneš a budeš skvělá maminka
In reply to naprosto souhlasím. taky by Magdík.H
Jezisi Magdi nestras!!! Ja si blahove myslela ze az porodim a uvidim tu princeznu tak to ze me vsechno spadne a bude mi konecne fajn...ale mas pravdu ze ma pak clovek zase jiny starosti a obavy...ach jo!
In reply to Jezisi Magdi nestras!!! Ja by Lucik P.
To se ti zdá. To pak teprve nastane.... Jestli nemá hlad, co mimíska bolí, proč brečí, až začne chodit, jestli nespadne a neublíží si, pak jestli ho nezajede auto, pak jestli se nechytne blbý party a nezačne třeba pít, nebo něco horšího........... :spid: jé, radši na to nemyslím, nebo budu mít depku taky :00: Vždycky je důvod se bát, ale je lepší na to nemyslet a užívat si krásných chvilek. Kdyby člověk na to měl myslet furt, tak by se zbláznil. Ale občas to na nás maminy padne, no. Ale na druhou stranu je lepší si vše uvědomovat, předvídat, promyslet atd. Ale všeho s mírou ;)
In reply to Jezisi Magdi nestras!!! Ja by Lucik P.
Masticka
Obavy? Jo, ale zase něco jinýho novýho - bude to v pohodě.
In reply to Masticka Podle mě nad by Masticka
Dekuju Ti Masticko mila, urcite mas pravdu, v kazdem obdobi bude neco, ale my to urcite zvaldneme. Ty uz jsi v posledni fazi, urcite to utece jako voda, vsechno dobre dopadne a budes mit uzlicek u sebe a temhle obavam se uz budes jen smat:-) Uklidnila jsi me, dekuji moc!
In reply to Dekuju Ti Masticko mila, by Ajci
Masticka
Od toho jsme všechny tady, aby jsme si pomáhaly. Jinak děkuju taky.
In reply to Masticka Podle mě nad by Masticka
ahojky,
no abych se přiznala, tak jsem měla úplně stejné pocity. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak i když jsme na tom "pracovali" rok a strašně jsem si to přála - tak najednou - když jsem viděla ty dvě čárky, tak jsem byla v šoku a spíše mě přepadl strašný strach - jak to zvládnu a že teďka už "to" je ve mně... Postupem času vše opadlo a začala jsem se radovat. Ale dokud nerostlo bříško, pořád mi to nedocházelo - jen vždy na poradně, kde jsem mimi viděla na UTZ. Pak přišlo období, kdy jsem začla mít celkem dost velký strach z porodu - ne že se něco stane mimink nebo mi, ale že tu bolest nevydržím, že to prostě nezvládnu. Proto jsem začla chodit do předporodního kurzu a musím přiznat, že mi to opravdu hodně pomohlo. No a teďka, když už jsem v 35. týdnu, tak mě přepadl zase pro změnu strach z toho, že se o mimi nezvládnu postarat, že nebudu vědět, proč brečí, nebudu ho umět nakojit atd. Prostě pořád něco :-) Takže nejsi vůbec výjimka, jsi úplně normální budoucí mamina ;-) přeji pohodové těhu a krásné svátky :-)
In reply to re : by LucinkaPusinka
Ahoj Luciku, moc Ti dekuju za podporu, jsem rada, ze nejsem sama. Nepochybuju, ze to nezvladnes, budes urcite skvela maminka. Taky se chystam navstevovat predporodni kurz, tak snad mi to pomuze stejne jako tobe! Opatruj se a tkz preji krasne svatky!! Pa pa
No to známe všechny..nic si z toho nedělej to je zcela normální a dělají to i ty hormony...prostě všechny pochyby přejdou a bede líp..uvidíš...
Jak mimi porodíš a pochováš,tak už si na pochyby ani nevzpomeneš...
Přeji krásné těhulkování...Terka :k: :a:
In reply to Ahoj by Terulkovka
Dekuju moc, Terisku, to jsem presne potrebovala slyset. Az se mi chce plakat...( a to jsem si rikala, ze se mnou zadne hormony nemavaji, hrdinka!). Budte hodne zdravy, pa pa
Ahojky, každá nastávající maminka, pokud je normální si tímhle tím projde, a neboj se nic pochybnosti budou trvat až do konce těhu, ale jak ten malý zázrak co máš v bříšku poprvé pochováš tak to všechno zmizí a objeví se ta pravá maminkovská bojovnost a nejsilnější cit na světě!!!! Já jsem to tak prostě taky měla, a když mám nějaký splýn podívám se na toho mojeho uplakánka a všechno jde stranou, mít miminko je ta nej nej věc na světě však uvidíš!!!!
In reply to Ahojky, každá by barushe
To jsem hnedka klidnejsi, moc Ti dekuju...a tesim se na to prvni pochovani:-) Opatrujte se, pa pa
Ahoj Ajci. Nic si z toho nedelej, to ma asi pulka tehulek. Ja mam taky pochybi jestli to vse zvladneme.Mame uz doma skoro 6ti letou cacorku a ted prijde druhe mimi, ktere jsme moc chteli a na ktere se moc tesime. Ale mam strach jak to vse financne utahneme a atd... Aco me ted hlavne trapi zda nebudu sobecka vuci prvni dceri a nebudu ji tak trochu odstrkavat :-( Je takove zlobidlo a mam strach jak to bude az tady bude mezi nama Charlottka. Ale snad tu lasku podelim mezi obe a nebude mi pak nic vycitat.
Drzim palecky. neboj vse bude OK.
Opatrujte se.
Ahoj Ajci, ja tyhle pochybnosti mela taky kdyz jsem poprve otehotnela, najednou mi vsechno prislo jako sileny problem a ze nic z toho nezvladneme a ze to komplet zmeni nas zivot...pak jsem o male prisla. Po dvou mesicich se nam podarilo otehotnet znovu a cele tehu jsem si uzivala az do ted 29tt, hrozi mi predcasnym porodem a vzhledem k tomu ze nevim kdy to muze prijit zase prisel ten cervik a ja si rikam co kdyz to prijde driv vzdyt jeste nejsem pripravena rodit, jak to tady zvladnu kdyz manzel odejde do prace a budu tu sama, zvladnu vubec objetovat svoji "svobodu" tomu tvorecku - ja myslim ze je to naprosto normalni a je to obycejny strach z neznama a taky trocha tech hormonu, ale ZVLADNEME TO neboj, zvladly to vsechny a nic spatneho si nesmime pripoustet, nasad ruzove bryle a tes se s detatka :-)
In reply to Ahoj Ajci, ja tyhle by Lucik P.
Tak hezky jsi to napsala, ze se musim usmivat a tesit se:-)) Jo jo, vsak ja se tesim...vestinou! Tobe preju hodne sily, at je vsechno v poradku, hodne odpocivej, at broucka donosis co nejdyl! A dekuju!!!
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Nechci Ti říkat, že se mnou je to horší, ale se mnou to cloumá následovně: Ráno si říkám, že jsem úplně zbytečná.. pak vylezu ze záchoda a nejraději bych uklidila i vnitřek klávesnice, páč mám energie na rozdávání.. po 2 hodinách mě začnou bolet záda jak čert, tak pomalu brečím, že jsem k ničemu.. pak po chvíli sezení bych šla ven, ale jelikož teď nemáme penízky, tak začnu přemýšlet, co můžu udělat,abysme je měli a dostanu se k tomu, že nemůžu nic, že korunky budou až k porodu a přítel .. a pak si všimne přítel, že se mračím a musí mě ujistit, že vždycky peníze byli a když chvíli nebyli, taky se to zvládlo, ale jinak neví, co se mnou.. No nic, řeknu si, chudák malej chlap, co ho zatěžuju svými náladami? a jdu se rozptýlit třeba vařením.. uvařím a mám radost ze života, páč příteli chutná.. konečně mám pocit, že jsem k něčemu.. pak si jdu hrát na PC nebo koukám na TV.. a většinou u toho brečím (dojemné scény tak 3x za 15 minut - pro mě dojemné!).. nebo se směju jak cvok a jsem děsně vtipná a úžasná.. no a večer? Večer se těším na další den a plánuju, co bych mohla udělat a co mám všechno za práci a jestli to stihnu a zvládnu..
Věř, že to máme OPRAVDU VŠECHNY a že až tohle budu za rok, dva číst, co jsem sem kdy napsala, budu se tomu smát, páč se znám..
A nálady jsou v pořádku, to znamená, že hormony se Ti plaší a tak to má být!