Holky, moc Vám děkuju za Vaše názory, za to, že v tom nejsem sama a za pocit, že nebudu o nic horší máma než ta, co kojí.. Je fakt, že vlastně toho za den moc nestíhám hlavně kvůli toho jejího papání, jak dlouho jí to trvá. Ještě to zkouším, jak se dá, ale cítím, že mi pomalu dochází síly.. Přesto mě občas přepadá pocit, jestli jsem pro to udělala OPRAVDU všechno.. Já tak moc chtěla kojit.. V těhotenství se mi zdálo o kojení!! Fakt.. moje první sny o miminku byly právě ty, ve kterých se poprvé přisála.. Sama jsem byla rok kojená, tak mě to mrzí. Nemám to moc s kým probrat, mamču mám 400 km daleko, tak mě drží aspoň přes telefon, kámošky buď nemají děti nebo kojí.. a muž se mi snaží pomoct a poradit, ale.. je to chlap, tohle nepochopí, neví, proč brečím, když malá nesaje, umělou výživu nevidí jako takový problém jak to vidím já.. pokaždé mi poví, ať se nad tím zamyslím, že co ještě pro to mohu udělat, když vlastně děkám všechno.. ale pak si říkám, jestli fakt dělám všechno.. no už mi z toho hrabe. Ono už ten porod mi nevyšel tak, jak jsem chtěla - rodila jsem nakonec císařem, Sofinka měla málo kyslíku a sil k tomu, aby postupovala dolů.. teď mi ani kojení nevychází, jak jsem chtěla. Je taková malá, tak je mi jí líto, že jí nejsem schopna ani zajistit to přirozené papání..
Ještě jednou Vám všem moc děkuju za podržení.
Naty + Sofi

A ještě chci dodat, že díky tomu, že jsme už od narození na UM, tak mi přítel hodně pomohl, když jsme krmili holky, každé tři hodiny, tak jednu krmil on a jednu já. Hlavně v noci to byla úleva. A kolikrát, jsem byla třeba u našich a totálně jsem přes den vytuhla, tak mě mamka nemusela budit a prostě mi je krásně nakrmila umělým mlíčkem :)