tchýně:-( zlý sen

Téééda, to je síla! Já jsem s přítelem jen chvíli, zadařilo se nám neplánovaně po krátké známosti (asi dva měsíce), že jsem otěhotněla. Ze začátku mi "tchýně" přišla v pohodě, taková ženská se selským rozumem. Nechápala jsem, proč přítel se svou rodinou moc neudržuje kontakt (myslím se svou mámou, sestrou a s tátou - s tím se tedy nebaví a nestýká vůbec). Ale tento týden jsem vše pochopila. Já jsem tohle nikdy nezažila, vždycky jsem měla na tzv. tchýně štěstí - všechny to byly skvělý ženský. A zrovna s chlapem, se kterým čekám miminko tohle....! Já ještě studuju VŠ posledním rokem, u nás to bohužel nebylo moc uzpůsobeno pro mimi (přítel má pouze 1+1, a ještě ke všemu v hrozným stavu a ve starým baráku), takže jsme nedávno doma bourali elektřinu, malovalo se apod. Já jsem se tedy s pochopitelných důvodu na bourání, stěhování a malování nepodílela....14 dní jsem oxidovala u své sestry, ale pak jsme se s mým přítelem a mojí mamkou, která se nabídla s pomocí vrhli na úklid. Mezitím nemusím zmiňovat, že studijní část mi stála, nebyl na to prostor a ani čas. Což mě znervózňovalo ještě víc. Přítel už naznačoval, že jeho mamka se také nabídla s pomocí, tak jsem byla ráda, že se konečně můžu chvilku věnovat škole, a oni spolu aspoň vytřídí a uklidí špajzku....v tomto bytě totiž jeho mamka bydlela několik let a ve špajze měla taky své věci. Být to na mě, tak všechno vyhážu. No jo, ale chyba lávky! Na chodbě mě celou dobu pomlouvala, že by mi taky trocha pohybu neuškodilo, a naznačovala, jak jsem já nepořádná, a že ve třech by to šlo určitě líp apod. Samozřejmě jsem neudělala do školy vůbec nic, protože v tom malým bytě se nedalo nic přeslechnout. A na nic jsem se nemohla soustředit, nehledě na to, že nezavřela pusu. Chtěla jsem tam vlítnout, ale říkala jsem si, že to nestojí za to. Když jsme u toho moje mamka tu nemusela hnout ani brvou, v životě tu nebydlela, ale pomohla mi uklidit jejich bordel (např. zažranej rez a bordel s nějakýho jídla, který byl ukrytý pod kobercem v kuchyni údajně ještě po jeho babičce!) a ona i když se nabídne, tak u toho má komentáře... no škoda mluvit. Následující den jsem se přesvědčila také o dobré duši jeho sestry a to mi stačí. Od té jsme měli zase slíbenou dečku na kontrolu dechu pro mimíska, tak jí přítel kvůli tomu volal, jestli to platí, nejdřív, že jo a pak to zase hned odvolala. Ještě, že mám svou rodinu, moje sestra akorát čekala na ortel, jestli jí budeme mít tedy od ní, jinak nám ji sama půjčí. Omlouvám se za román, taky to ještě vydejchávám.

Držte se, buďte spolu, buďte šťastní a nenechte si to zkazit lidmi, kteří o vás očividně nestojí.
My to tak udělali před dvěma lety a je nám lépe.
Dům je napsaný na přítele a s tím už nic neudělají.
Jak už jsem psala, když na to budete mít sílu, hlavně tedy přítel, zpřetrhejte s nimi kontakty a věř, že se vám uleví. My tu definitivní tečku ještě neudělali, a to se téměř 2 roky nestýkáme, manžel na to nemá ještě sílu, přeci jen jsou to stále rodiče, ale věř, že stýkat se s nimi nechce a nebude, jen to nedokáže ukončit a já ho do toho rozhodně nenutím.

Teda holka, taky to nemáš jednoduchý, ale jak se tady píše pode mnou, tak máš kliku, že tvůj chlap stojí při tobě.
Mám něco podobnýho, v létě jsem se s dětma nastěhovala k příteli, bydlí v domě svojí mámy, máme byt dole. Sice pohoda, ale máme společnej vchod, tchýně s jejím přítelem se nezouvaj, záchod máme na verandě, děti tam pořád lítaj, hlavně lezou po zemi, sice jim je tři a půl, ale zem je na hraní nejlepší, tak pořád uklízím jak debil. Dala jsem ke dveřím rohožku, ale asi nevědi, na co je. K tomu venku jim běhá šest čoklů, co to je, to nevím, nějaký šíleně chlupatý ořechové, chlupy z nich lítaj proudem, bordel dělaj, řvou, misky maj u vchodu (přemejšlím, kam je šoupnout, aby tam nebyl takovej bordel a nedrželi se pořád u baráku), prostě bordel a bordel, kam se podívám. Ale co se minulej tejden nestalo a pořád to trvá, tak se přítelova máma začala zouvat, když k nám jde, tak konečně úspěch. K tomu v neděli měl tchýně přítel záchvat zuřivosti nebo co, byl opilej a řval, že se ty děti nedaj už poslouchat a šíleně sprostě na holky nadával, prostě co na to říct, jsou to ještě malý děti, tak si hrajou, nemůžu jim dát roubík a svěrací kazajku a hlavně jsem to časem přestala vnímat. Asi je to pro něj stresující, ale vyváděl šíleně, od tý doby mám strach, aby se s holkama nepotkal na chodbě a něco jim neudělal, ale asi to přeháním. To budou ty těhotenský hormony. Ale do neděle jsem si myslela, že mám konečně normální a klidnej život. Uvidíme, jestli se to nějak vyvrbí, snad nebude mít jeho vztek nějaký pokračování.
Jen abys věděla, že v takových problémech nejsi sama. Asi jsem ti moc nepomohla, ale každej máme něco. Bohužel :(

Ahoj, taky mám problémy s tchyní, jezdím tam minimálně, každé setkání katastrofa. Jen jsem ti chtěla napsat, doufám, že ty kočky jsou aspoň naočkované a odčervené ať od nich miminko něco nechytne, měly by pravidelně chodit k veterináři.
Přeji ti pohodové :€O: a nestresuj se, hlavně, že se máte s přítelem rádi a maličké je v pořádku.

Já tedy tyto příběhu čtu, spíš hltám jako romány, protože sama toto naštěstí neznám a příjde mi to jako z knížky. Né, že bychom se s tchýni měly bůhví jak rády to ne, když tam nemusím, tak jsem radši, není to tím, že by byla na mě škaredá, ale jsou divná rodina a plno věcí a činů co udělají nechápu... nebo mi to spíš hlava nebere a necítím se u nich, ale to je tak vše... Ale postřech z tvého příběhu - musíš mít bezvadného chlápka, protože většina by ctila své rodiče jenom proto, že jsou to jeho rodiče, ale mít opravdového chlapa, který stojí plně za tebou je nádhera a on je tvoje rodina a s tím žiješ... takže závidím a za další bych z toho vzala to pozitivum... nebudeš muset dávat babičce, která o vás nestojí svoje dítě. Předtím než se mi malá narodila jsem v hlavě si tak promýšlela co bude a jak bude malá chodit k babičkám a tak. A teď teda by mi to srdce urvalo, kdybych jí tam musela nechat na odpoledne. (Nebudeš se muset bát, co se u nich děje s malou a co do ní hučí) Vím naší malé je teprve rok, už je to se mnou lepší než když byla malá, ale prostě mi to nejde a dávat jí od sebe, pokud bych fakt trpěla, jenom protože ona se chce cítit chvíli jako babička, se mi příčí, takže vím, že k tomu jednou dospěju a pak to teprve příjde. Když se nepříjde podívat k nám na ni, tak jí nebudu dávat do cizího prostředí, kde ani neví, co by jí zabavilo a čím uklidnila a tak... Takže ti řeknu, že kdyby se babička vůbec neangažovala, tak bych byla radši. S malou to krásné zvládám, idkyž jsem si vzali zahrádku a přes léto to byl mazec, ale teď v zimě je to parádička. Takže já se vždycky snažím na tom zlém najít něco dobrého, tak si tak taky vem a aspoň nepozná, že babička může být i zlá, ale bude mít sice jednu, ale za to milující babičku... A krásná iluze o hodných babičkách je k nezaplacení... Takže hlavu vzhůru, užívej si těhu a těš se na mimi a važ si bezvadného chlapa vedle sebe a vyprdni se na tchýni.

Mám doma něco podobnýho. Taky skoro žádný zájem. Tedy zájem o prcka tak jednou za 3. měsíce. Naučila jsem se dělat si všechno po svým a líto mi to je až mám někdy vztek hlavně, kvůli prckovi a manželovi.

ahoj je smutný že to tak je, ale rekni si že je k životu nepotřebujes mas fajn chlapa a svoji rodinu a za chvilku budes mit prdolika u sebe to je dulezity a na zbytek se vykasli at ti vlezou na hrb takže je ignoruj a kdyz bude nejhur odstehujte se do vlstniho a mate uplnej klid :k: