Zuzu.

16.10.2009

Ahoj holky, mohla byste mi některá poradit?
Jsem v 21. tt, minulý pátek mi brali na běžné kontrole krev a včera odpoledne mi volala sestra, že mi v krvi našli nějaké "protilátky v těhotenství". A že mám přijít na další kontrolní odběr. Nebyla mi schopna říct k tomu nic bližšího, na mou asi šestou otázku, kdy jsem se jí pořád dokola ptala, proti čemu tam mám ty protilátky, tak mi řekla, že "proti plodu", ale že mám být v klidu.
Zkoušela jsem k tomu najít nějaké info na netu, a vzhledem k tomu, že mám Rh-, napadá mě souvislost jedině s tímto...
Máte s tím někdo zkušenost, prosím? Jsem od včerejška docela v nervech...

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by moonyk

mám jen strach, jestli to malé nemůže nějak výrazně ublížit... a jestli bych o ni nemohla nedejbože přijít... vím, že jsem asi hysterická, ale nějak mi to nejde zvládnout...

06.08.2009

Ahoj holky,
musím se s Vámi podělit o naši první fotku, je z minulého pátku, to jsme byli 9+3 :-)
Jen mám pocit, že jsme hrozně malincí, drobeček neměl ještě ani dva centimetry, a podle toho, co čtu všude na netu, by měl být už o dost větší...

Kliknutím vložíte smajlíky:
03.08.2009

Ahoj holky,
potřebovala bych trochu podržet. Je mi 33, o mimčo jsme se snažili více než rok. Když jsem na testu uviděla dvě čárky, byla jsem ta nejšťastnější osoba na světě.
Ale už od první návštěvy u doktora mám ze všeho hrozný strach. Nejdříve z toho, že se nám neroztluče srdíčko, teď z toho, aby bylo všechno v pořádku. Zdají se mi sny o postižených dětech, místo abych na netu četla články o šťastných maminkách, čtu o zamlklých potratech a revizích... Skoro jako bych měla strach mít vůbec radost z toho, že mám v sobě malinkého tvorečka.
A přitom jsem byla v pátek na kontrole, dnes začínám 11.tt, všechno je prý v pořádku, dostala jsem průkazku...
Jen se nemůžu zbavit toho strachu. Prožíváte některá podobné pocity?
Doma o tom skoro vůbec nemůžu mluvit, protože jakmile o tom jen začnu, slyším, že na to nesmím myslet a bla, bla, bla...

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by Janinaa

Přesně to si říkám, až třeba mimíska ucítím, až mi začne růst bříško, bude to lepší, ale takhle je to docela mazec... Někdy myslím na to, jestli naše mamky neměly ta těhotenství klidnější, bez přísunu všech těch informací, které nám dnes net poskytuje. Když jsem se té své ptala, jak to prožívala, když byla těhotná se mnou, tak prý když to zjistila, tak jí babička řekla, ať k žádnému doktorovi nechodí, že se v ní akorát budou hrabat, že má počkat. A tak šla prý poprvé až někde v pátém měsíci, až když jí rostlo bříško :-)

In reply to by Janinaa

Nějak tak :-) Prosím Tě, a když jsi taky v 11. týdnu, chtěla bych se Tě na něco zeptat. V pátek, to jsme byli 9+4, jsme byli na kontrole a mimčo měřilo asi 2cm. A co jsem četla různě na netu, připadá mi hrozně malinký... Vidíš, a to je přesně ono :-) Nicméně - jak jste na tom Vy?

In reply to by Zuzu.

Ahojky, dle obrazku ultrazvuku jsi byla 31.7. 8+4, takze 9 tyden, proto je mimi mensi nez ctes, ted v patek bude 9+4....
Jinak psychicke problemy mame asi vsetky, plus kopec z nas nema za sebou dobre skusenosti...clovek ma kopec info z netu a kedze vstupujeme do tehotenstva starsie mame nejake potize.
Je logicke, ze ked nase mamy rodily v 20.-25. rokoch je to ine, ako ked rodime 30 a viac...
AQle je to tou dobou, nuti nas zabezpecit sa a pripravit psychicky a financne na rodicovstvo.
Ved ked si mna predstavim v 20. tich, no uplne dieta, teraz mam 28 a aj tak mam strach ako to vsetko zvladneme, ale chcem byt mama, citit svoje dieta, lubit ho a dat mu vsetko co mam...
Musime vydrzat maminy.

Ahoj Zuzu, tímto jsme si prošly asi všechny, taky jsem to řešila a navíc jsem studovala specku takže jsem se všechny vady učila - výborná kombinace s těhotenstvím- mě osobně uklidňovalo to, že v rodině nemáme žádné předpoklady k nějakým vadám a věk v tom nehraje takovou roli. A tím, že se budeš stresovat miminku nepolepšíš spíš naopak, takže spíš měj radost z toho že jsi těhotná, jsou holky které to štěstí nemají. A neboj uvidíš , že všechno bude v pořádku!!!

28.07.2009

Ahoj holky, ráda bych se k Vám připojila. Už nějakou dobu sem chodím jen tak, zaregistrovala jsem se až včera.
Začínám 10tt, teprve teď v pátek jdu na kontrolu, kde bych měla dostat průkazku, a snad začnu opravdu konečně věřit tomu, že v sobě nosím poklad :-) S manželem jsme se o mimčo snažili skoro rok a půl, od ledna jsme chodili do Olomouce do CAR. Už na jaře jsme měli absolvovat inseminaci, ale zjistili mi, že mám nefunkční štítnou žlázu, a nechtěla jsem to podstoupit dříve, než se ta štítka vyřeší.
No a v květnu jsme se rozhodli, že inseminaci podstoupíme, byli jsme objednáni na 9.7. a já v červnu zjistila, že jsem těhotná :-)
Pracujeme oba v zahraničí, šla jsem si tady koupit test a nemohla jsem dospat do dalšího dne, abych si ho mohla udělat. Zjistila jsem to o půl páté ráno, musela jsem vzbudit manžela, byl to nádherný okamžik.
A když mi těhotenství potom potvrdili i ultrazvukem a když se nám rozbušilo srdíčko, měla jsem pocit, že jsem nejšťastnější na světě :-)
Teď už si jen přát a doufat, že všechno bude v pořádku, protože když jsem tady četla, co všechno se může stát, moc klidu mi to nepřidalo...
Jen jsem se chtěla zeptat - už od prvních dní, kdy jsem nedostala měsíčky, mě bolí v podbříšku. Jak jde čas, tak už to nejsou bolesti, ale spíše tlak, ale někdy je to dost intenzivní. Máte to některá také tak?
Pa, Zuzka.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka