petromilka
petromilka
Ahoj holky, jsem ve 31.týdnu, ano asi jsem šťastná, ale ne tak docela. Je toho hodně, co říct a asi u toho začnu brečet, nevím kudy kam. S přítelem jsme miminko chtěli, jen jsme asi nečekali, že to příjde tak brzy. Skončila jsem vysokou a hned otěhotněla, práci jsem samozřejmě nesehnala a ze školy nemám nárok vůbec na nic, takže jsem bez prostředků. Dlouho jsme sháněli byt a nakonec žádný nesehnali, takže budeme u jeho rodičů, což je první zádrhel. Před námi tam bydlel přítelův bratr s rodinou, čekali jsme do srpna, než se milostivě odstěhují do svého domu. Přítelovi navíc všechno trvá strašně dlouho, teprve minulý týden jsme dodělali kuchyń a ložnici. Jinak je všude prach, sutě a nepořádek, ale uklidím a můžu začít znova. Má to vůbec cenu? Navíc on má problémy s pitím, nebo ne s pitím, ale s jeho kamarády, jakmile písknou, sebere se a letí za nima a příjde bůhví v kolik. Na to čas má, ale na ostatní? Na to ne, a peníze? Teprve před měsícem si šel vyřídit úvěr. Jsem z toho všeho strašně nešťastná. Pořád se hádáme a když se nehádáme, nemáme si co říct. Jsem tam pořád sama, tak chodím alespoň k našim domů. Je mi tam smutno a s tchýní si nerozumím, navíc mi říká jménem mojí švagrové a její sestry si mě pletou s přítelovo první dívkou. Asi mě neberou dost vážně, nevím. Naši dělají co můžou, mamka mi kupovala suroviny, abych měla z čeho vařit, nakoupila nám spoustu věcí pro miminko, ale z jejich strany jsme neviděli zatím nic. Jo, řekne se, že bás tam nechjí bydlet, ale taky si to nechají pěkně zaplatit! Navíc je to pro ně výhodné, protože mají uklizeno, vymalováno a nemusí se o nic starat. Další věcí je, že se mnou přítel nechce spát, prý kvůli dítěti, ale nechce se ani mazlit... O polibek se musím doprošovat. Připadám si strašně zbytečná a odporná, je fakt, že jsem opravdu hodně přibrala, ale to k těhotenství snad patří a každý nemůže mít to štěstí, že přibere jen dítě a plodovou vodu... Proč se mě nedotýká? proč? Cítím se hrozně. Přes slzy nevidím na klávesnici. Nikdy bych se k tomu nesnížila, ale byla jsem o jednom víkendu u kamarádky a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že přítel nebyl vůbec doma, no a když mu zazvonil mobil, podívala jsem se.... Zprávy byly jen v odeslaných.... Jasně z nich vyplynulo, že byl s nějakou jinou a zřejmě si to i dost užili. Nevím, co dělat. Ujišťoval mě, že si dělali s klukama srandu z nějaký holky, ale já vím, že to není pravda! Jsem v začarovaném kruhu.... Copak tohle je normální? Takhle se mám těšit na miminko? Vždyť ho jenom stresuju a ubližuju mu! Nevím, jestli bych neměla vyhledat nějakou odbornou pomoc. Prosím, poraďte mi někdo, nebo mi napište, jestli jste na tom byl někdo obdobně. Děkuju moc, pomohlo mi se vypovídat.
In reply to Moc mě potěšilo, kolika by petromilka
Aojky,život se s náma moc nemazlí a ty by sis hlavně měla rozmyslet,co od něj čekáš.Dokážeš si představit,že tohle budeš snášet po zbytek života?A myslíš,že pro toho drobečka bude nejlepší taková rodina?Pokud máš pochybnosti,tak klidně můžete zajít i do manželské poradny,tam vám jistě pomůžou.Ikdyby ses rozhodla s přítelem rozejít,tak pořád může být super táta.On už bude táta napořád a nic to nezmění,ani váš případný rozchod.Pokus se to vyřešit co nejdřív,ať už se můžeš pak jen radovat z miminka.Držím palečky :a:
In reply to Moc mě potěšilo, kolika by petromilka
jasny ze je to tezky, kdybys do neho nebyla zamilovana, nebo neco pozitiv.necitila, dite ani necekate...a co zensky chteji..aby je ten jejich chtel...[jenze oddana tehu neni pro vsechny priklad sexy wampa..]a i ta chce zas citit jak je nervozni a jak ji chce...a nebyt tehotna jdu na vlasy a nehtiky a na party si to pekne uziju a schvalne si pak taky zaesemeskuju.., jako tehule pomsta za neveru je temer nemozna...proto to boli o to vic..a to ze se na nej vykasles ted je temer k nicemu...on vi, ze budes sedet doma...takze pokud chce dite, ber ho na sona, vyprane mini bodicko s ponoztickama sus v koupelne...prijimej jeho pozornost a na oko i lez, ktera prameni ze preci jen respektuje tehu..penizky chtej na vitaminy ...mila, hezka tehulka...a opsala li sis cislo "milenky", tak mu to nerikej, nevolej ji zmatene a zoufale, ale...,me se povedlo je dokonce rozestvat...ale popravde to temer nic neresilo..jsem 32 tyden, takze to ted resit nemam chut-uz jsem si tim ublizila moc.., ale ma u me schovanou odvetu...a jak uz jsem psala, muzem to probrat u kavy a tim ziskavame silu, nejsme sami, nedusime to a vic hlav, vic napadu...
In reply to Moc mě potěšilo, kolika by petromilka
ja jsem ale nemyslela,aby ses na nej vykaslala....jen ze sve vlastni zkusenosti vim,ze kdyz pujdete na chvilku od sebe a on bude mit prostor ujasnit si co chce do budoucna a ty si odpocines,ze pak budete schopni spolu mluvit a uvedomite si co jeden k druhemu citite.tohle je z me vlastni zkusenosti a tuhle radu jsem dostala od psychiatra,ktereho jsem v te dobe musela navstivit...dlouho jsem to odkladala a akorat jsem si prodlouzila trapeni.ale samozrejme je to cele jen na vas...
In reply to Moc mě potěšilo, kolika by petromilka
naprosto te chapu,je to velka skoda a nepomoho by jeste kdyby ste si spolu promluvili?proste si nekam sednout a mluvit a mluvit a skusit jeste zachranit co se da.To prece nemuze fungovat ze budete zit jen vedle sebe a on si bude chodit za zenskejma?a ty se budes u nej doma trapit kvuli nemu a jeste s jeho rodicema.To nema zadny city ze te nepochopi jak to mas tezky?vzdyt si tehotna proboha ma o tebe pecovat a ne te stresovat.Treba se to zmeni az se mimco narodi.My sme s pritelem taky nevedeli jestli spolu budem ale kdyz se nam syn narodil tak uz sme vedeli ze spolu proste budem prestehovala sem se k nemu a bylo to O.K pak sme si koupily domecek 1+1 s velkou zahradou a postupne sme to rekonstruovali pristaveli sme par mistnosti a zatim sme bydleli u tchana ale zadnej med to nebyl vecne sme se hadali prave kvuli neschodam doma nekolikrat sem se zbalila a odjela se synem k nasim kdyz uz sem to neunesla.Ted bydlime asi dva roky v novym a jsme spokojeny a mame jeste rok a pul starou dcerku a od ty doby co bydlime sami tak je klid.Muj pritel byl docela velkej holkar nevidela sem v tom vztahu moc velkou budoucnost ale muzu ti rict ze co mame deti tak se uplne od zakladu zmenil proste dospel
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Moc mě potěšilo, kolika lidem není můj příběh lhostejný... Ale všechny mi píšete, ať se na něj vykašlu a že nemá zájem o miminko... Možná jsem to špatnš podala, nevím, ale on nemá zájem jen o mě. O to malé stojí moc. Na začátku jsem mu v rozčílení vpálila, že půjdu na potrat a on se rozbrečel jako malé dítě. Má úžasný vztah k dětem a avím, že z něj bude skvělý táta. Pro to malé udělá všechno na světě! Dokonce vyrobil sám kolíbku, neumí plést z proutí, ale našel si návod a udělal ji proutěnou! A to že je bez peněz, tak to není, jen čekáme na peníze z úvěru, aby se mohl dodělat ten obývák... Vidíte? A teď se ho zastávám! Je to hrozný, když někoho tolik milujete i se všema chybama! Jedno vím jistě: táta to bude skvělej, to dítě moc miluje a dá mu první poslední, ale taky vím, že spolu jsme jenom kvůli tomu dítěti a spíše než spolu, tak vedle sebe, ale nemůžu tomu drobečkovi vzít tátu, který ho miluje a sama to absolutně nezvládnu. Moji rodiče by mi pomohli, ale mají svých starostí dost, stojí před rozvodem, takže u nich to taky není ideální. Bude skvělej táta,. ale nebude skvělej partner. Bohužel.