Strašně.. může se z nich zbláznit.. někdy ho musím krotit - obzvláště s malýma dětma, ale jí už jsou skoro 4 a klučinovi 6, takže si skvěle vyhrají - tahají se o klacek, běhají spolu a celkově blbnou.. myslím, že malou bude milovat - jen ho musím naučit, aby jí hlídal.. přemýšlela jsem, že ho budu učit aby u ní ležel a tak..
Poznala, ony jsou opravdu jiné.. Laň je obrovská..

Rozumím, to máš pravdu, pro klid je stejně nutné pořád sledovat a možná spíš kvůli tomu psovi - je pravda, že některé děti jsou zákeřné - bude to asi dva roky a s někým jsem se potkala a měl malé dítě - Riky ještě štěně a to dítě mělo klacík a normálně ho švihlo - já byla úplně v šoku - maminka to viděla a naplácala mu.. nejhorší bylo že to pak zkusilo ještě jednou - tak jsem radši odešla..
To máš pravdu, venku s nima budu pořád.. nejlepší je všem možným katastrofám předcházet.. taky jí to budeme muset naučit, přeci jen se nechci bát, když budou spolu..
No mě zase před 14 dny málem porazil - nějak to nedobrzdil a vrazil mi do nohou - a to jsem měla co dělat, abych to ustála.. prostě měl radost a byl zase moc akční.. :€s€:

Ono je to většinou takový spojení...nedůsledný rodič, zákeřně se chovající dítě. Už hodněkrát jsem za to byla kamenovaná, ale vidím to všude kolem sebe. Pokud seš důsledná, hodná i přísná zároveň, tak to to dítě pochopí hrozně rychle. Protože co jinýho základního by se měli od malinka děti učit, než aby nikomu a ničemu neubližovali. Ať je to pes, jiný dítě nebo třeba i blbá moucha. Nemůžu se bavit u toho, jak moje dítě trápí někde nějakýho brouka a pak se divit, že se snaží trápit psa...oni to neumí odlišit.
Ale u vás to bude dobrý, neboj :///:

Doufám, fakticky jo.. moc bych chtěla být dobrá máma a naučit tu naší cácorku co je opravdu důležité.. ale mám strašný strach, že to nezvládnu.. v jednu chvíli se bojím že budu moc přísná, pak se bojím, že bude rozmazlená.. no bude to se mnou těžké..... :$$:

Mně právě taky přijde, že budu přísná - hrozně nemám ráda, když jsou ty děti nevychované a někdy třeba i drzé na své rodiče - vzpomenu si na sebe a vím, že bych to jen zkusila a táta by mi urazil hlavu..
A musí být úžasné, když ti to tak krásně vrací a ty na něj můžeš být pyšná - a že je jiný než ty - může to být zase zajímavé - já bych asi chtěla, kdyby byla malinko jiná než já - byla jsem hrozně zlobivá, ale zase vždycky úplně samostatná..
A pak mě napadne, že jsem si ji tolik přála a měli jsme tolik problémů a bojím se že jí budeme všechno odpouštět jen proto, že ji máme.. Už jsem zaúkolovala kamarádku, aby mi kdyžtak jednu švihla, kdybych náhodou začala moc blbnout :€): doufám, že nebudu..
A potlačování přirozené osobnosti je něco úplně jiného - to si pletou - protože vychovávání rozhodně neni potlačování.. a kdo si to myslí, tak pak má doma asi to uřvané, hysterické, terorizující a rozmazlené dítě...