kudy kam?

Aojky,život se s náma moc nemazlí a ty by sis hlavně měla rozmyslet,co od něj čekáš.Dokážeš si představit,že tohle budeš snášet po zbytek života?A myslíš,že pro toho drobečka bude nejlepší taková rodina?Pokud máš pochybnosti,tak klidně můžete zajít i do manželské poradny,tam vám jistě pomůžou.Ikdyby ses rozhodla s přítelem rozejít,tak pořád může být super táta.On už bude táta napořád a nic to nezmění,ani váš případný rozchod.Pokus se to vyřešit co nejdřív,ať už se můžeš pak jen radovat z miminka.Držím palečky :a:

jasny ze je to tezky, kdybys do neho nebyla zamilovana, nebo neco pozitiv.necitila, dite ani necekate...a co zensky chteji..aby je ten jejich chtel...[jenze oddana tehu neni pro vsechny priklad sexy wampa..]a i ta chce zas citit jak je nervozni a jak ji chce...a nebyt tehotna jdu na vlasy a nehtiky a na party si to pekne uziju a schvalne si pak taky zaesemeskuju.., jako tehule pomsta za neveru je temer nemozna...proto to boli o to vic..a to ze se na nej vykasles ted je temer k nicemu...on vi, ze budes sedet doma...takze pokud chce dite, ber ho na sona, vyprane mini bodicko s ponoztickama sus v koupelne...prijimej jeho pozornost a na oko i lez, ktera prameni ze preci jen respektuje tehu..penizky chtej na vitaminy ...mila, hezka tehulka...a opsala li sis cislo "milenky", tak mu to nerikej, nevolej ji zmatene a zoufale, ale...,me se povedlo je dokonce rozestvat...ale popravde to temer nic neresilo..jsem 32 tyden, takze to ted resit nemam chut-uz jsem si tim ublizila moc.., ale ma u me schovanou odvetu...a jak uz jsem psala, muzem to probrat u kavy a tim ziskavame silu, nejsme sami, nedusime to a vic hlav, vic napadu...

ja jsem ale nemyslela,aby ses na nej vykaslala....jen ze sve vlastni zkusenosti vim,ze kdyz pujdete na chvilku od sebe a on bude mit prostor ujasnit si co chce do budoucna a ty si odpocines,ze pak budete schopni spolu mluvit a uvedomite si co jeden k druhemu citite.tohle je z me vlastni zkusenosti a tuhle radu jsem dostala od psychiatra,ktereho jsem v te dobe musela navstivit...dlouho jsem to odkladala a akorat jsem si prodlouzila trapeni.ale samozrejme je to cele jen na vas...

naprosto te chapu,je to velka skoda a nepomoho by jeste kdyby ste si spolu promluvili?proste si nekam sednout a mluvit a mluvit a skusit jeste zachranit co se da.To prece nemuze fungovat ze budete zit jen vedle sebe a on si bude chodit za zenskejma?a ty se budes u nej doma trapit kvuli nemu a jeste s jeho rodicema.To nema zadny city ze te nepochopi jak to mas tezky?vzdyt si tehotna proboha ma o tebe pecovat a ne te stresovat.Treba se to zmeni az se mimco narodi.My sme s pritelem taky nevedeli jestli spolu budem ale kdyz se nam syn narodil tak uz sme vedeli ze spolu proste budem prestehovala sem se k nemu a bylo to O.K pak sme si koupily domecek 1+1 s velkou zahradou a postupne sme to rekonstruovali pristaveli sme par mistnosti a zatim sme bydleli u tchana ale zadnej med to nebyl vecne sme se hadali prave kvuli neschodam doma nekolikrat sem se zbalila a odjela se synem k nasim kdyz uz sem to neunesla.Ted bydlime asi dva roky v novym a jsme spokojeny a mame jeste rok a pul starou dcerku a od ty doby co bydlime sami tak je klid.Muj pritel byl docela velkej holkar nevidela sem v tom vztahu moc velkou budoucnost ale muzu ti rict ze co mame deti tak se uplne od zakladu zmenil proste dospel

Ježiš uplně vim o čem mluvíš, mě manža utekl s kamarádkou, a před dvouma rokama jsem potkala dalšího exota :-) myslíš že se mě zeptá jestli mám co jíst nebo jestli neco nepotřebuju? Vuubec taky žiju ze svejch zdroju a občas mi nakoupí jidlo rodiče. prostě hrozný, ale snažím se sama sebe nelitovat a těším se na mrnouska :-)

Hajzl jeden:::::doufám, že se s nima nebavíš???

Já ho teda nekontaktuju vuubec, ale on tak jednou za tejden zavola a vypravi mi problemy s bráchou ale za celej telefonat se me nezepta ani jak mi je, jediný co mi řekne jestli bych neměla chodit cvičit, zatim sem teda nepřibrala nic. No na tohle je škoda mluvit, fakt mám milující rodiče který mi pomáhaj :-) a já díky nim se nestresuju :-)

přesně...když už zavolá, mele co má práci, že je nastydlej, má rýmičku a kašílek - takže umírá, co dostal za prášky a jak z nich má chuděrka průjmíček, ale aby se zeptal jak je mě a co bříško to ne. Kdybych ho neinformovala co v poradnách v porodnici, tak se ani nezeptá...mno prostě fakt táta k pohledání. Taky nemít rodiče, tak nevím co bych dělala...ty chlapy jsou fakt šílený a koukám že je to hodně podobný...(samozřejmě až na vyjímky)-jen škoda, že já na tu vyjímku nenarazila :sick:

No koukám že to jsou všichni sobečkové, myslí si že se ten svět bude točit jen kolem nich a jak hrozně je budem litovat, fuuj se mi z toho normálně rosklepal žaludek :-) Ach jo, jiny to asi nebude :-( Vždy jsem si to těhu představovala jinak, že se přítel bude těšit domu a pohladí mi bříško a řekne že mě má rád, nooo a ona realita je jiná, jak jinak jsem to taky mohla mít :-D

taky jsem se těšila, jak se mnou bude pročítat knížky, těhu týden po týdnu, kupovala jsem různé časopisy jako betinku, maminku, miminko, nechávala různě pohozené, jestli se bude zajímat nebo nebude a prd. Ani na ně nešáhl. O pohyby se nezajímal, ruku na břicho jsem mu musela dát a to ji stejně dal hned pryč. Prostě těhu se mnou vůbec neprožíval, je mi to tak líto, kvůli tomu drobečkovi, ale co nadělám...však si to vynahradíme navzájem a on ať si je sám...asi mu to vyhovuje, ale pak si neměl chtít založit rodinu.

Jáá nevím bud chceme po těch našich chlapech fakt mooc, nebo to jsou sobci :-( Já si na to třeba vubec nedokážu odpovědět, proč jsou tak chladný nebo si myslí že nic špatnýho nedělaj a považujou to za normální? No neuděláme nic, snad jen doufat že se v těch jejich hlavičkách rosvítí co nejdřív, každopádně držím palečky at to vše dobře dopadne a drobeček je zdravej :-)

Děkujeme.Nevím v jakém stádiu jsi ty, ale jestli taky těhulinka :||): , tak ať máš uzlíčka taky v pořádku a je spokojený. A pokud už jsi maminka, tak ať mimi prospívá :|P: . Já jdu na kutě, už mě ten závěr těhu nějak zmáhá... :~!: :a:

Jsem těhulka, ted akorád budu začínat 15tt takže toho mám ještě hoodně před sebou ale snad to uteče, protože se těšíím:-) taky jdu na kutě nebo usnu na klávesnici :-)

prcek bude hodnej a miloučkej, já hodně stresovala v těhu a probrečela noce, vzteklá i beznaděje jsem byla, hrozně jsem se bála jak malí chudák v tom bříšku ...snažila jsem se uklidňovat, ale hormony to ještě více stupňovaly...hádky byly až hysterický...taková jsem nikdy nebyla....ale musím říct, že malinký je úplný zlatíčko....každý se nás ptá, jestly vůbec umí plakat, je hrozně hodňoučkej...jsem ráda, že se to na něm nijak nepodepsalo a hrozně doufám, že druhý drobeček bude mít v těhu absolutně jiný podmínky...Ja fakt, že jsem z těch šťastnějších, přítel se srovnal, u porodu mohl přijít o nás oba, tka jsou ty hádky teď už jen kv. penězům....což se snad zpraví... držím palečky, a gratuluju, že jsi dokázla odejít, neboj drobeček ti všecičko vynahradí!!!

já doufám, že se to na něm nějak neprojeví a nebude z něj nerváček a bude hlavně zdravej. Mám 10 dní do porodu a mám z toho hroznej strach..ne z porodu, jako takového, ale aby byl malej v pořádku. Právě váhám, jestli ho k porodu vzít, zase si říkám - nebyl mi oporou celé těhu, u porodu mi také nepomůže. Což vím že ne, ale zase to myslím z té strany, jestli by to nepomohlo jemu, jestli by to nepomohlo k tomu myšlenkovýmu posunu v něm,¨jestli to pomůže, že se v něm projeví ten mateřský pud., který je doposud někde mimo. Mno, sice jsem odešla, zatím nás ani nenavštěvuje, co jsem u rodiču a to to má 10 km odkud bydlí on. Cítí velký stud k mým rodičům, ale je to 33 letý chlap, tak by se měl trochu zmužit a myslet na to, že bude mít syna. Mno, budu doufat, že ho mimi změní a bude z něj taťka jak má být. Zodpovědný a spolehlivý a starostlivý.
Teď jen, aby to finále dopadlo dobře... :||):

ať to dobře dopadne, u nás byl ten porod zlomovej...bohužel musel být císařským, takže nic ale i tak obrat..zkus to, když tak tak mu řekneš ať odejde, že ho nechceš..... uvidíš sama, budu na Vás myslet, já nakonec přenášela 8 dnů a pak jsem musela na vyvolávaný.......nechtělo se prckovi :///:

mno, u nás to právě zatím taky na nic nevypadá..a to budeme v pondělí 39tt. Už aby to bylo, to čekání a bolesti zad jsou nejhorší... :(

děkuju moc, tohle je opravdu náročné období, nevím, jestli mám odpustit, ale hlavně nevím, jestli ještě chci odpustit. Když se podívám o rok dva zpátky, byla jsem žádaná, měla spoustu kamarádů, přátel, koníčků, byla jsem štíhlá, fotila akty, byla jsem šťastná, ale ne úplně, moc jsem si přála mít rodinu.... A teď? mám to, co mi chybělo k dokonalosti.... ale za jakou cenu?

tak tak, člověk čeká idylku, takový ten šťastný rodinný život a najednou to nabere úplně jiné obrátky. Je to škoda, že to ti chlapi takhle nezvládají. Ale spíš si myslím, že je to jejich slabost a nevyzrálost (někteří jsou nevyzrálí i klidně do 40 let a dál) a oni potřebují profesionální pomoc, což se jim samozřejmě ani nemůže naznačit. Mne to trápilo hodně dlouho, dlouho mi pak i v klidném období trvalo, než jsem se dokázala odprostit od minulosti, nezaobírat se budoucností, neb tam si člověk říká, co když se to vše bude znovu opakovat. Člověk by měl žít přítomností. Upřímně - byla jsem koule a myslím si, že to bylo tím, jak jsem nebyla ready, v tomto těhu je to přímo luxusní...Jinak nechci strašit - moje dítě má poruchu soustředění, je po emoční stránce nevyzrálé, impulsivní...doteď si myslím, že to bylo mojím duševním rozpoložením během těhu. Ale abych ti radila, aby ses snažila být co nejvíce v pohodě, to neudělám, protože vím, že jen dobrá vůle nestačí. Ale zkus to.

To je taky hrozná situace! Přítel je o devět let starší, říkala jsem si, že už by mohl mít rozum... Naši to vědí, mamka se mu i snažila domluvit, ale naštval se a odešel. Jeho rodiče s ním nic nezmůžou, zanedbali výchovu, k tomu se mi přiznali, je zvyklý dělat si, co chce. Já s ním o tom mluvila stokrát, ale vždy to skončilo hádkou! Kolikrát jsem přemýšlela, jestli jsem neudělala chybu, že jsem si miminko nechala, protože se projevil hned po otěhotněn, vím, je to hrozné, nedokázala bych to, ale jestli není horší přivést toho drobečka do těhle podmínek? Je mi hrozně.

No mě je 26let, a tomu mímu 38let tak ti mužu říct že opravdu rozum taky nemá, ale když jsem otěhotněla a on mi hned řekl že to nechce tak i přes ty ošklivá slova jsem věděla že si toho drobečka nechám i kdybych měla bejt sama. Hlavně jsem dostala hodně podporu od moji rodiny což mě drží nad vodou, a musím říct že jediný na co se těším je ten drobeček, něak se snažím nemyslet na toho blba protože to stejně nemá cenu, i když jsou večery kde mi kapka slzy steče po tváři tak i přes to si říkám že až toho drobka budu držet v náruči že mi to vynahradí :-) Věř mi že žááádnej chlap za to nestojí, já už dostala takovejch ran od něho do srdce že už se jen nad tim otřepu a říkám si že mi za to nestojí. Já když ho vidím tak je uplně v pohodě jako by se nechumelilo, tak si říkám proč já se mám nervovat když on je uplně happy. Myslím že když máš podporu v rodině tak nemusíš bejt na něm závislá, on si asi myslí že je nepostradatelný tak ho zkus vyvest z omylu, když nepomáhá ani promluvy a to ani od rodiču tak to s nim asi nebudeš mit uplně jednoduché a to je radši lepší bejt s mimískem sama a byla bys štastnější, jde vidět že si stejně děla co chce a ty bys stejně asi byla pořád sama doma :-(

nejhorší ale je, že ho mám pořád ráda, pořád ho miluju a nepřestanu, jsem asi pitomá a blbá, nenávidím a miluju, bez něj by mi bylo asi ještě hůř. Nevím, co dělat, asi jsem nemocná.

Tak nemocná nejsiii, jelikož to chápu protože já mám to samé taky ho stále miluju:-( čekáme jejich dítě tak to nejde je uplně vymazt ze života.

pokud chceš tak tady je moje icq 443 921 449

...je mi moc líto, co prožíváte.....jsou to blbouni, kteří si neuvědomujou, že budou mít rodinu, nevím, asi bych taky odešla, vím, že by to bylo hodně těžké, ale odešla, zatla zuby a šla, protože co když se to nezmění po narození????...Naopak, když odejdeš, může tě pak překvapit a zase se nastěhujete k sobě a on bude jiný, ale do té doby to nezjístíš......hlavně se snaž zachovat klid, vím, že se ti chce plakat, jen na to pomyslíš, ale zkus to, haž to za hlavu, vyjdi si ven s kamarádkama, zkus žít s ním, ale bez něho... My jsme se hádaly hodně, když jsem byla těhu, nějak se nám to všechno pokazilo....ale u Nás se to týká peněz.... kolikrát jsem uvažovala, že odejdu od něj, protože bez něj by se mi to táhlo líp, takhle jsem živila chlapa ze svého...ale už si našel práci...tak snad bude líp...měla bych kam jít, k mamce, ale nechci utíkat bez boje, navíc brát malému tátu, on Nás miluje, ale je hrozně tvrdohlavý...a hrdý.... a neboj, když už nic jinýho, to malé mrně co je v tobě tě úplně nadchne, není chyba, že sis ho nechala...je to to nejhezčí, za své pitomé otce nemůžou....Hrozně Vám držím palečky, ať si ti blbouni uvědomí, že jste pro ně to nejdůležitější na světě a vrátí se k vám normální a milující!!!! :\/|:

No snad nic jiného bych si nepřála než to aby měl mrnousek tátu lepe řečeno( uplnou rodinu) ve dvou se to přece jen lepe táhne, ale já zas nejsem člověk že bych někoho do něčeho přemlouvala, ale ono jim prostě vuubec nic nedochází dokud jim to neřeknete, takže dokud neco neřeknu mohla bych čekat marně :-( jim to v tom mozečku prostě zpousta věcí nedochází samo ale jen s pomocí druheho!

To máš pravdu..nedochází...když vím, že se k něčemu hádavému schyluje seberu malého a jedu s ním ven, on nás pak aspoň hledá a má o nás strach.....Na druhou stranu musím říct, že mi dokonce sám řekl, že mu to musím říct...jinak že mu to nedojde, tak je to možná na dobré cestě!!! :C]]:

No oni jsou vážně stejný, a když maj nákej problém tak neumí řešit víc problému najednou to me taky štve, hlavně mám pocit že vždy řeší věci které jsou nejmín duležité a oni si myslí že zrovna co řeší je nejduležitější, takže nejdřív jedno a pak to ostatní! Ach jo, jiný to už asi nikdy nebude :-( ale bez nich to prostě taky nejde nooo:-(