smutek

Co k tomu říct... :( ,je to hrozně smutné a kdo si to neprožil,neví.Držíme pěstičky,bude zase dobře a dětičky určitě pomůžou :€s€:

Tak to mě moc mrzí, nevím co napsat, ale hlavně se, kočko, drž. Dětičky, které máš, Tě moc potřebují. Držím palečky, abys byla brzy v pořádku a brzy jsi měla v bříšku nové miminko

nemám slova , která by vyjádřila, jak je mi to líto. Máš dvě zdravé děti a Nelinka bude navždycky s Vámi ve Vaších srdíčkách. Netroufám si ani představovat jaká je to bolest , budete potřebovat hodně času. Nepřebolí to nikdy, ale čas je lékař a dalším miminkem bude bolest menší , přeji Ti i celé Vaší rodině hodně sil !! Daisii

:r: to me hrozne mrzi :r: drz se ....

Je mi moc líto co se ti stalo :r: vzpomínat budeš pořád. Určitě vám udělají nějaká vyšetření. Vím jak ti je o miminko jsem přišla už po čtvrté né tak dlouho jako ty, je to vždy v začátku do 10týdne se mimi přestane vyvíjet.Vždycky když jsem zjistila že zase čekáme mimi tak jsem ji říkal že ho ty drobečkové nahoře pohlídaj ale ne. Rozloučila sjem se s nima vždy doma při svíčkách. Pokaždé když se blíží termín kdy se mělo mimi narodit je mi smutno.
Čas všechno rány trošku zhojí ale vzpomínat budeš pořád.
Přeju hodně síly Jana :k:

Upřímnou soustrast, myslím na Tebe, ať se ti holčička vrátí.

To mě šíleně mrzí..je to hrozný zážitek a nikdy to z hlavy nevymažeš!Já se s trím nesmířila do teď...Přišla jsemo Zdeněčka v 19. týdnu,kvůli rakovině,kterou jsem měla a dr. mi vyvolali potrat v úmělém spánku..jsem se pak sesypal a do teď se s tím nevyrovnala..jen jsem ho pořád vyděla s mojím taťkou v nebíčku jak na mě koukají a mají se dobře..
Další mimčo jsem si šíleně přála a snažila se hned po ukončení léčby..Tadeášek se narodil sice dřív,ale vše skvěle zvládl a jsem šťastná,že ho mám..Jen si říkám,že žádné další dítko ti nenahradí to o které přijdeš..Tedy aspoň u mě to platí!!!!Pořád vzpomínám a nemůžu se s tím vyrovnat...Ještě se mi povedl Honzík,ten byl ve 40. týdnu a teď čekám každým dnem dalšího kluka Teodorka..takže mojeho 4-tého chlapečka...Tomáška jsem měla doma ještě před léčbou...
O to horší pro mě právě bylo i zamlklé těhu co jsem měla před Teodorkem,kterého mám v bříšku...To mě taky docela položilo..
Jinak mě právě moc mrzelo,že jsem malého neviděla..ono i odstupem času se třeba budeš chtít nas malou podívat a pohřeb jsme neměli a je to škoda..já to tak cítila...MAlá se určitě vrátí v dalším miminku...já to taky tak cítila...
Ty jsi silná žena a hned jak to půjde tak do toho jděte!Přeji rychle miminko v bříšku a ať ten žal aspoň trochu odezní...Terka :r: :h: :k:

Cítím smutek s tebou.....Nedokážu si představit tu bolest...Nevím co říct, snad jen aby ta bolest brzy přešla, i když ztráta dítěte jakékoliv "stáří" je bolest na celý život. Přeji brzké nové těhotenství, které vynahradí Nellynku.

To je mi líto. Upřimnou soustrast... :k:

Ahojky,
je mi to moc líto. Mé nejlepší kamarádce se stalo úplně to stejný. Ve 21 tt na velkým UZT jí řekli že miminku nebije srdíčko :r: prošla si peklem, ale teď už zakládají na nový a i když jí to dlouho trvalo než se z toho dostala tak jediný co ji drží na nohách je to že se jí to miminko teď vrátí. Je to asi největší útěcha která v tomto případě existuje :\/: nevím proč se takový věci dějí...jí řekli že malej měl špatně průchozí pupečník a postupně se k němu nedostávali živyny a ani kyslík ... držím ti palce ať tohle období zvládneš, a neboj se holčička se ti určitě vrátí až na to bude sama připravená...pořád sme řešili věčnou otázku proč? Proč zrovna ona? Co bylo špatně? Tím se akorád ničila víc a víc hlavně o tom zněkým mluv a nedrž to v sobě jediný lék je čas...

Určitě bych ti poradila vyhledat psychologa. Já jsem teda žádné prášky nebrala, protože jsem věděla, že ty mi v ničem nepomůžou. Monžá je po nich na chvilku líp, ale co pak až je člověk vysadí. Jediné co pomáhá je nedržet to v sobě a všechnu tu bolest dostat ven. Máš právo na to být smutná a brečet, máš právo na to být naštvaná. Prostě dělej všechno tak jak to cítíš. Mě moc pomohl manžel. Snažil se, abych jen neseděla a nekoukala do zdi nebo nebrečela. Byl mi velkou oporou a bez něj bych to nezvládla. Pohřeb jsme měli 6 dnů po porodu a oba jsme rádi, že jsme tam šli a s malou se rozloučili. Dokonce psychologové to doporučují. Ale záleží na tobě, jak to cítíš ty. Mě třeba pomohlo, že malou nic nebolí, že se netrápí a že ví, že jsme ji milovali a vždycky budeme a nikdy na ni nezapomeneme. Teď čekáme druhou holčičku a věříme, že Emička na ní dává pozor a je našim strážným andílkem.

Ahoj to je tak smutné až musím brečet, :\\: čekáme taky vymodlené dítě vlastně jsme čekali dvě jedno bylo špatné ,ale už ve 12týdnu a druhé říkali že má dauna ,ale naštěstí to plodovka vyvrátila. To co potkalo vás je tak bolestivé že nemám slov. Přeji hrozně moc síly aby se ti ta tvoje princeznička :girl: opravdu vrátila :h: :h:

Je mi to nesmírně líto.Upřímnou soustrast. :k:

tak to mě moc mrzí...ale nějak pořád nechápu,proč jsi byla na tom potratu? nějak jsem se nedočetla důvodu???jinak hodně sil přeji!!!!já vím,není to lehké!!!!Jaňule a Vašík