Je to normální. Naše malá začala chodit do školky loni. Celý rok měla období, kdy se těšíla a pak zas brečela, když jsme odcházeli. Pak zas pár týdnů pohoda, a furt dokolečka. V srpnu měla letní pauzu. A teď najednou pohodička. Ráno se se mnou hrdě rozloučí a jde s úsměvem. Bude ji za měsíc 2,5. Taky bych ji nemusela dávat, ale myslím, že je to pro dítě přínosem, když je v dětském kolektivu a zvyká si na jiné autority.
Jak se k takovému pláči postavit? Hlavně nedat najevo před dítětem, že je ti to líto, že tam musí být, páč to vše přenášíš na ni a tím pádem je to horší. Dovést ji do školky s úsměvem a sebejistotou a tím ji dáš najevo, že jsi ty si jistá jejim bezpečím a máš jistotu, že je v dobrých rukou. Musí si zvyknout, že se pro ni maminka vrací a až se s dětma více seznámí a příjde na to, že je ve školce více legrace a hlavně jiné hry než s mamkou, tak bude chodit ráda. Uvidíš, vydrž to, vím, že začátky jsou těžké, ale stojí to za to.

Ahojky, já myslím, že je lepší hned od začátku nechat dítko ve školce i na spinkání, my jsme to udělali a je to v pohodě a bez řevu. Jen se pozastavuji nad názory dole, že u pracujících matek se dá pochopit, že nechávají děti ve školce na spinkání, ale u matek, co čekají/mají druhé dítě ne. V čem je mezi dětmi matek z první skupiny rozdíl oproti dětem matek z druhé skupiny? Těžce to mohou brát jak jedny tak druhé děti, takže si myslím, že spíše záleží na dítěti, jak se k tomu postaví, bohužel pracující matka s tím nic moc neudělá, pokud nemá někdoho, kdo by dítě po-o vyzvedával, kdežto matka těhotná/mající druhé mladší dítě si může vybrat, to je jediné. A to, že tam těhu či matky s druhým dítětem nechávají děti na spinkání chápu, on je to docela mazec a někdy to prostě nevychází si dítko vyzvednou přesně po obědě a stejně tam dítka spinkají (což by dělaly i doma, takže by si maminku stejně neužily).