:r: :r: :r:

:r: :r: uprimnou soustrast :heart:

Tvůj příbě je stejně smutný, jako můj. Stále se ze všeho nemohu vzpamatovat a vím co zažíváš. Měla jsem tuto diagnozu jako Ty. V 30týdnu jsme musely těhotenství ukončit, kvůli zvětšující se dilataci mozkových komor. Chlapeček se narodil mrtvý 3.října letošního roku. Stále na to myslím a pláču. Nikdo mi dodnes neřekl proč se vše tak stalo všechna vyšetření byla v pořádku - plodová voda, odběry na inf.nemoce, ultrazvuky až do 28 týdne, to se začínaly změny na hlavičce ukazovat. Jezdily jsme po včech možných specialistech a nikdo nevěděl proč a co se děje. Po 14 dnech vyšetřování nám na genetice nabídli ukončení těhotenství a porod. Prognoza na zdravé mimčo už nebyla žádná. Rodila jsem přirozenou cestou odstrčená na malém sálku 16hodin na infuzích, pod všemi možnými léky na vyvolání porodu - něco strašného. Lékař u mě byl tak 3krát za celou dobu a při vlastním porodu vůbec /neměl prý čas/ rodily mě dvě šikovné sestřičky. Co následovalo poté se nedá ani popsat měla jsem postpunkční syndrom po epidurální anestezii, ale to nikoho nezajímalo. Po dvou dnech mě propustily a já si sháněla lékaře neurologa, protože jsem nemohla zvednout hlavu. Trvalo to 14 dní než jsem se dala trošku do pořádu a trvá to stále -jsem na dně denně pláču a chci svého chlapečka. Je těžké vše překonat a je dost smutné, že vám v nemocnici neposkytnou lepší péči i po stránce psychologické.