Starší syn si pořád nemůže zvyknout na mladšího.
Maminky potřebuji poradit. Náš starší syn skoro tříletý si pořád nemůže zvyknout na toho mladšího 8 měsíčního pořád na něj hrozně žárlí nic mu nechce pučovat pořád ho strká mačká občas i plácne a když se mu snažím vysvětlit že se to nedělá hned chytá hroznýho nerva a vůbec ho nemůžu zvládnout. Myslím že je spíš chyba v mém přístupu a vevýchově pořád nevím co je správné a co ne. Jak určit hranice. oradte mi prosím Vaše zkušenosti jak staršímu vysvětlit že on je taky náš nebo jak k nim mám přistupovat já abych ani jednoho nešidila. už si vůbec nevím rady. teď jsou ještě oba nemocní a tím se rivalita stupnuje pomozte mi prosím. jak je oba zvládnout. :r:
In reply to Ahoj, no myslim, že to nebude by paní Kateřina Behege
Jo to on mu ty hračky i pučí i ho pohladí když spinká tak ho hledá a ptá se kdeje?
Ono to bude hlavně tím že jsou ted oba nemocní starší má zánět hrtanu a mladší průdušek a já když jsem to včera psala tak jsem byla hrozně unavená protože se ted moc nevyspím a jsou snima starosti a trápení prostě jsem toho měla nad hlavu a oni taky :r: Dnes už když je jim oboum trochu líp tak to beru s nadhledem ale včera jsem byla opravdu zoufalá a malý problém je pak hrozně veliký.
In reply to Jo to on mu ty hračky i pučí by Kristýnka...
tak se brzo uzdravte ;)
In reply to tak se brzo uzdravte by paní Kateřina Behege
Děkujeme. Jsem opravdu hrozná a otravuju tady s hloupostma co? Jak se máma nevyspí tak jeto těžký ;)
U nás nejvíc pomohlo zdůraznoat správnáctví toho že malá je ta velká :) jako že mimino papá jen kaše a on může všechno,může bonbony a mimino ne,může si hrát atd..A hlavně sme vymezili hračky které byli jen její a malej si je nesměl pučit pokud ona sama nedovolila,prostě něco co jí nemůže vzít.No a pak taky musíš mít časjen na toho velkýho,když malej spí tak si čtěte nebo malujte..
my se na druhé dítko teprve chystáme ale švagrovka už dvě má a říkala, že u nich hodně pomohlo tu starší co nejvíce zapojit do péče o tu mladší, aby si připadala užitečná, neodhánět ji, neříkat nesmíš apod. a hlavně chválit a taky věnovat pozornost jen jí, aby pořád nebyla až na druhém místě
In reply to my se na druhé dítko teprve by ha.nka
mě příjde, co tak vidím v okolí, že holčičky se s mladším sourozencem vyrovnávají líp než kluci. Holčičky to často berou jako pečovatelky, místo panennky mají doma ještě miminko :s: , ale kluci mimčo berou často jako soupeře :00:
In reply to mě příjde, co tak vidím v by zou
Ahoj. Tak ja zas co vidim v okoli, tak mi prijde, ze je to naopak. Neter vzala narozeni mladsiho brasky hodne spatne a trvalo ji snad rok a pul, nez se s tim vyrovnala a jeste ted, kdyz jsou malymu dva roky, tak mi prijde, ze ho fakt moc nemusi. Naopak nas kluk vzal narozeni mladsi segry celkem v pohode.
In reply to Ahoj. Tak ja zas co vidim v by Lucky78
asi to nebude pohlavím..ale tim přístupem, výchocou a povahou. některý děti si myslej, že maj mámu jen pro sebe, protože si to máma nechá líbit.
určitě v tom hraje roli žárlivost, ale řekla bych, že je to i věkem, mezi druhým a třetím rokem mi příjde, že všechny děti hledají hranice, zkouší, co si můžou dovolit. Většina z nich se nechce dělit o hračky, do kamarádů strkají (kolikrát to ani nemyslí špatně, jen si tak hrajou)
In reply to určitě v tom hraje roli by zou
Ahojky. Já si taky myslím že to bude tím věkem a tím jeho vzdorem on je to hrozná palice a byl i předtím než se brácha narodil. Jak tady holky píší se mu víc věnovat to já všechno dělám nijak málého předním neupřednostnuji ale pořád je to málo. Když spí tak si hrajeme,stavíme lego,čteme knížky neřeklabych že jeho péči nějak zanedbávám. Právě stoho jsem tak zoufalá že už nevím co bych proto udělala. Tak snad jedině že by to mohlo být tím věkem a počkat až se to srovná. Protože i když jsem sním třeba někde úplně sama bez bráchy tak pak když přijedem je to snad ještě horší a tedka co je nemocnej tak je úplně taragickej asi jak mu není dobře tak si vylévá vztek. on se třeba v noci zbudí a schválně udělá histerickou scénu asi abyho vzbudil nebo co :( :00:
Je to hrůza ale říkám si že pak snad s odtupem času až se vše srovná tak to budem brát s nadhledem :///:
Ahoj. Tezko radit, protoze kazdy dite je jiny. My mame deti od sebe dva roky a ctyri mesice. Kuba si na Aju zvyknul celkem rychle, ale obcas ji ublizuje jeste ted a to je ji skoro ctrnact mesicu. Uvidis, ze az bude mladsi syn vetsi, tak si spolu zacnou hrat. Ja treba dneska koukala, jak se spolu zabavili.Asi pul hodiny se honili po ctyrech okolo postylky a smali se jako blazni :///: . Jinak u nas plati, ze jakmile Kuba Aje neco udela, tak nasleduje par na zadek. Uz to dela minimalne, protoze vi, co bude nasledovat. Mladsimu se proste neublizuje. Taky musi vedet,ze mladsi potrebuje vic pece. Takze treba reknu, ze az prebalim Aju, tak si s nim prohlidnu knizku nebo neco zahraju, ale prebalovani nebo krmeni ma prednost a ze o nej jsem se taky takhle starala, kdyz byl malej. Taky musi videt, ze obcas neco provede i mladsi, ze neni porad jen on ten spatnej a mladsi je zlaticko. Takze obcas houknu i na Aju, kdyz se po Kubovi moc sape nebo leze kam nema. Kdyz byly nase deti tak ve veku tech tvejch, taky jsem mela pocit, ze nezvladam, ze z Kuby roste s odpustenim fracek, kterej jenom zlobi a ublizuje Aje. Ale jak oba trochu povyrostli, uz je to neco jinyho a pritom je to nejakejch pet mesicu zpatky. I ted me sice podobny stavy sem tam prepadnou, ale neni to tak casto a vidim, ze uz jsou z nich celkem partaci. Vydrz, vsak ono se to srovna.
ahoj, neni to jednoduché. To ti věřim. Já teda musim říct že se Ondra choval ke sestřičce moc hezky a chová i nyní. Samozřejmě že se také hádaj, bouchaj nebo štípou ale to k tomu prostě patří. Malá se narodila když byli Ondrovi 3 roky. Moc se na sestřičku těšil a spíše se mi snažil pomáhat a hodně jí hlídal, hladil a pořád jí chtěl chovat :-). Malá se narodila v červnu a v září nastoupil do školky. Takže já měla dopoledne na malou, domácnost a nákup. Což byla velká výhoda. On byl mezi dětma, učitelka na něj měla čas a ve školce měl rozmanitej program. Oddáchnul si od sestřičky a těšil se na ní. Když jsem šla pro Ondru do školky, tak malá spinkala a já měla čas na něj. Šli jsme třeba na hříště. Cestou na hřiště mi vyprávěl co ve školce dělal, doma jsem si snim (s legem). U her doma nebyl problém mít malou u sebe a věnovat se oběma. Když malá potřebovala mou pozornost, tak jsem to Ondrovi vysvětlila a on to pochopil. Někdy když měl špatnej den, tak mi to trošku dával najevo. Ale nebylo to často. Díky školce bylo jednodušší rozdělit péči mezi oba protože jsem dopoledne měla na vše dostatek času. Odpoledne už bylo jen pro děti :-). Neříkám že to vždy bylo skvělé. Byli dny, kdy jsem toho všeho měla dost a nestíhala jsem. Ale naštěstí jich nebylo tolik.
No nyní je Ondrovi 5,5 a Markétě 33měsíců a dost často je to na palici :s: . Markétka si zkouší plno věcí vyřvávat. Dělá dusno když si spolu hrají a ona chce něco co má Ondra. Hned začnej pištět :00: . snažim se toho nevšímat. Občas si musim zacpat uši a nebo se hodně povznést :s: abych je oba nevynesla v zubech. Hlavně když se porafou a řvou oba :00: :00: .
Když je ale vidim, jak si dokážou spolu i hrát. Jak jeden na druhého nedají dopustit, vzájemně na sebe dávají pozor tak je to velká kompenzace :-).
U vás je to opravdu problém. Netušim jak to u vás chodí, ale určitě je důležité věnovat se jen staršímu. Vím že je to někdy složité, ale to se nedá nic dělat. Využít každou chvilku kdy mimčo spí. Neříkat jsi starší bráška tak bys měl dělat toto a toto. To je blbí. To spíš dítě rozčílí. Spíš mu vysvětlit že miminko potřebuje větší péči a vyprávět jak jsi se starala o něho :-). Je to složité. Mít 2 děti je prostě velkej rozdíl. Uvidíš že to zvládneš.
ahoj, já mám skoro 3,5 letou a 15ti měsíční holčičky, mají se hodně rády, ale taky starší pořád ubližuje, už ji to mladší samozřejmě vrací, takže pořád je musím hlídat. Ono je nejlepší, kdyby jsi měla možnost se staršímu věnovat jen ty a fakt jen jemu! Mi říkala neuroložka, že minimálně dvě hodiny prostě být plně k dispozici jen staršímu sourozenci. U nás je to bohužel nemožné. Hračky si tedy holky půjčují, to není problém. Když starší něco nechtěla půjčit, tak jsem jí vysvětlila, že když nebude půjčovat ona, nebude jí půjčovat ani sestřička. To u nás není problém. A zdá se mi, že se to hodně u nás zlepšilo, když jsem holky dala společně do pokojíčku. Taky si myslím, že hodně záleží na povahách dětí. Moje děti jsou šíleně tvrdohlavé a prostě silné osobnosti :s: o to je to horší :00:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, no myslim, že to nebude jen bráchou, všichni děti se budou vztekat, když něco zakážeš. Já bych to naoko moc neprožívala, pokud se mu věnuješ, máš ho ráda, on to moc dobře ví. Oni sou vyděrači a sou věci, který se nesměj a ty děcka maj problém se s tim vyrovnat a člověk to musí zakazovat a vysvětlovat pořád dokola. Moje dítě si zase hraje se psem a když nějakou její praktiku zakážu, je to taky hroznej problém. Tak nevim, jestli by to pomohlo i u vás, ale já vždycky řeknu tohle nesmíš (třeba mejt ho mejdlem) ale vem si kartáč a vyčesej ho, ona zapomene na vztekání a dělá něco jinýho. nepsala jsi teda, jestli si jinak i hrajou, jestli ho třeba pohladí, podá mu hračku.. určitě je špatně, aby se snažili mezi sebou soutežit, ale to takhle těžko říct, když u vás člověk nebyl. ale až malej povyroste, tak tomu staršímu určitě dojde, že je to jeho parťák a můžou dělat vylomeniny společně..