Určitě bych ti poradila vyhledat psychologa. Já jsem teda žádné prášky nebrala, protože jsem věděla, že ty mi v ničem nepomůžou. Monžá je po nich na chvilku líp, ale co pak až je člověk vysadí. Jediné co pomáhá je nedržet to v sobě a všechnu tu bolest dostat ven. Máš právo na to být smutná a brečet, máš právo na to být naštvaná. Prostě dělej všechno tak jak to cítíš. Mě moc pomohl manžel. Snažil se, abych jen neseděla a nekoukala do zdi nebo nebrečela. Byl mi velkou oporou a bez něj bych to nezvládla. Pohřeb jsme měli 6 dnů po porodu a oba jsme rádi, že jsme tam šli a s malou se rozloučili. Dokonce psychologové to doporučují. Ale záleží na tobě, jak to cítíš ty. Mě třeba pomohlo, že malou nic nebolí, že se netrápí a že ví, že jsme ji milovali a vždycky budeme a nikdy na ni nezapomeneme. Teď čekáme druhou holčičku a věříme, že Emička na ní dává pozor a je našim strážným andílkem.
Určitě bych ti poradila vyhledat psychologa. Já jsem teda žádné prášky nebrala, protože jsem věděla, že ty mi v ničem nepomůžou. Monžá je po nich na chvilku líp, ale co pak až je člověk vysadí. Jediné co pomáhá je nedržet to v sobě a všechnu tu bolest dostat ven. Máš právo na to být smutná a brečet, máš právo na to být naštvaná. Prostě dělej všechno tak jak to cítíš. Mě moc pomohl manžel. Snažil se, abych jen neseděla a nekoukala do zdi nebo nebrečela. Byl mi velkou oporou a bez něj bych to nezvládla. Pohřeb jsme měli 6 dnů po porodu a oba jsme rádi, že jsme tam šli a s malou se rozloučili. Dokonce psychologové to doporučují. Ale záleží na tobě, jak to cítíš ty. Mě třeba pomohlo, že malou nic nebolí, že se netrápí a že ví, že jsme ji milovali a vždycky budeme a nikdy na ni nezapomeneme. Teď čekáme druhou holčičku a věříme, že Emička na ní dává pozor a je našim strážným andílkem.