Ahojky, vidim, ze jste se dohodli na kompromisu, ale ze to neni asi idealni hlavne kvuli detem. Mela by ses asi zamyslet co je pro VAS JAKO RODINU nejlepsi. A vzdycky se zaridit podle sveho svedomi. Ja sem napisu jen nas pripad :).
Manzel je american a do roku 2007 jsme zili v Evrope. v roce 2007 jeho mladsi bratr onemocnel, zjistili mu rakovinu v 4 stadiu a byl to pro nas sok. Manzel chtel okamzite domu, coz se dalo pochoti a ja ho nasledovala. Do te doby jsem si nedovedla predstavit, ze bych v USA zila. Pri kazde navsteve a predstave, ze tam jednou budu zit, mi bylo uzko. Ale situace byla jaka byla a bylo by od nas velmi sobecke, kdybychom se ji neprizpusobili. Uz ale predtim jsme zili mimo CR, coz mi nevadilo, protoze jsem vzdy uprednostnovala Evropu pred cimkoli i CR.
Manzel pracoval a pracuje mimo domov. Porad je nekde v lufte a kdyz jsem byla tehotna jezdil domu na vikendy co 14 dni. Pak byl u porodu a byl s nama doma cca 7 tydnu po porodu. A pote jeho cestovani zase zacalo. Tri nebo dva tydny pryc a pak par dnu doma. Ted je 3 mesice v Thajsku a my jsme tady s nim. Pro me je hodne dulezite, aby ma dcera vyrustala s nim, hrozim se toho, ze by svemu otci nerozumela nebo se nedejboze odcizila. Ja na ni mluvim cesky on anglicky.
Mych rodicu je mi hodne lito, protoze je jim smutno a tezce snaseji, ze nemohou byt se svoji vnuckou tak casto jak by si prali. Ale je to zivot. Moc mi chybi, ze mi malou treba mamka nevezme ven do kocaru apod, protoze ve Statech to neexistuje. Taky je mi smutno po domove. Ale priorita pro me je mit rodinu pohromade. A asi taky nejsem na CR vazana tak jako ty.
Mozna byste si to mohli zaridit i tak, ze bys ty s detma za nim jezdila do Anglie vzdy na par tydnu, abyste mohli byt vice spolu. Radi se v tomto pripade tezko a smisena manzelstvi jsou velka challenge. :) hlavne kdyz prijdou deti.
Radit ti nechci, protoze jak pises o to ani moc nestojis, ale pokud by sis nekdy chtela popovidat, tak mi napis, nebot jsme na stejne lodi.
Pa Andrea a Stazinka.

Jeeejku, jak to tak ctu...tak jak tady hodim jeste svuj prispevek, tak to budem kompletni... :)
Taky sem se vratila z Anglie...ne, ze bych vylozene chtela, ale nic jineho mi nezbyvalo, pritel prisel o praci a ono zivot v Londyne bez prace, nejde dohromady, takze cekat az pribehne do porodnice a ja budu mit malou v naruci a on mi s nadsenim oznami mam praci, to bych nezvladla...uz tak to bylo tezke, mu oznamit, ze to proste psychicky nedavam, ze musim jet do CR, ze je to jedina zachrana jak se nestresovat jeste vice...ale uprimne, neverila sem, ze odjedu do te doby, co jsem neposadila zadek do busu...
Pritel nema u sebe pas - vyrizujou se mu viza, s kteryma si v Anglii davaji nacas...nema pas u sebe vice nez pul roku, takze moznost prijezdu do cech nulova...takze je to des...prvni mimi a takove slozite...to ze si zavolame nenahradi pohlazeni briska... :(
A jeste bude opletacek...jak zajistit prijmeni otce na tisice kilometru daleko :D
Anglie mi chybi...ale spise jen ta dostupnost vseho... :) ono clovek si na to zvykne, ale taky bych spise chtela zustat v CR...ale to nevim, to bych tady asi chlapa - Nigerijce nedotahla :)
Jooo, proc to delat jednoduse...kdyz to jde aji slozite.. :(

v některých věcech mi úplně mluvíš z duše...
My žijeme v Rakousku, jsme oba Češi, máme 6 měsíční dcerku. Žije se nám tady dobře, manžel má dobrou práci, máme tu i kamarády (Čechy, Slováky..), ale pro mě to pořád není domov a po Česku se mi moc stýská.
Skoro všichni nám říkají: "Co v Čechách, to byste byli blázni, kdyby jste se vraceli!!".. Ale jak píšeš, tráva tu není zelenější a taky tu mají chleba o dvou kůrkách :-) No, je fakt, že vždy když jedeme do Čech, tak zažívám lehký šok z některých věcí, ale zase si rychle zvyknu :-)
Tu tvou situaci ti nezávidím, Anglie je oproti Rakousku dost daleko... Jako nejlepší by bylo, aby manžel měl práci i zde, ale píšeš, že to je nereálné... Mně by to bylo líto, že nejsme splu. Ale ty zase píšeš, že to máte v pohodě, tak nevím, no... Spíš škoda, že s dcerkou nejsou tolik spolu. Napadlo mě, co třeba být nějaký čas u něj v Anglii a nějaký čas v ČR?
To by se i dcerka naučila lépe anglicky...

ahoj.no rozhodovani tedy nemas urcite lehky!!! :#o: ja te v urcitych vecech chapu,ziju taky v cizine,sic jen v rakousku a manzel je k tomu marocan,no multikulti :°: ale nastesti ho mam doma,a jsem za to rada,clovek ma preci jen podporu a i prebaleni,vykoupani maly mi hodne pomuze.a styl zivota mi tady vyhovuje vic,ne kvuli rakusakum,ale spis kvuli cizincum a cechum,slovakum tady.nemuzu si fakt stezovat.ale cesko mam taky rada,jen je skoda,ze tam si lidi moc ceskych tradic a toho "ceskyho"jeste moc nevazi a nejak z toho nedokazou tezit....mala bude urcite taky umet cesky :ww:
ja bych se asi do anglie nevratila.kdyz pises,ze tady mas dobrou rodinu,to je podle me v zivote hodne dulezity!!!!manzel je manzel a taky jste rodina,jenze,co si budem povidat,v dobe kdy se kazdy 2 manzelstvi rozvadi :( je to hodne svseobecneny,ale nemam moc v lasce rodiny pouto jako jen ja manzel a deti,rodina jsou i jiny...a i pro deti je sirsi rodina hodne dulezita
manzela tim,ze budes v anglii taky vic doma mit nebudes a byla by jsi treba bez tve rodiny vic sama....
a ta zem,ta mentalita,takova studena,materialisticka :n:
tot muj nazor....
rozhodovani je to tezky a stejne se nakonec rozhodnes ty...a stejne at se rozhodnes tak nebo tak,vzdy je neco pro a proti r:O
lucka&larinka

Já asi nebudu ta pravá, která Ti má psát, jelikož my s manželem žijeme spolu a vídíme se tedy každý den. Můj muž je též stavbyvedoucí=jak jsi psala Ty, většinou někdy poletuje za prací a přes den, mnohdy i přes víkendy, si ho moc neužijeme. K tomu všemu je ještě aktivní muzikant, a třeba teď na podzim 2x-3x týdně odjíždí na koncerty a hraje a hraje...odpoledne se doma nají a tradá pryč...doma pak ráno hodí propocené smradlavé oblečení a hurá do práce. Vidím, jak malé chybí už teď. Je jí 7m a už vnímá, že táta není doma a jak ho vítá...no nikdy bych nevěřila, jak dokáže takhle malá princezna dát najevo radost :#~: , že vidí tátu.
Sečteno podtrženo mám muže doma asi stokrát víc, než ty, přesto mi velice chybí...Život, jaký máte vy, bych žít nechtěla. Měla jsem jeden vztah na dálku 120 km, vídali jsme se co 14 dní, trvalo to rok a půl a teď už bych do toho nešla. Obdivuju vás oba, že vztah udržíte, ale už kvůli dětem, bych uvažovala o společném bydlení "na pořád". Nedokážu si představit, že muži utíká život s vámi....první slova, krůčky, atd....