Rozešli jsme se a je mi hrozně smutno

Upozorňuju, že to bude dlouhé. Děkuju za přečtení a případnou reakci.
Povím vám svůj příběh.
Je mi 21 a příteli 22. Jsme spolu 2 a půl roku a omylem máme krááásnýho 9-ti měsíčního syna.
Než jsem zjistila, že jsem těhotná přítel celkem dost pil, vadilo mi to a chtěla jsem se sním rozejít. Než jsem to ale stihla tak jsem zjistila, že jsem těhotná. Jeho pití bylo v té době na hraně. Doufala jsem, že si najde práci a nebude mít na to prostě čas.
On práci ani nehledal. (já jsem těhu z jistila v březnu) a on operoval pořád tím, že se s maminkou domluvil, že stač, že bude pracoat od září. Ona to nemyslela, špatně, chtěla aby měl čas si tu práci najít. Nebyl ani na jednom pohovoru. Přes rodinu mohl v červeci pracoat ve strojírnách za minimální plat. Já byla ráda i za to, ale on tam nakonec nenastoupil. Na podzim pracoval různě p fuškách a tak. Jezdil přes týden pryč. Hodně pil a ubližoval mi tím, dělal všude ostudu. Začal chodit do hospody i sám, pil kdyžbyl pryč a pak ještě o víkendu. Pil dokud nepadl nebo nezavírali....
Nechala jsem školy a nastěhovala jsem se kněmu z velkého města. On taky nechal školy, ale ne proto, že bych byla těhu, ale proto, že ho to prostě nebavilo. Porodila jsem krásný mu krásnýho zdravýho syna atd.
Víte čekala jsem v jeho rodině větší zastání ke mě a k malýmu. Jeho rodina to tak nějak mlčky sledovala a nechtěla do toho plést. Což oceňuju, ale já jsem tu nemohla nic, protože mi tady nic nepatří.
Ve své rodině nemám příliš velké zastání.
V červnu jsem byla s mimi v nemocnici a přítel nás měl vyzednout, nevyzvedl. Navdory tomu , že slíbil, že pít nebude tak pil a odjel kamsi do na jižní moravu "si řešit svoje problémy" doma nechal dopisy na rozločenou a počmáraný zdi jak !otcovu smrt nezvládá a tak podobně. (ten zemřel v roce 2008)
Před 7 týdnama jsem odešla k mámě, po týdnu jsem se vrátila zpátky, protože přítel nasliboval, že nebude pít, půjde k psychologovi a tak.
Bydlíme společně ve dvougeneračním domě s jeho maminkou a babičkou, které jsou obě dvě vdovy. Jsou moc fajn, milují vnoučka atd. Ale cítím znich zradu a pokrytectví.
Jak jsem byla u té mámy tak jsme spolu o všem mluvili. A jeho máma přiznala, že by stím měl něco dělat. Doufala jsem že bude při mě víc stát.
Přítel tehdy opravdu nasliboval, že se nad sebou zamyslí a bude to řešit. Bylo to fajn 2 týdny. Pak začal čím dál tím víc mluvit o alkoholu a jak ho nebaví sedět doma a někam by zašel. Asi víte jak mi bylo. Já jsem přestala všude chodit, stydím se tady přede všema a chtěla jsem mu jít příkladem. Do hospody jsem sním nešla od ledna.
Říkala jsem mu, že jestli ještě jednou něco přežene a nedodrží slib, tak odejdu.
Samozřejmně, že nedodržel. K odborníkovi nešel, měl tam jít v pátek a v sobotu už šel do hospody. Přijel jeho bratr s Francie a že na 4 piva a že se za něho zaručuje. Já jsem mu řekla, že mi to vadí, ale že mu nebudu nic zakazovat, a že to má ve sých rukách a záleží na něm co chce. Už jsem nemohla pořád říkat ne, dneska nepůjdeš na fotbal, ne neúůjdeme na diskotéku, ne nepljdeme na procházku do hospody, pořád jen nenene a ne. Byla jsem stoho už unavená a taky jsem možná chtěla aby mi dokázal, že to teda zvládá.
Odešel v 5 odpoledne a já čekala. Kdyby přišel po 4 pivech, tak to nějak zkousnu. Chápu, že si někam musí zajít a chc si pokecat s bráchou. Byla tady hrozná bouřka a nesvítil do noci proud, necítila jsem se tu dobře a byla jsem smutná, že nepřišel.
Tak jsem se naštvala a před půlnocí jsem šla do té hospody, on tam seděl opilý táhl z něj tvrdej alkohol a casnoval se s bratrem že domů nejde. Tak jsem mu řekla že je konec. On pak jel ještě do města "se svým kamarádem" a chlastal dál, vrátil se neděli pod večer a akorát spal na seně.
Řekla jsme mu v té hospodě že je konec. Přece kdyby mu na mě záleželo, tak po těch všech sračkách co nadělal by si 5 pivo nedal a ještě by si vážil toho, že se mu snažím věřit. A on místo chlastá nonstop za peníze který nemá :-(
I teď jsem čekala, že jeho maminka zasáhne, tak jsem jí do toho v táhla a udělala jsem chybu.
Jenom se za něj přimlouvala a některý věci byli fakt perly.
*Např. Že ho přece můžu pustit jednou za měsíc na pivo s chlapama a co je tak na tom hroznýho, že to ti chlapi prostě potřebují.
(já ale vůbec nemám problém ho někam pustit, když by nechlastal za peníze který nemá, nehrál by při tom hazard, přišel by ve slušnou hodinu, nerozbíjel dveře a nechodil domů s rozbitým nosem a v depresích, že mu umřel táta a že ho nemám ráda a důvod se vždycky najde. Chápu, že člověk přebere, ale to se může stát jednou-dvakrát za rok, ne pokaždé)
*Nebo hledání chyb u mě, že nevařím a neuklízím - pravda, ale myslím, že to není ten zásadní problém, horší je když chlap pije a nechová se hezky
* Že na jejím synovi vidím jen to špatný a že každý má nějaký chyby a jestli si myslím, že najdu nějakýho dokonalýho.
(což taky není pravda, měla jsem tolik trpělivosti a nechala si tolik ublížit)
* Pak se zeptala jak by si to přál ON a on, že by chtěl zůstat ze synem a ONA NA MĚ, ŽE BYCH TO MĚLA RESPEKTOVAT a přizpůsobit se nebo co
Takže ve výsledku jsem tu ta horší já, že rozbíjím rodinu.
* Že ona NEVĚDĚLA, že tak moc pije. Je sice prada, že nevěděla všechno, ale vzhledem ktomu, že tu žije tak toho věděla i tak dost. Spíš to vidět nechtěla.
Nevíc co je pro mě větší zklamání jestli to, že ona mi nepomohla a nebo to, že mě přítel opět zradil. Já jsem měla v neděli jet pryč a měl on hlídat, nepřišel ani domů.
Prostě jsem čekala větší oporu a ne omlouvání jeho chování a poukazování na moje chyby, i když tam samozřejmně taky jsou.
-------------------------------------------------------------
Já nevím dala jsem mu všechno a dostala jsem nakonec sračky.
Vůbec se mi nechce žít.
Chci se odstěhovat i s malým. Je to hrozně těžký :-( ale on by mi vždycky znovu ublížil a překročil bod kdy to nejde vrátit zpět a může mít dobrývlastnosti jaký chce, když chlastá.
Jen nechápu jak nakonec já můžu být ta špatná.
Lituju, že jsem sním otěhoteněla a dala mu víc než jednu šanci.
Syna ale milujua je to sluníčko.
Cítím se hrozně.