Prostě tele - díky bohu za náhodu

Jj, když řeknu, že jsem byla tele, tak je to ještě hoooodně slaboučké slovo. Možná je to také tím, že jsem nepotkala toho pravého, se kterým bych do díťátka chtěla jít, ale už jako dítě jsem si ani s panenkama nehrála, a raději pořádala s mladším bráchou bitky o autíčka, a ještě před rokem jsem sice občas zauvažovala, zda už pomalu nezačínám koukat na koncová světla rychlíku, ale většinou jsem to rychle zavrhla s tím, že tohle si asi ujít nechám...nějaký dobrý důvod jsem si vždy našla. Vím, hlavně snažilkám to asi přijde dost divné. No a co se nestalo? Potkala jsem ho!! Chlapa, kterému 100% věřím, mohu se na něj ve všem spolehnout a kterého opravdu miluji a u kterého si prvně v životě troufnu říct, že je to opravdu vzájemné. A tak se také stala další náhoda. Sice ne zcela plánovaně ( i když s vědomím, že je právě doba kdy se to stát může) jsme s láskou počali naší malou prdelku. Tatínek tedy už dvě dětičky má a při vědomí toho, že jsme tohle vlastně neplánovali, jsem se ho pro jistotu po prvních pár dnech vynechané MS zeptala, zda do toho chce se mnou jít, protože mi bylo jasné, co že se to vlastně děje a není to jen opoždění. Žádné překvapení se nedělo a tatínek se od prních dnů raduje a těší. Dnes je mi 31 let, začínám 33 týden těhotenství a jsem šťastná, že jsem si tohle nenechala ujít. Ačkoliv si občas přijdu jako velryba, mám problém si ráno obléct ponožky a když se mám pro něco ohnout na zem, tak funím jako když leze čuník z bukvic, jsem šťastná, že jsem přestala být tele a nenechala si tuhle snad nejkrásnější část života protéct mezi prsty.

Vím, že to sem asi ani moc nepatří, ale nějak jsem měla potřebu...tak mi to snad odpustíte
Jinak samozřejmě přeju všem maminkám a těhulkám pohodu a zdravíčko a všem snažilkám hodně štěstí, ať se co nejdříve dočkají svého vysněného pokladu :a: