Tak jsem nakonec odešla k mamince, kde ale nemůžu být dlouhodobě.
Jsem úplně bez peněz, rodiče mají sami fin, problémy a nevím co dělat.
Mám už mateřskou 3800+přídavky...
Myslela jsem si, že mi přítel dá nějaký peníze, ale prý až za dva týdny 3500 :-(
Posledních pár měsíců jsem od něj nedostala skoro nic, vlastně vůbec nic, všechno jsem platila z mateřský...
Můžu se někdě obrátit o pomoc?
Mám šanci z něj dostat i nějaký peníze jakoby zpětně, když jsme spolu bydleli?

Ahoj,
tak vám popíšu, jak se to u nás vyvyjí.
Jsem stoho taková rozladěná a moc se za sebe stydím, že nedokážu jednoduše odejít.
Přítel byl včera u psycholožky a popovídal si. Půjde prý znovu za 14 dní. Říkal, že to bylo fajn.
Pozval mě v podněli na suši, což je lepší než do hospody.
Nicméně pořád nevím.
Chce se se mnou přestěhovat odsud, ale já nevím, pochybuju, že by to bylo lepší, hlavu si člověk všude nosí sebou. A já bych se tím dostala ještě do horší situace než jsem teď, kdyby to nevyšlo.
Je třeba pravda, že v posledních měsících chození do hospody omezil, ale pak to stálo za to. Nehledě na jeho náladovost, doma nic nedělání atd.
Mám prostě pocit, že mu nedokážu už po stopadesáté odpustit a pak si říkám, že jedna DALŠÍ šance TENTOKRÁT už poslední mě nezabije, ale tak je to vždycky.
Tak jsem nějak uvízla na mrtvém bodě, spali jsme spolu, bylo to krásný jako vždycky po nějakým problému, ale byla to CHYBA!!!!
Prostě si vždycky vzpomenu na všechny ty křivdy a smutný věci, který on na jednu stranu zlehčuje.
On to se mnou prostě umí :-(
---------------------------
Myslíte, že je dobrej nápad odjet na jednu noc pryč se jít bavit? Já jsem sama nikde nebyla.............už dlouhoooo.
Kamarádka jeden na přehradu pod stan, tak bych taky jela, ale zase nechci aby tady ze mě dělali svini matku, co někam chodí chlastat.
(Já nechci být někde na mol, jen si dát vínko popovídat si, s někým zatancovat...)
Dneska mám sraz s býalým spolužákem, tak se hrozně těším :-) i když stěma hruhama a bledou pletí na něj asi dojem neudělám
---------------------------
Tak všem vám děkuju za rady, moc jste mi pomohly, a i když vím, že máte pradu je to prostě těžké.
Ale ten HAJZL si mě prostě neváží. Já jsem sním otěhotněla, odešla jsem z města sem, nechala školy, čekala na něho, nepodvedla ho, za 2.5 roku jsem s alkoholem přebrala 2x stoho jednou schválně aby viděl jaký to je. V sexu jsem povolná a on je snad spokojený, chci něco společně dělat. Starám se o naše nádherný dítě, snažím se.
A on je takovej nevděčnej sráč.
Proč je láska tak slepá.
Jsem krásná inteligentní osoba, co nepije, nekouří, jsem tolerantní a samé klady (až na udržování domácnosti, což si myslím, je určitý odraz těch problémů). Já jsem mohla mít TOP chlapy a místo toho jsem porodila dítě takovýmu hňupovi.
Pořád můžu mít dobrýho chlapa, co se umí slušně chovat, vážil by si mě a umí zajistit rodinu. Ale jak se odpoutat?
K mamce jít nemůžu, ta do mě bude hustit, že je sice blbý to a to, ale ať se vrátím.
K tátovi taky ne, máme hezký, ale formální vztah. S dítětem se někde přechodně tahat nechci.
Uvažovala jsem, že bych jela s někým někam na dovolenou, ale zase se mi nechce utrácet peníze, který bych mohla potřebovat.
Ale chtěla bych vypadnout a všechno si rozmyslet, získat odstup.
Tak se mějte mamče hezky a carpe diem!

Byla jsem dneska u kamarádky, která taky byla nějakou dobu s malým a probírali jsme celou záležitost stím pitím. Ona ho i několikrát viděla a vždycky byl jak dělo prý.
On je třeba rybář a chystal rybářský den, já jsem tam sním i s malým chtěla jít, ale řekla jsem mu, že tam nepůjdu když bude pod vlivem. Šel tam ráno ještě něco dochystat a hned si dal prý dvě piva (možná tři) nebyl sice opilý, ale dal tím jasně najevo co chce - to bylo v červnu. Jeho rodina se na mě zlobila, že o co jde. Odpoledne si tam vzali aspoň malýho (teď už bych jim ho nedala) a já byla sama doma smutná...Přítel tam točil pivo a prý pak už točil aji zadarmo a tak.
Takových příhod je hodně.
Musím říct, že jsem si dneska odpočinula, ve městě. Hodně jsem si zarelaxovala.
Musím si vyřídit novou občanku, protože tu stávající mám měsíc propadlou (nechtělo se mi dávat trvalý bydliště k příteli, dokud nebude vše ok.) a tak budu mít trvalé bydliště na obci.
Pak chci hned zajít na sociálku a snad tam najdu nějakou hodnou paní se kterou si popovídám.
Představuju si minimálně 3500 na mě a na malýho (co na to říkáte?)
Kamarádka říkala, že si mám hledat družstevní byt nebo o něj zažádat, že jako samoživitelka bych mohla mít nárok na nějaký příspěvek, protože pobírám RD jen 3800.
Můj finanční plán:
3800 rodičák
500 přídavky na malýho
700 přídavky na mě
2500 alimenty od mého táty (stále studuju), ale od mámy jsem nikdy nic moc nedostávala
3500 od přítele
2500 přivýdělek žehlením, servírka, uklízení, hlídání nebo tak něco
to je 13 500/ měsíc, žádné dluhy nemám, tak myslím že by to mohlo být dobré
Výdaje
Pokud bych neměla nějaký ten příspěvek na byt tak za bydlení nechci dát víc jak 4500. To znamená garsonka nebo byt s někým (říkala jsem si s nějakou maminkou co je taky sama).
1600/ měsíc mě stojí škola
500 procestuju
500 internet
2500 jídlo pro mě
2000 mimčo
300 mobil
300 drogerie bez plen
1000 výdaje na mě (oblečení, kosmetika nebo co se mi líbí)
Celkem 13 200 je to sice o hubu, ale když tak bych se mohla uskrovnit a třeba net (potřebuju kvůli škole) bych taky mohla platit napůl a bez mobilu bych se asi taky obešla (jako že bych nevolala, jen nutně) Na jídle moc šetřit nechci.
Třeba by se mi podařilo vydělat víc? Ten příspěvek na bydlení moc nevidím ale bylo by to surp.
Za mámou jít nechci, bydlí daleko a nikoho tam neznám. Navíc nemá ráda malé děti :-) že už chce klid.
Den mi zkazila jen cesta busem, kdy si mě nějaký starý drbny zdejší významně prohlížely a pak si něco šuškaly. Já tady radši nikam nechodím a ta cesta byla za trest, nikdy jsem nevěřila, že je vesnice tak zlá. Ale možná jsem paranoidní a zdálo se mi to.
---------------
Jinak přítel dneska nešel do práce a šel se oholit (měl už řádný plnovous)a ostříhat, vypadá konečně jako člověk.
Donesl mi kytku a prtýnek -zásnubní. Ale podle mě je to jen gesto a navíc zbytečný výdaj peněz. Radši měl koupit nějakou hračku pro malého. Ale bylo to hezký, ale snad si nemyslí, že bych si ho TEĎ vzala. Chtěl by se mnou prý přestěhovat, ale já sním už prostě žít nechci. Hodně plakal (jako vždycky). A milionkrát řekl prosíííím. Ale ani jednou neřekl opravdové promiň :-(
Říkal, že už nebude aspoň rok pít a hned na zítra se objednal k psychologovi (najednou to jde a našel si ho i sám).
Tak snad mu to pomůže, kvůli malému, já mu už nevěřím i když bych hrozně ráda.
Naposledy mi donesl skoro 20 rudých růží, jsou to tak 3 měsíce, přijel odkudsi po 2 dnech a já ho našla jak chrápe ve studené vaně pozvracenej a posranej, posral i sedačku a já to musela čistit.
Je pravda, že nepije poslední době nějak často, že se snaží, ale nedokáže doma nic dovrovolně udělat, všechno počká a jestli nepůjdeme na diskotéku...
Teď pracuje v našem městě na živnostenský list a práci by mohl mít do konce roku.
--------------
Mám ho pořád hrozně ráda a nejradší bych se přitulila a myslela si, že je všechno jen zlý sen....
--------------
Moc se mi líbí tento byt:
http://www.sreality.cz/detail/pronajem/byt/3+kk/prerov-prerov-i-mesto-n…
Bude i s inkasem stát kolem 9500, ve dvou by se to dalo, nebo kdyby mi tam dali trvalé bydliště a já mohla mít nějaký ten příspěvek. Ale bojímse, že mi na sociálce zase řeknou, že se o mě mají starat rodiče a budou chtít aby si požádala o výživné u mámy - ale to je nereálný, nechci ještě více vyostřovat vztahy, jsem ráda, že se to tak nějak srovnalo.

Tak díky za podporu
Hlavně by mě zajímalo co říkáte na ten finační plán?
Jo a zítra spím u té kamarádky :-) udělame si oběd a večer budem koukat na nějaký film až prťata usnou, hrozně se těším. Známe se od 1. třídy.

Upozorňuju, že to bude dlouhé. Děkuju za přečtení a případnou reakci.
Povím vám svůj příběh.
Je mi 21 a příteli 22. Jsme spolu 2 a půl roku a omylem máme krááásnýho 9-ti měsíčního syna.
Než jsem zjistila, že jsem těhotná přítel celkem dost pil, vadilo mi to a chtěla jsem se sním rozejít. Než jsem to ale stihla tak jsem zjistila, že jsem těhotná. Jeho pití bylo v té době na hraně. Doufala jsem, že si najde práci a nebude mít na to prostě čas.
On práci ani nehledal. (já jsem těhu z jistila v březnu) a on operoval pořád tím, že se s maminkou domluvil, že stač, že bude pracoat od září. Ona to nemyslela, špatně, chtěla aby měl čas si tu práci najít. Nebyl ani na jednom pohovoru. Přes rodinu mohl v červeci pracoat ve strojírnách za minimální plat. Já byla ráda i za to, ale on tam nakonec nenastoupil. Na podzim pracoval různě p fuškách a tak. Jezdil přes týden pryč. Hodně pil a ubližoval mi tím, dělal všude ostudu. Začal chodit do hospody i sám, pil kdyžbyl pryč a pak ještě o víkendu. Pil dokud nepadl nebo nezavírali....
Nechala jsem školy a nastěhovala jsem se kněmu z velkého města. On taky nechal školy, ale ne proto, že bych byla těhu, ale proto, že ho to prostě nebavilo. Porodila jsem krásný mu krásnýho zdravýho syna atd.
Víte čekala jsem v jeho rodině větší zastání ke mě a k malýmu. Jeho rodina to tak nějak mlčky sledovala a nechtěla do toho plést. Což oceňuju, ale já jsem tu nemohla nic, protože mi tady nic nepatří.
Ve své rodině nemám příliš velké zastání.
V červnu jsem byla s mimi v nemocnici a přítel nás měl vyzednout, nevyzvedl. Navdory tomu , že slíbil, že pít nebude tak pil a odjel kamsi do na jižní moravu "si řešit svoje problémy" doma nechal dopisy na rozločenou a počmáraný zdi jak !otcovu smrt nezvládá a tak podobně. (ten zemřel v roce 2008)
Před 7 týdnama jsem odešla k mámě, po týdnu jsem se vrátila zpátky, protože přítel nasliboval, že nebude pít, půjde k psychologovi a tak.
Bydlíme společně ve dvougeneračním domě s jeho maminkou a babičkou, které jsou obě dvě vdovy. Jsou moc fajn, milují vnoučka atd. Ale cítím znich zradu a pokrytectví.
Jak jsem byla u té mámy tak jsme spolu o všem mluvili. A jeho máma přiznala, že by stím měl něco dělat. Doufala jsem že bude při mě víc stát.
Přítel tehdy opravdu nasliboval, že se nad sebou zamyslí a bude to řešit. Bylo to fajn 2 týdny. Pak začal čím dál tím víc mluvit o alkoholu a jak ho nebaví sedět doma a někam by zašel. Asi víte jak mi bylo. Já jsem přestala všude chodit, stydím se tady přede všema a chtěla jsem mu jít příkladem. Do hospody jsem sním nešla od ledna.
Říkala jsem mu, že jestli ještě jednou něco přežene a nedodrží slib, tak odejdu.
Samozřejmně, že nedodržel. K odborníkovi nešel, měl tam jít v pátek a v sobotu už šel do hospody. Přijel jeho bratr s Francie a že na 4 piva a že se za něho zaručuje. Já jsem mu řekla, že mi to vadí, ale že mu nebudu nic zakazovat, a že to má ve sých rukách a záleží na něm co chce. Už jsem nemohla pořád říkat ne, dneska nepůjdeš na fotbal, ne neúůjdeme na diskotéku, ne nepljdeme na procházku do hospody, pořád jen nenene a ne. Byla jsem stoho už unavená a taky jsem možná chtěla aby mi dokázal, že to teda zvládá.
Odešel v 5 odpoledne a já čekala. Kdyby přišel po 4 pivech, tak to nějak zkousnu. Chápu, že si někam musí zajít a chc si pokecat s bráchou. Byla tady hrozná bouřka a nesvítil do noci proud, necítila jsem se tu dobře a byla jsem smutná, že nepřišel.
Tak jsem se naštvala a před půlnocí jsem šla do té hospody, on tam seděl opilý táhl z něj tvrdej alkohol a casnoval se s bratrem že domů nejde. Tak jsem mu řekla že je konec. On pak jel ještě do města "se svým kamarádem" a chlastal dál, vrátil se neděli pod večer a akorát spal na seně.
Řekla jsme mu v té hospodě že je konec. Přece kdyby mu na mě záleželo, tak po těch všech sračkách co nadělal by si 5 pivo nedal a ještě by si vážil toho, že se mu snažím věřit. A on místo chlastá nonstop za peníze který nemá :-(
I teď jsem čekala, že jeho maminka zasáhne, tak jsem jí do toho v táhla a udělala jsem chybu.
Jenom se za něj přimlouvala a některý věci byli fakt perly.
*Např. Že ho přece můžu pustit jednou za měsíc na pivo s chlapama a co je tak na tom hroznýho, že to ti chlapi prostě potřebují.
(já ale vůbec nemám problém ho někam pustit, když by nechlastal za peníze který nemá, nehrál by při tom hazard, přišel by ve slušnou hodinu, nerozbíjel dveře a nechodil domů s rozbitým nosem a v depresích, že mu umřel táta a že ho nemám ráda a důvod se vždycky najde. Chápu, že člověk přebere, ale to se může stát jednou-dvakrát za rok, ne pokaždé)
*Nebo hledání chyb u mě, že nevařím a neuklízím - pravda, ale myslím, že to není ten zásadní problém, horší je když chlap pije a nechová se hezky
* Že na jejím synovi vidím jen to špatný a že každý má nějaký chyby a jestli si myslím, že najdu nějakýho dokonalýho.
(což taky není pravda, měla jsem tolik trpělivosti a nechala si tolik ublížit)
* Pak se zeptala jak by si to přál ON a on, že by chtěl zůstat ze synem a ONA NA MĚ, ŽE BYCH TO MĚLA RESPEKTOVAT a přizpůsobit se nebo co
Takže ve výsledku jsem tu ta horší já, že rozbíjím rodinu.
* Že ona NEVĚDĚLA, že tak moc pije. Je sice prada, že nevěděla všechno, ale vzhledem ktomu, že tu žije tak toho věděla i tak dost. Spíš to vidět nechtěla.
Nevíc co je pro mě větší zklamání jestli to, že ona mi nepomohla a nebo to, že mě přítel opět zradil. Já jsem měla v neděli jet pryč a měl on hlídat, nepřišel ani domů.
Prostě jsem čekala větší oporu a ne omlouvání jeho chování a poukazování na moje chyby, i když tam samozřejmně taky jsou.
-------------------------------------------------------------
Já nevím dala jsem mu všechno a dostala jsem nakonec sračky.
Vůbec se mi nechce žít.
Chci se odstěhovat i s malým. Je to hrozně těžký :-( ale on by mi vždycky znovu ublížil a překročil bod kdy to nejde vrátit zpět a může mít dobrývlastnosti jaký chce, když chlastá.
Jen nechápu jak nakonec já můžu být ta špatná.
Lituju, že jsem sním otěhoteněla a dala mu víc než jednu šanci.
Syna ale milujua je to sluníčko.
Cítím se hrozně.