to vztekání patří ke správnému vývoji dětské psychiky, "bacání" to nevyřeší, spíš situaci zhorší, mnohem účinější taktika je ten záchvat vzteku ignorovat. Bacání je dle mého názoru na místě v případě, že dítko dělá něco životu nebezpečného (třeba strká prstíčky do zásuvky), když leží na zemi a mrská nožičkama, tak se mu nic nestane, jen to blbě vypadá :///:

vzteká se každé dítě a naplácáním to rozhodně nespravíš,já mám opačnou zkušenot,tudíž,že se začne vztekat ještě víc :( u nás nejlépe zabírá ignorace :) a obrň si nervy,tohle je jen začátek bude hůř :) alehá si na zem a vzteká se skoro každé dítko,tak se na to připrav a přestaň se na to koukat zkrs prsty,s tím nic moc neuděláš :///:

tak urcite bych ji nebila , ani nebude vedet za co , a vztekani je "dobra " vec , svedci to o osobnosti a inteligenci ditete, bylo by divne a nezdrave kdyby se nevztekala a aby si lehla na zem a mlatila s sebou , to patrne delat nebude, pokud s ni budes jednat laskave a s trochou duvtipu jak odvest pozornost .. metod je milion ,a na kazde dite plati trosku jine domlouvani a balamuteni , ale verim ze to jde i bez rany... ja sve dite vubec nebiju, neni to zadny andilek ale kluk-pekny cert a presto se mi nikdy o zem nehodil a podobne ... radej mu to stokrat vysvetlim , nabidnu dohodu , alternativu , kdyz se zacne prece jen certit tak na nej nezacnu kricet , pac by to bylo zbytecne , byli by sme jak 2 hysterky, a taaaak , nechci radit, vim ze je kazde dite jine ale tak zhruba toto je muj nazor.

no já myslím, že tomu vztekání se stejně třeba nevyhnete. Ono totiž záleží hodně na povaze dítěte. A když příjde vzdorovací období, tak Vám děti dokážou ukázat, co v nich je. Přitom si myslíte, jaké máte doma zlatíčko... :///: Přeji pevné nervy. Když se vztekaj, tak je lepší to ignorovat. Časem pochopí, že jim vztek nepomůže. Moje dcerka se třeba začala vztekat, když jsme šly domů z hřiště, tak jsem ji prostě musela vzít do ruky a odnést. Vysvětlit si to nenechala. Mlácení by také nepomohlo, to by totiž řvala ještě víc.... :00: Jo vychovávat dítě není nic jednoduchého. Každý to pochopí, až když má vlastní dítě.

A co je na vzteku tak špatnýho? vztekáme se všechny a děti na rozdíl od nás nedrží svoje emoce na uzdě, pustí je ven...jak v podobě vzteku, tak v podobě radosti. Zkus si sama představit, jak ti je, co děláš a co by jsi nejraději udělala, když tě někdo naštve, je k tobě nespravedlivý nebo nemůžeš udělat něco co by jsi tak moc chtěla...
když víš, že je někde problém, tak se mu zkus vyhnout, zákazy dávej takové, aby jsi věděla, že je taky dodržíš a když říkáš NE, mysli tím NE (a neustup)... a taky nečekej, že když malá narazí na tvoje NE, tak v tu chvíli pochopí, že maminka to s ní myslí dobře a "ukázní se"....bude to přesně naopak ;)