petromilka

15.10.2009

Ahoj holky, jsem ve 31.týdnu, ano asi jsem šťastná, ale ne tak docela. Je toho hodně, co říct a asi u toho začnu brečet, nevím kudy kam. S přítelem jsme miminko chtěli, jen jsme asi nečekali, že to příjde tak brzy. Skončila jsem vysokou a hned otěhotněla, práci jsem samozřejmě nesehnala a ze školy nemám nárok vůbec na nic, takže jsem bez prostředků. Dlouho jsme sháněli byt a nakonec žádný nesehnali, takže budeme u jeho rodičů, což je první zádrhel. Před námi tam bydlel přítelův bratr s rodinou, čekali jsme do srpna, než se milostivě odstěhují do svého domu. Přítelovi navíc všechno trvá strašně dlouho, teprve minulý týden jsme dodělali kuchyń a ložnici. Jinak je všude prach, sutě a nepořádek, ale uklidím a můžu začít znova. Má to vůbec cenu? Navíc on má problémy s pitím, nebo ne s pitím, ale s jeho kamarády, jakmile písknou, sebere se a letí za nima a příjde bůhví v kolik. Na to čas má, ale na ostatní? Na to ne, a peníze? Teprve před měsícem si šel vyřídit úvěr. Jsem z toho všeho strašně nešťastná. Pořád se hádáme a když se nehádáme, nemáme si co říct. Jsem tam pořád sama, tak chodím alespoň k našim domů. Je mi tam smutno a s tchýní si nerozumím, navíc mi říká jménem mojí švagrové a její sestry si mě pletou s přítelovo první dívkou. Asi mě neberou dost vážně, nevím. Naši dělají co můžou, mamka mi kupovala suroviny, abych měla z čeho vařit, nakoupila nám spoustu věcí pro miminko, ale z jejich strany jsme neviděli zatím nic. Jo, řekne se, že bás tam nechjí bydlet, ale taky si to nechají pěkně zaplatit! Navíc je to pro ně výhodné, protože mají uklizeno, vymalováno a nemusí se o nic starat. Další věcí je, že se mnou přítel nechce spát, prý kvůli dítěti, ale nechce se ani mazlit... O polibek se musím doprošovat. Připadám si strašně zbytečná a odporná, je fakt, že jsem opravdu hodně přibrala, ale to k těhotenství snad patří a každý nemůže mít to štěstí, že přibere jen dítě a plodovou vodu... Proč se mě nedotýká? proč? Cítím se hrozně. Přes slzy nevidím na klávesnici. Nikdy bych se k tomu nesnížila, ale byla jsem o jednom víkendu u kamarádky a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že přítel nebyl vůbec doma, no a když mu zazvonil mobil, podívala jsem se.... Zprávy byly jen v odeslaných.... Jasně z nich vyplynulo, že byl s nějakou jinou a zřejmě si to i dost užili. Nevím, co dělat. Ujišťoval mě, že si dělali s klukama srandu z nějaký holky, ale já vím, že to není pravda! Jsem v začarovaném kruhu.... Copak tohle je normální? Takhle se mám těšit na miminko? Vždyť ho jenom stresuju a ubližuju mu! Nevím, jestli bych neměla vyhledat nějakou odbornou pomoc. Prosím, poraďte mi někdo, nebo mi napište, jestli jste na tom byl někdo obdobně. Děkuju moc, pomohlo mi se vypovídat.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahojky...
Tak ty mi snad mluvíš z duše. Potkalo mě hodně podobných situacích, jako tebe. Když jsem otěhotněla, přítel z toho měl hroznou radost, tak jsem se těšila, jak budu prožívat krásně těhotenství, ale dost jsem se spletla. Zatím co jsem dřepěla doma sama, vařila a uklízela, aby měl pán teplé jídlo, až přijede z práce. Najedl se, maximálně se podíval na zprávy a odkráčel do hospody a vracel se nad ránem-samozřejmně vyhládlý, takže ráno jsem po něm ještě uklízela bordel. A takhle to bylo pořád dokola. Na celé těhu jsem byla v podstatě sama. Výbavičku se mnou nekupoval, o nic se nezajímal, nijak se neangažoval. Ani neví, co náš drobek bude nosit. Nakonec jsem to s nervama a stím jak na mě kašlal nevydržela a šla jsem nakonec k rodičům a on je teď v bytě sám. Já jsem tady v klidu, těším se na prcka, který by už za 10 dní měl být se mnou a stále doufám, jestli ho miminko změní a ukáže se v něm trochu zodpovědnosti a zájem. Dokonce se na něj ani nedalo spolehnout v tom, když jsem mu tam byla vyprat a trochu poklidit, tak aby nepil, kdyby se náhodou něco stalo (už jsem byla 37 tt) aby mě odvezl. Opět mě tam nechal a šel si chlastat. Jinak o intimnostech ani nemluvím. Jestli jsme spolu nespali 3 měsíce? Ale to vem čert, jestli po tom netouží, já na to zrovna moc chutí neměla...konec konců, chlap se dá uspokojit i jinak, ale ani na mě nesáhl, leželi jsme vedle sebe, koukali třeba na film, ale jako cizí lidi. Ani dotek. Když jsem se snažila já, stejně se mi to neopětovalo. Nakonec řekl, že jde na pivo a přijde brzo a já v tu ránu bulela a byla v nervech kdy zase přijde. Vyprdla jsem se na něj, šla jsem k našim, tady mám všechno přichystané ve svém "pokojíčku" kde jsem spávala a už jen čekám, až prďolínek přijde na svět. Radím ti, z vlastní zkušenosti, hlavně se nenervuj, vím že se to lehko říká, taky mi to moc nešlo, ale vždycky jsem si pohladila bříško, vzpoměla si na drobečka¨, představila si, jaké to bude, až bude na světě a hned mi bylo lépe. Co cítíš ty, se dostává i k miminku, tak se moc netrap, však on ti tu lásku malej vynahradí. Pro něj budeš ta nejdůležitější osoba na světě a nějakej chlap, kterej o mimi nemá zájem, tak ať se jde s prominutím vycpat. Ten za to nestojí. Máš výhodu jako já, že máš oporu v rodičích, není to jednoduché, vím, já na své těhotenství nebudu ráda vzpomínat, co se týče citové stránky, ale tím víc pro mě znamená to, že to svému klučínkovi, až se narodí všechno vynahradím. Protože to chudinka taky asi v bříšku neměl jednoduché. :a:

In reply to by elca274

prcek bude hodnej a miloučkej, já hodně stresovala v těhu a probrečela noce, vzteklá i beznaděje jsem byla, hrozně jsem se bála jak malí chudák v tom bříšku ...snažila jsem se uklidňovat, ale hormony to ještě více stupňovaly...hádky byly až hysterický...taková jsem nikdy nebyla....ale musím říct, že malinký je úplný zlatíčko....každý se nás ptá, jestly vůbec umí plakat, je hrozně hodňoučkej...jsem ráda, že se to na něm nijak nepodepsalo a hrozně doufám, že druhý drobeček bude mít v těhu absolutně jiný podmínky...Ja fakt, že jsem z těch šťastnějších, přítel se srovnal, u porodu mohl přijít o nás oba, tka jsou ty hádky teď už jen kv. penězům....což se snad zpraví... držím palečky, a gratuluju, že jsi dokázla odejít, neboj drobeček ti všecičko vynahradí!!!

In reply to by DANIELKA

já doufám, že se to na něm nějak neprojeví a nebude z něj nerváček a bude hlavně zdravej. Mám 10 dní do porodu a mám z toho hroznej strach..ne z porodu, jako takového, ale aby byl malej v pořádku. Právě váhám, jestli ho k porodu vzít, zase si říkám - nebyl mi oporou celé těhu, u porodu mi také nepomůže. Což vím že ne, ale zase to myslím z té strany, jestli by to nepomohlo jemu, jestli by to nepomohlo k tomu myšlenkovýmu posunu v něm,¨jestli to pomůže, že se v něm projeví ten mateřský pud., který je doposud někde mimo. Mno, sice jsem odešla, zatím nás ani nenavštěvuje, co jsem u rodiču a to to má 10 km odkud bydlí on. Cítí velký stud k mým rodičům, ale je to 33 letý chlap, tak by se měl trochu zmužit a myslet na to, že bude mít syna. Mno, budu doufat, že ho mimi změní a bude z něj taťka jak má být. Zodpovědný a spolehlivý a starostlivý.
Teď jen, aby to finále dopadlo dobře... :||):

In reply to by elca274

ať to dobře dopadne, u nás byl ten porod zlomovej...bohužel musel být císařským, takže nic ale i tak obrat..zkus to, když tak tak mu řekneš ať odejde, že ho nechceš..... uvidíš sama, budu na Vás myslet, já nakonec přenášela 8 dnů a pak jsem musela na vyvolávaný.......nechtělo se prckovi :///:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka