Rozešli jsme se a je mi hrozně smutno
Upozorňuju, že to bude dlouhé. Děkuju za přečtení a případnou reakci.
Povím vám svůj příběh.
Je mi 21 a příteli 22. Jsme spolu 2 a půl roku a omylem máme krááásnýho 9-ti měsíčního syna.
Než jsem zjistila, že jsem těhotná přítel celkem dost pil, vadilo mi to a chtěla jsem se sním rozejít. Než jsem to ale stihla tak jsem zjistila, že jsem těhotná. Jeho pití bylo v té době na hraně. Doufala jsem, že si najde práci a nebude mít na to prostě čas.
On práci ani nehledal. (já jsem těhu z jistila v březnu) a on operoval pořád tím, že se s maminkou domluvil, že stač, že bude pracoat od září. Ona to nemyslela, špatně, chtěla aby měl čas si tu práci najít. Nebyl ani na jednom pohovoru. Přes rodinu mohl v červeci pracoat ve strojírnách za minimální plat. Já byla ráda i za to, ale on tam nakonec nenastoupil. Na podzim pracoval různě p fuškách a tak. Jezdil přes týden pryč. Hodně pil a ubližoval mi tím, dělal všude ostudu. Začal chodit do hospody i sám, pil kdyžbyl pryč a pak ještě o víkendu. Pil dokud nepadl nebo nezavírali....
Nechala jsem školy a nastěhovala jsem se kněmu z velkého města. On taky nechal školy, ale ne proto, že bych byla těhu, ale proto, že ho to prostě nebavilo. Porodila jsem krásný mu krásnýho zdravýho syna atd.
Víte čekala jsem v jeho rodině větší zastání ke mě a k malýmu. Jeho rodina to tak nějak mlčky sledovala a nechtěla do toho plést. Což oceňuju, ale já jsem tu nemohla nic, protože mi tady nic nepatří.
Ve své rodině nemám příliš velké zastání.
V červnu jsem byla s mimi v nemocnici a přítel nás měl vyzednout, nevyzvedl. Navdory tomu , že slíbil, že pít nebude tak pil a odjel kamsi do na jižní moravu "si řešit svoje problémy" doma nechal dopisy na rozločenou a počmáraný zdi jak !otcovu smrt nezvládá a tak podobně. (ten zemřel v roce 2008)
Před 7 týdnama jsem odešla k mámě, po týdnu jsem se vrátila zpátky, protože přítel nasliboval, že nebude pít, půjde k psychologovi a tak.
Bydlíme společně ve dvougeneračním domě s jeho maminkou a babičkou, které jsou obě dvě vdovy. Jsou moc fajn, milují vnoučka atd. Ale cítím znich zradu a pokrytectví.
Jak jsem byla u té mámy tak jsme spolu o všem mluvili. A jeho máma přiznala, že by stím měl něco dělat. Doufala jsem že bude při mě víc stát.
Přítel tehdy opravdu nasliboval, že se nad sebou zamyslí a bude to řešit. Bylo to fajn 2 týdny. Pak začal čím dál tím víc mluvit o alkoholu a jak ho nebaví sedět doma a někam by zašel. Asi víte jak mi bylo. Já jsem přestala všude chodit, stydím se tady přede všema a chtěla jsem mu jít příkladem. Do hospody jsem sním nešla od ledna.
Říkala jsem mu, že jestli ještě jednou něco přežene a nedodrží slib, tak odejdu.
Samozřejmně, že nedodržel. K odborníkovi nešel, měl tam jít v pátek a v sobotu už šel do hospody. Přijel jeho bratr s Francie a že na 4 piva a že se za něho zaručuje. Já jsem mu řekla, že mi to vadí, ale že mu nebudu nic zakazovat, a že to má ve sých rukách a záleží na něm co chce. Už jsem nemohla pořád říkat ne, dneska nepůjdeš na fotbal, ne neúůjdeme na diskotéku, ne nepljdeme na procházku do hospody, pořád jen nenene a ne. Byla jsem stoho už unavená a taky jsem možná chtěla aby mi dokázal, že to teda zvládá.
Odešel v 5 odpoledne a já čekala. Kdyby přišel po 4 pivech, tak to nějak zkousnu. Chápu, že si někam musí zajít a chc si pokecat s bráchou. Byla tady hrozná bouřka a nesvítil do noci proud, necítila jsem se tu dobře a byla jsem smutná, že nepřišel.
Tak jsem se naštvala a před půlnocí jsem šla do té hospody, on tam seděl opilý táhl z něj tvrdej alkohol a casnoval se s bratrem že domů nejde. Tak jsem mu řekla že je konec. On pak jel ještě do města "se svým kamarádem" a chlastal dál, vrátil se neděli pod večer a akorát spal na seně.
Řekla jsme mu v té hospodě že je konec. Přece kdyby mu na mě záleželo, tak po těch všech sračkách co nadělal by si 5 pivo nedal a ještě by si vážil toho, že se mu snažím věřit. A on místo chlastá nonstop za peníze který nemá :-(
I teď jsem čekala, že jeho maminka zasáhne, tak jsem jí do toho v táhla a udělala jsem chybu.
Jenom se za něj přimlouvala a některý věci byli fakt perly.
*Např. Že ho přece můžu pustit jednou za měsíc na pivo s chlapama a co je tak na tom hroznýho, že to ti chlapi prostě potřebují.
(já ale vůbec nemám problém ho někam pustit, když by nechlastal za peníze který nemá, nehrál by při tom hazard, přišel by ve slušnou hodinu, nerozbíjel dveře a nechodil domů s rozbitým nosem a v depresích, že mu umřel táta a že ho nemám ráda a důvod se vždycky najde. Chápu, že člověk přebere, ale to se může stát jednou-dvakrát za rok, ne pokaždé)
*Nebo hledání chyb u mě, že nevařím a neuklízím - pravda, ale myslím, že to není ten zásadní problém, horší je když chlap pije a nechová se hezky
* Že na jejím synovi vidím jen to špatný a že každý má nějaký chyby a jestli si myslím, že najdu nějakýho dokonalýho.
(což taky není pravda, měla jsem tolik trpělivosti a nechala si tolik ublížit)
* Pak se zeptala jak by si to přál ON a on, že by chtěl zůstat ze synem a ONA NA MĚ, ŽE BYCH TO MĚLA RESPEKTOVAT a přizpůsobit se nebo co
Takže ve výsledku jsem tu ta horší já, že rozbíjím rodinu.
* Že ona NEVĚDĚLA, že tak moc pije. Je sice prada, že nevěděla všechno, ale vzhledem ktomu, že tu žije tak toho věděla i tak dost. Spíš to vidět nechtěla.
Nevíc co je pro mě větší zklamání jestli to, že ona mi nepomohla a nebo to, že mě přítel opět zradil. Já jsem měla v neděli jet pryč a měl on hlídat, nepřišel ani domů.
Prostě jsem čekala větší oporu a ne omlouvání jeho chování a poukazování na moje chyby, i když tam samozřejmně taky jsou.
-------------------------------------------------------------
Já nevím dala jsem mu všechno a dostala jsem nakonec sračky.
Vůbec se mi nechce žít.
Chci se odstěhovat i s malým. Je to hrozně těžký :-( ale on by mi vždycky znovu ublížil a překročil bod kdy to nejde vrátit zpět a může mít dobrývlastnosti jaký chce, když chlastá.
Jen nechápu jak nakonec já můžu být ta špatná.
Lituju, že jsem sním otěhoteněla a dala mu víc než jednu šanci.
Syna ale milujua je to sluníčko.
Cítím se hrozně.
Ahojky, přeju moc, moc pevné nervy, ale opravdu se zpátky nevracej !!
Vím, o čem píš, můj táta je také alkoholik, nechci tady vypisovat co jsme všechno prožili, neb je to hodně bolestivá záležitost, ale opravdu to překonej a nevracej se zpátky !!
Mamka to vydržela 17 let ( obdenní pití, mlácení atd.... ) a pak se rozvedli a my byli v tu chvíli nejšťastnější děti na světě ...!
Malého o nic neochudíš, my jsme také nebyli o nic ochuzeni ( museli jsme teda na brigády a nebylo třeba na lyžáky, na dovolené v zahraničí, bylo jen na základní potřeby a jídlo )...!
Byli jsme rádi, že máme konečně klid a tiché noci - ono, alkoholika totiž nevyléčí nic, ani léčebna, pokud nemá extra silnou vůli a hlavně chuť a tohou to překonat !!
Náš táta měl oporu v mamce, byl to jeden jediný problém v jejich manželství a stejně to nedokázal !!
Maminka z nás vychovala slušné lidi i bez pomoci táty , já vystudovala 2 vysoké školy a bratr pracuje jako ředitel jedné firmy v Německu !
Takže se toho neboj, jsi mladá, sama nezůstaneš, ale prosím Tě, nezůstavej s alkoholikem už kvůli svému děťátku !!
Držím pěsti !!
ahoj,
za prvé ti držím palce, protože nezastírám, že zpočátku to bude těžké. Tím, že mu furt dáváš další šanci chápu, že jej ještě máš přinejmenším ráda. Proto to bude těžké....
Řeknu ti to takto: Mí rodiče se brali kvůli mě, tátovi bylo 19, mamce 20. Už v té době u něj byli přátelé a hospoda na prvním místě. Pokud mě někde vzal, tak jen z toho důvodu, aby se mohl předvést jaký je vzorný otec, který nám koupí, co si zamaneme. Celou dobu máma věřila, že se změní....
Pravda byla jinde, já byla od 6 měsíců v jeslích, aby mohla máma makat a měla prašule, bo taťka byl na vojně. I po tom co se vrátil, nebyl víkend, kdy by nechlastal, taky zmizel i na několik dní, že ho máma s babičkou hledali všude možně a on jak se vrátil, tak se ještě cítil dotčený a o nevěrách ani nemluvím, s těma se chlubil kamarádům na dovolené, i přesto, že jsem seděla u jednoho stolu...a tak to pokračuje až do teď a to je mi 29 let.
Ano, pořád spolu žijí, ikdyž je možné je vidět spolu jen pár hodin denně. On je v inv. důchodu a ráno, když se vzbudí tak jde do hospody, vrátí se večer nebo k ránu. Byt se jim pomalu rozpadá, nic neopraví, jen stále ukazuje jaký on je chudák, který nejvíce trpí a co všechno ho nebolí apod.....
Takže pokud můžeš, sbal se, protože pokud on sám nemá zájem, tak chlastat nepřestane a trpět budete jen ty a syn.
Jsi mladá, takže se nebojím, že bys nikoho nenašla....
Tak hodně štěstí
ahojky,opravdu koukej co nejrychleji vypadnout :( tady tě nic dobrého nečeká,bohužel :( žít s alkoholikem nejde,šancí dostal víc než dost,ví dobře co má udělat,aby byl s vámi a očividně nechce.Chce to léčení a psychiatra,na tohle je psycholog krátký... Jak píšeš,důvod k chlastu se najde vždycky (znám to velice dobře z vlastní rodiny,bohužel :().Ty máš šanci na normální život,tak uteč,samotným vám bude lépe,uvidíš!!!Moc moc držím palečky,ať máš konečně sílu udělat za tím tlustou čáru a nenechat se dál oblbovat a urážet!!Ty za to nemůžeš,tak si to nenech vemluvit!!!
už máš kufry v předsíni? Neznič se!
In reply to už máš kufry v by Masticka
:one: :one: :one: :one:
na co ještě čekáš?????????? jsi mladá holka,tak si nenič život s takovým debilem a alkoholikem!!!!
Ahojky, je mi jasné, že to pro Tebe bude těžké, ale pokud máš kam, tak prostě odejdi...víš, pokud je někdo alkoholik, tak je prostě naivní si myslet, že ho ty nebo maminka změní...musí to chtít hlavně on sám! A v tomhle stavu už je to fakt na pobyt na protialko. v psychiatrické léčebně...sám se z toho jen těžko vyberchá. A pokud budeš doma pořád čekat, dokola mu odpouštět a věřit, tak nikdy tu motivaci mít nebude...na tchýni se tak moc nezlob, protože ani její výčitky a hučení do syna by ničemu nepomohly...a pořád je to její dítě a chová se prostě jako trošku slepá matka...
Ať už se v naší rodině děje cokoliv, tak ten můj DÍKYBOHU nechlastá! Protože se dá spousta věcí vyřešit, ale chlast těžko. TĚŽKO. Jednou jsem žila s alkoholikem... Samozřejmě jsem to ze začátku nevěděla a pak se snažila to nějak opravit. Nejde to. Ten Tvůj je teda dost mladej a mohl by si uvědomit, co dělá, ale Ty sama to nezvládneš. Ty sama ho nezměníš a nevtlučeš mu do hlavy, že je špatné pít. On říká, že pije proto, že mu umřel táta. To je moc smutný, moc, ale musí se žít dál a on, kdyby nechlastal, tak by to pochopil! On se vždy důvod najde... Neboj, není chyba na Tvé straně. Ale jeho matka bude vždycky bránit jeho. Tak to prostě je. Můj názor? Prostě odejdi... Asi to bude těžký, od něho asi žádný alimenty čekat nemůžeš, když nepracuje a ještě prochlastá a prohraje peníze, který vlastně nejsou jeho! Víš, můj názor je, že mu na Vás ani trošku nezáleží. Tak jako nezáleželo tomu mýmu alkoholikovi na mě. Takovým lidem záleží jen na sobě, jestli vůbec. Pokud můžeš, tak jdi zase ke svoji mamince a jemu už nevěř nic... Ať se zničí. Ty buď ráda že máš svoje děťátko, užívej si s ním život a na tohohle ztroskotance zapomeň....
In reply to Ať už se v naší rodině by sterega
Vyvedu tě z omylu. Nejen s alkoholikem, ale i s histerikem se žije blbě. A ten taky se musí chtít léčit sám, jinak je to peklo.
Jestli můžeš, a řekla bych z toho co jsi psala, že ano. Utíkej od něj pryč-jdi k mámě!
Tak jak tu holky psali.. alkoholik je nejhorší co může být, když se neléčí nemáš šanci, aby se napravil, ale ze své zkušenosti vím že se spoustu alkoholiků se k pití vrátí. Můj manžel v mládí moc pil, ale jednoho dne si uvědomil že takto nechce žít, protože jeho otec je alkoholik a jako dítě sním měl spoustu nehezkých zážitků.A právě se schylovalo že tak dopadne. Ještě štěstí že když si to uvědomil byl zrovna střízliví a začal se zajímat o léčbu sám. Tu i nastoupil.A už několik let nepije a ani ho to neláká neveme si ani bombon , který opsahuje alkoholické aroma. Ale je vážně rozdil jít dobrovolně něž pod tlakem. U tebe bych vzala malého a šla za svím štěstím. Neboj je spoustu můžů, kteří by dali za hodnou a laskavou ženu i když má dítko... všechno. Znám spoustu i ze svého okolí, kteří hladají takové maminky, ale maminek je málo, protože se bojí že už nikdy nebudou mít to štěstí. Neboj se já měla dvě děti našla jsem si nového tátu.A mohu říct že toho vůbec nelituji a jsem spokojená a už mám skoro 4 děti příští měsíc porodím čtvrté.Mohu říct že jsem šťastná........ jen to chce velkou odvahu a hlavně si i říct jakou budoucnost máš s alkoholikem a jak se pak asi bude cítit syn až začne víc všemu rozumět
přečetla jsem tvůj příběh a musím říct, že možná ani ty sama si úplně neuvědomuješ, jak moc vážná situace s přítelem je :-( samozřejmě osobně ho neznám, ale z toho, co píšeš mi vyplývá, že přítel je alkoholik a když je někdo alkoholik, už nedokáže zdravě uvažovat, jeho rodina dělá tu nejhorší věc, co může a to je to, že před tímto problémem zavírá oči a doufá, že se to nějak vyřeší samo, ale ono se to samo nevyřeší... ty jsi nesmírně tolerantní člověk, ale bohužel tady je úplně jedno, co všechno pro něj děláš, on to ani už ve svém stavu není schopen vidět a ani vyhodnotit... a ty mu nijak nemůžeš pomoci, bohužel alkoholik se musí chtít dobrovolně léčit,u nás není možné člověka zavřít proti jeho vůli do léčebny (i když by to samozřejmě bylo pro jeho dobro). Myslím si, že momentálně ani není v jeho silách dodržet slib, který ti dal, že nebude pít, myslím si, že jeho jedinou možností je nastoupit léčení... pokud se nebude léčit, potom není jiná možnost než opravdu od něho odejít, život je příliš krátký na to, abyste se synem vyrůstali po boku člověka, který je takto závislý. a ještě jedna věc: NENÍ TO TVOJE CHYBA !!!
In reply to Smutninko by barbusacek
Souhlasím,je to opravdu vážná nemoc,se kterou se tvůj přítel asi sám nepopere. Buď se půjde léčit nebo rychle odejdi.
Monina
Ahoj vím jak secítíš mám to stejný. Taky odcházím pryč a nikdo mě neposlouchá snažila sem se 2roky a nic chlastá čím dál víc a jeho matka je při něm. Měla sem odejít už dřív bude to hodně těžký ale malej si tohle nezasloží. Alkoholici jen lžou a slibujou ale nikdy to nedodrží znám to ani jednou nic nesplnil. Pořád ho přemlouvat už sem to vzdala ani snim nekomunikuju a je mi jedno kde je a skym.On se taky o nás nezajímá.
Když on vždycky ydrží pár týdnu nepít a pak to stojí za to .-( ale nikdy nevydržel víc jak dva měsíce.
Jedu za kamarádkou a seženu si bydlení.
In reply to Když on vždycky ydrží by Smutninka
Ahojky,
bude to pro Tebe ze začátku těžký, ale jsi mladinká, a určo se časem najde někdo, kdo Vám dá víc .... lásky.
Jsem dcera alkoholika, naštěstí pro mne začal pít až když mne bylo 17-náct, v 19-ti jsem se od rodičů odstěhovala, a osamostatnila, nedokázala jsem tam žít, a vydržet to jak moji maminku ponižoval, hrůza ... takže přeji, aby to tvůj klučík nikdy nezažil.
Držím Ti pěstičky, a věř, že bude líp :a: :a:
Ahojky, tak tohle ti nezávidím. Ale myslím, že rozchod je asi rozumný. Nemůžeš se na chlapa spolehnout ani ohledně sebe a co je horší - ani ohledně dítěte. A to je špatný. Možná není špatnej člověk, ale jeho povahu je asi těžký rozkrýt, když je věčně namol. Musel by chtít sám s tím něco udělat. A hlavně nejen chtít, ale taky začít. Jeho matka se ho logicky zastává, k tomuhle mají matky sklon. Ale správně by se na to měla dívat objektivně a uvědomit si stejně jako chlap, že má zodpovědnost.
Ale je mi jasný, že se na dálku a ostatním radí dobře. V reálu je živote mnohem složitější...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj,
holky tu už asi řekly vše a s většinou musím bohužel souhlasit. Zvládnout se dá hodně, ale žít s alkoholikem, který si ještě zahrává s hazardem, vážně NE !!! Budeš trpět jen ty a tvé dítě (a především to si to vůbec nezaslouží). Jestli máš kam jít, tak jdi... Pokud nenastoupí sám dobrovolně na léčení a neuvidíš obrovskou snahu vše změnit, tak se nevracej a nedávej mu další šanci, budeš se v tom jen plácat dál a to utrpení si jen prodlužovat... Přeju hodně sil a štěstí. Věřím, že si brzy najdeš někoho jiného :-)
Jarka