petralinda
petralinda
Ahoj holky, chtěla jsem poprosit ty které se chystají nebo už rodily na Obilňáku, nebo tam chodily na ozvy o radu. Je nutná nějaká registrace, když chci rodit právě v této porodnici?
:a: Ahojky, po delší době vás jdeme pozdravit :°*°: . Změnila jsem nám ikonku (na původní jsem byla ještě s bříškem a s naší fenkou ), tak snad mě s Lindou poznáte a zvyknete si :s: . Jak se máte, co už umí vaše zlatíčka? Linda má skoro ukončených devět měsíců, plazí se, často se houpe na kolíkách, pěkně po čtyřech jí to moc nejde a rozplácává se, klekne si v postýlce, krásně sedí, jde ze sedu na bříško přes kolínka, nebo si to na čtyřech rozmyslí a znovu si sedne. Často si chce i stoupat, to buď jen tak stojí nebo péruje, nakračovat neumí. Je hrozně komunikativní, pořád říká táta a nebo jen tak ,,zpívá,, a pusu skoro celý den nezavře. Má tři zuby, dvě jedničky dole a špičák na hoře. Dnes se mi zbudila z odpoledího spánku s horečkou, měla 39,1, tak jsme dali čípek a bylo všechno OK. Než jsem ji dávala spát tak zase hořela, šahá si neustále na dásnička, šlintá, že bryndáčky nestíhají :spid: , měla 38,7, tak jsem jí na noc dala ještě jeden čípek a zatím hezky spinká. Pokud se to do rána nezlepší, zajdeme k doktorce :*8*: . Nemocná se mi nezdá, tak snad to budou zuby, a ne nic horšího :#o: ( šestá nemoc a podobně ) Nemáte někdo s teplotami při prořezávání zubů zkušenosti? Jak jste si poradili?
:cc): Ahojky, po delší době jsem se konečně dokopala vám napsat a pozdravit vás všechny a vaše mimísky. Jak se máte? Kde ste se dovolenkovali nebo plánujete někam vyrazit? Co už umí vaši broučci? :*[]:
Lindičce už táhne na osmý měsíc, je to strašně ukecaná a zvědavá ženská, umí se přetočit z bříška na záda a zpět, točit se na bříšku kolem své osy, zkouší si sedat jakoby na bok nebo klasicky, ale ještě to pořád není to pravé ořechové nemá moc dobrou stabilitu. :dance: Co se týče ručičky, tak se pořád pomaličku lepší. Na zádíčkách s ní udělá všechny pohyby a polohy, na bříšku je to už větší dřina, tam si dost pomáhá celým tělem a zápěstím, raději použije zdravou ručku. Celkově ji pravá ručka, na které má parézu brzdí, jinak by už asi lezla nebo spíš se plazila. Nožičky má pořád pod sebou, ale buď ryje hlavou do podložky nebo přepadává na pravou stranu, protože ji pravá ručička neposlouchá. Jinak vesele cvičíme 4 x denně vojtovku, zase máme nové cvičení na bříšku s nožkama pod tělem, je to pro mě dost fyzicky náročné ji v této poloze udržet. Do Olomouce na rehabky jezdíme 1x týdně, minule se paní ředitelce (sem tam si najde čas a spolu s naší rehábkou se mrkne na Lindu, jak nám cvičení jde) nelíbilo, že Linda stáčí stále hodně ručku do vnitř a naznala, že jí máme na neurologii nechat udělat EMG :jawdrop: , kůli vnějším rotátorům lopatky, nezdálo se jí, že hy je nějak zapojovala ani při cvičení. Takže LIndu na to pravděpodobně objednám, aby se konečně zjistilo, kde je zakopaný pes a doufám, že se zjistí jak to s tím nervovým poškozením je, jestli je velké, malé, jaké svaly jsou víc nebo míň funkční. Moc o tomto vyšetření nevím, ale někdo mi říkal, že je bolestivé, takže s z toho nejsem dvakrát nadšená :n: .
Ještě jsem se chtěla zeptat, také nechtějí být vaši mimísci na zádíčkách, LInda se přetáčí nebo sedá nepřetržitě. Mám problém ji v klidu přebalit, oblíkat už jsem se ji naučila obráceně. Nepomáhá ani zabavení hračkou, musí být prostě na bříšku a koukat kolem, kde co by uzmula a zkoumala. Dělá to i ve spánku a v noci, když procitá, tak se se zavřenýma očima přetáčí na bříško. Usoudila jsem, že chce spát na bříšku, ale když ji tam dám tak nepoloží hlavičku ani za nic, tak nevím. :#o:
Ahoj Holky, chtěla jsem se vás zeptat na váš názor ohledně dávání čajíku. Co mě k tomu vedlo? Linda totiž hodněkrát za den šťuká (na to pomůže jen když se napije), taky hodně cestujeme autem třeba i víc než hodinu na cvičení do Olomouce (v autě je často vedro nemáme klimu)a myslím, že někdy i po cvičení, když řve, má žížu. Někdy se prostě hned nedá vytáhnout jen tak prsíčko a dát cucnout. Nejprve jsem nechtěla čaj do půl roku dávat, ale rozmyslela jsem si to. Teď ho cca tři dny Lindě vařím, hned si ho oblíbila a kdybych jí nechala, tak ho vypije kvanta. Vařím jen 100ml na den a na jedno napití jí dám cca 10 - 20 ml i když by chtěla víc, takže stejne ani za den těch 100ml nevypije. Zkusila jsem ho použít i jako uklidňovadlo, když se mi dnes rozeřvala v kočáře a zabralo to. Taky včera večer po kojení, když nemohla usnout a pořád pobrekávala, dala jsem jí kapku cucnout, uklidnila se a spala. Možná je to náhoda, ale možná na tom něco bude.
Ještě jsem chtěla napsat, že máme čaj od Hami ,, pro celkovou pohodu,, , je tam napsáno, že se může dávat od ukončeného třetího týdne, takže už od novorozence. V návodu je mimo jiné napsáno, že během prvních čtyř měsíců není tento výrobek určen k dodržování pitného režimu - doporučujeme podávat max. 100ml denně. Potřeba tekutin je pokryta mlékem.
Tak si myslím, že i když už má Linda čtyři měsíce a za den vlatně ani těch 100ml nevypije, nemůže to nijak škodit a nepozoruju, že by to mělo vliv na kojení.
Co si o tom myslíte? Zkusili jste dávat čaj nebo vodičku?
Milé maminky a tatínci, opět aktualizuji článek, hlavně z důvodu doplnění informací na našich stánkách o paréze brach. plexu
http://pareza-brachialniho-plexu.mypage.cz/ , kde najdete všechny inormace, které se nám za tři roky podařilo shromáždit.
Snad se mi je trošku podařilo vylepšit a také vložit pár dalších užitečných rad a zkušeností.
Linda koncem roku oslavila svoje třetí narozeniny. Je z ní veliká slečna, začala chodit do školky a moc se jí tam líbí. Na mladší sestřičku Barunku (tři měsíce) nežárlí, má ji moc ráda a občas i s něčím pomůže. Co se týče parézy pravé ručičky, tak je na tom moc dobře, cizí na ní nic nepoznají, trošku vázně zevní rotace a bude z ní levák, ale to je tak asi všecho :-) Největší novinkou asi je, že už nemusíme cvičit Vojtovku. Cvičíme občas jen na balonech a formou hry. Všem přejeme hodně sil do boje s tímto poporodním poraněním.
............................................................
http://pareza-brachialniho-plexu.mypage.cz/
- nově vytvořené webové stránky, které zpřehledňují a slučují informace, které jsme tu za více než rok společně nashromáždili.
Milé maminky, aktualizuji článek. Po několika měsících jsem mezi vás zase zavítala, všem se moc omlouvám, myslela jsem si, že je diskuze ,,mrtvá,, , chodilo mi totiž při každém příspěvku avízo na mail, to mi od té doby nepřišlo, tak jsem si myslela, že se tu nic neděje. Navíc jsme se s naším klubíkem mamin miminek narozených v lednu přestěhovali na facebook...
K mojí holčičce Lindě a její paréze:
Lindě je přesně rok a půl. Na rehabilitace do Olomouce jezdíme jednou za čtrnáct dní, až tři týdny. Cvičíme dvakrát denně. Ručička se moc spravila, odhaduji tak na 80%. Cizí člověk na ní nic nepozná. Dokáže s ní cokoli i ji dát úplně nad hlavu a tak s ní manipulovat (třeba něco podávat... jediné, co nás pořád trápí je, že stále vázně zevní rotace, špatně se jí tak dává ruka do pusy (takže ji při jídle nepoužívá a jí levou, nabírá, a napichuje), maluje taky levou, protože nedokáže pastelku udržet ve správné poloze, točí se jí pořád bokem. Vůbec zdravou ručku častěji upředňostnuje při manipulaci s předměty nebo při jejich podávání. Na druhou stranu, jemná motorika dlaně a prstů ,,nemocné ručky,, je dle mého názoru lepší než té zdravé, je to těžké popsat, ale třeba s ní vybírá hrášky z lusku, šroubuje krém, zdravou si jen drží tubičku... Pak je to vidět trochu při chůzi a vždycky když běží. Zdavá ruka se pohybuje spontálně různě od těla, do boku, dopředu a nemocná jen plandá podél těla a stáčí se do vnitřní rotace. Je to toho určitě ještě spousta, ale v globálu jsem s Lindiným stavem spokojená a věřím, že se to bude nadále zlepšovat, jen už to nepůjde tak rychle jak tomu bylo do jejího 1 roku.
Co se týče celkového psychomorického vývoje, tak je Linda spíš před svými vrstevníky. Krásně mluví umí spoustu slov, odhadem určitě 50 a víc, umí říkat i těžší slova jako mašinka, Pepina, vysloví krásně ,,nůž,, myš,,. Některá slova skloňuje a zdrobňuje a pak i slova spojuje ,, maminko pojť,, Jinak po motorické stránce umí všechno, s jisotou běhá, šplná všude možně, přisune si židli a už je na okně.., dá si nožku až skoro nad hlavu a tak nám vylézá z postýlky... Je to pěkné šídlo a nezbeda, dokáže se pěkně vztekat, ale taky se tulit, mazlit a dávat pusinky. Je šťastné dítko, kterému nic nechybí a s ničím nemá problém, je prostě skvělá a dělá mi velkou radost :-) Já už jsem taky v klidu a v pohodě, a můžu s klidem říct že si konečně plnými doušky užívám bezproblémové mateřství.
Holky přeju vám všem, abyste se svými dětmi také všechno zvládli a nad parézou zvítězili. Pro někoho to bude snadné, pro někoho těžší, ale snad i díky této diskuzi a konzultaci problému s těmi, co mají stejné trápení vám v tom pomůže.
Pokud by mě chtěl někdo kontaktovat osobně, napíšu kontakt, ráda vám poradím, zodpovím otázky a pomůžu překonat těžké období. Ráda se podělím o svoje zkušenosti a všem moc děkuju za jejich příspěvky
Můj e-mail: petr.kovarda@seznam.cz
naše webové album: http://picasaweb.google.cz/petraalindicka
Vaše Petra a LIndička
-------------------------------------------------------------------------------------
Paréza brachiálního plexu - poporodní obrna ručičky
Maminky, chci Vás tímto poprosit o jakékoli informace, rady, příběhy ...
Mám tři a půl měsíční dceru Lindu, která má v důsledku porodu koncem pánevním obrněnou soustavu nervů horního typu na pravé ručce. Od narození jezdíme 1x týdně na rehabilitace a 4x denně cvičeme Vojtovou metodou. Před třemi týdny jsme začali místo do Vyškova jezdit na rehabky do rehabilitačního centra Corpus v Olomouci, protože pod vedením Vyškovské rehab. sestry, která neměla s tímto problémem větší zkušenosti, se hybnost ručky i motorika celého těla nevyvíjela, tak jak má - nebyl tam takový pokrok, jaký by měl být. Můžu říct, že jsem se s tím doposud ještě nějak nevyrovnala a pořád se nemůžu zbavit myšlenek na to co bude s mojí Lindičkou dál, jesli bude mít následky .... Byla bych moc ráda, kdyby se se mnou nějaká dobrá důše podělila o zkušenosti např. kdy vaše miminko začalo ručku zvedat, kdy ohýbat, zda byly problémy s držením hlavičky, posazováním, lezením a chození. Jak jste na tom byly vy psychicky.
Linda už ručku zvedá cca 5 cm nad podložku, jenže při tom hodně používá prsní sval(jestli si to dobře pamatuju, jmenuje se pektoralis) a dává ručku stále hodně do vnítřní rodtace. Od těla ji dá cca 30stupňů. Loket zatím neohne. Měla problémy i s celkovým držením těla a hlavičky, preferovala pořád jednu stranu - té zdavé ručky, byl boj ji donutit spát na druhé straně (to už se nám ale cca měsíc celkem daří) Zvedala hodně postižené ramínko k hlavice ke krku, to už se taky trošku zlepšilo, ale sem tam to dělá pořád. Když si ji položím na podložku, postižené ramínko z ní zvedá neleží jakoby pěkně nacelé ploše zádíček, což by neměla. Ale jinak je osa těla v rovině - to dokáže až od cvičnení v Olomouci.
Budu ráda za každý příspěvek, který sem napíšete.
In reply to dotaz by strazkova
Ahojky. :) Sice jsi nesměrovala otázku na mě, ale napíšu ti.Tak já taky měla obrovské pochybnosti, ale cvičili jsme poctivě někdy i 5 denně a Honzík poprvé ohnul ručičku v lokýtku až po 2 měsících a v tu chvíli jsem měla takovou radost, že se to nedá popsat a uvěřila jsem, že Vojtovka mi ho vyléčí. Teď má něco přes 9 měsíců a laik už nepozná, že by byla nějaká chyba. Jen já a rehabky a neuroložka vidí, že mu malinko odstává lopatka a že má trošičku spadlé ramínko a tak cvičíme dál 4xdenně. My teda chodíme v Brně na obilňák a taky jsme ze začátku chodili na kontroly jen jednou týdně. Nejdřív jsem teda měla podivnou rehabku v Bílém domě a jak jsem přešla, byl velice rychlý pokrok. A to opravdu byla ručička úplně bezvládná!! Cvičte a buďte trpěliví a hlavně cvičte na obě strany a pravidelně.Mooc držím palečky. :one: O operaci bych uvažovala, kdyby cvičení nepomohlo, ale takto nechci :)
In reply to Ahojky. Tak já taky měla by zuzula
Děkuji za Vaši reakci, rodila jsem v Brně v Bohunicích a na kontrolu k neurologovi máme jet do Brna na Obliňák, k nějaké paní, vyšetřovala nás už v porodnici. Vojtovku cvičíme ve Vyškově, pokrok maličkatý máme, ale pořád mám pocit, že s cvičením strašně bojuji, když už si myslím,že mačkám bod pod prsíčkem jak mám, tak na dalším terapeutickém cvičení mi to ukáže zase jinak a já mám pocit, že ten týden byl tedy asi zbytečný. Nejhorší je pro mě cvičení na bříšku, i když maličký začíná plakat stále méně, jakoby přijal svůj osud. Horší než samotné cvičení je to plánování a kojení a domácnost, manžel jezdí jen na víkendy a to mám pocit,že se snad jen hádáme, ten pocit zodpovědnosti,aby maličký ručkou hýbal je pro mě strašný. S prvním jsem problémy neměla, jen operaci tříselné kýli ve 4.týdnech a pak byl stále jen zdraví, teď se děsím u něj jen kašle nebo rými,aby mi nezůstal doma a mohl do školky, abych měla čas na Matyáška, který mimo jiné ještě srtašně trpí na prdíky a pokud tady píšete,že Vaše děti byly po cvičení unavené a spaly,tak ten můj spí snad jen v noci, jinak je vzdůru po pěti či deseti minutách, právě kvůli prdíkům, snažím se na pláč už nereagovat,jinak bych se mohla zbláznit,ale je fakt,že tento problém má asi každá maminka s miminkem,bude líp. O Honzíkovi a vašem boji jsem si četla a zní mi to jako zázrak. moc vám děkuji za povzbuzení,snad to tak bude i s námi, tolik mě štve,že miminko v bříšku bylo bez komplikací a chyba doktora mi obrátí naruby celý život a maličkému taky. jediné co mi k tomu řekly, že byl na mě velký a tím to haslo. kdyby manžel jako řidič kamionu udělal chybu a tekhle ublížil jinému řidiči, nese si následky,ale doktoři ne....asi marné je se zlobit, ručku nám to nespraví a vy jste si tou zlobou prošla,tak asi víte o čem píšu, vyprchá to někdy? o operaci jsem zatím uvažovala jen teoreticky, chci se na to zeptat na neurologii při kontrole,ale poku by to byl takový zázrak,jak paní psala, proč nám to nikdo nenabídl, že tady ta možnost existuje, operují se i menší děti. jo a ještě vás požádám, jak probíhá kontrola na neurologii?děkuji vám, strašně jste mě uklidnila. na stránky chodím často,ale poprvé jsem je i využilo. Karina
In reply to Děkuji by strazkova
Tak já se v první řadě chci omluvit, že jsem začala hned s tykáním, ale tady na těchto stránkách je to jaksi automatické a pokud to nevadí, budu s tím pokračovat..No, já rodila taky v Bohunicích. Přesně stejná odpověď od doktrorů. Moc velký.Ale kdybych jim to neříkala!! První syn měl o půl kila míň než Honzík a málem šel císařem. Už moje gynekoložka říkala, že to bude dobrý, že Honzík nebude velký!!!!Nedělali mi ani UTZ- poslední ve 30tt. Pak nic. Až u příjmu. A to se divila, že jí vychází 4 kilový mimčo. A já se zhrozila, že to asi bude problém při mé pánvi, ale dr nic. jsou tam všichni mladí bez zkušeností. Aspoň mi to tak přišlo. No, ale já už nad tím nepřemýšlím. Na druhou stranu jsem vděčná, že to takto dopadlo. Že nemá horší následky, protože byl dlouho šprajclý za ramínka a hlavičku venku, ale nemohl dýchat, jak byl sevřený. Děkuju bohu, že ručička roste, že nezůstala zakrslá! A nad tím, co by kdyby už nepřemýšlím. Beru to jako osud. To víš, že někdy mě to ještě zamrzí, ale co nadělám. Nic.
Honzík právě taky moc nespal ze začátku. Prdíky do 5. měsíce katastrofa!! Večer měl problém s usnutím, v noci pořád vzhůru. Kojila jsem ho. I teď se ještě v noci budí, ale to jsou zas asi zuby. Taky jsem u prvního syna měla vše úplně v pohodě, v klídku. Teď je to jiné, ale stejně ho miluju a jsem moc šťastná, že ho mám. Když lozí po čtyrech a ručičky mu kmitají jedna za druhou, jsem šťastná!!Doporučuji ti si ho natáčet třeba po dvou týdnech a uvidíš tu změnu líp. Tak si to člověk líp uvědomí.
Na neurologii jsem chodila k dr Vacuškovi, ale je nemocný, tak jsem teď naposled byla u dr. Kyselkové. Jen si ho prohlídnou, jak se hýbe a poklepou kladívkem na lokýtky, ramínka, kolínka. Nic jiného.
Jo, ještě, nejhorší je fakt ten začátek. Ze začátku není žádný moc režim, než si na to člověk zvykne. teď už je to součástí našeho života a když občas po očkování necvičíme, je to až divné,. Ale Honzík teda řve neustále a spíš čímdál víc, jak si to uvědomuje, brání se, snaží se utéct. Většinou hned p cvičení je v pohodě, ale pokud s ním cvičím, když je unavený, rozzuří se tak, že nejde utišit. Musím ho dát do postýlky, zakrýt cípem peřiny a on se zklidní..Musíš být klidná a nenechat se rozčílit nebo rozlítostnit. Ze začátku jsem u toho brečela, tekly mi slzy..Časem si zvykneš a pokud uvidíš pokrok, bude ti líp. Hlavně si to nedávej za vinu a buď vděčná, že jinak je v pořádku, že ŽIJE!!
Držím palečky a piš, jak pokračujete. Holky už sem asi nechodí..už nemají důvod...Jo a ta operace- nevím. Nikdo mi to nenabízel. Četla jsem to až tady..Nereagovala jsem..Nevím, co si o tom myslet. :a:
In reply to Tak já se v první řadě by zuzula
jsme byli včera na neurologii u paní Kyselkové,nebyla z nás vůbec nadšená,prý je tam malý pokrok v léčbě a poslala nás na konzultaci na rehabilitace do Dětské nemocnice k paní Kolaříkové, shodou okolností je tady od nás z Bučovic. Je prý na to nejlepší a přiznám se,že její cvičení Vojtovky mi připadlo opravdu drastické,ale asi tam opravdu nějaký výsledek bude,protože tělíčko reagovalo. Jen mě zaskočilo,že to musíme cvičit vždy 2x dokola všechny cviky. U posledního cvičení jsem to ani nemohla otočit dvakrát,protože byl maličký úplně apatický,bylo by to k ničemu. Je pravda,že teď mi opravdu po cvičení spinká. Mám slzy v očích, pomalu přicházím o mlíko, je to strašně stresující,navíc musím zavolat zítra do yškova,abych jim řekla, že už tam jezdit nebudeme a nevím jak nato. Pořád si opakuji,že to dělám pro své dítě,ale když jej vždycky otočím z toho bříška a vidím jak je celej uplakanej a červenej,je to strašný. Snad Vás s tím neobtěžuji,je mi líp,když to mohu probrat s někým,kdo si tím prošel. Dva měsíce už máme nanávratně pryč, ale primář na rehabilitaci v dětské v Brně mi řekl,že je v našem případě veliký optimista,že to bude určitě dobrý.................někdy si říkám,proč nás život takhle zkouší. Taky mi primář řekl,že jsme v podstatě šťastní,protože víme,že to drastické cvičení jednou skončí a budeme zdraví,kdežto je spousta maminek,které cvičí, i když vědí,že lepší to nebude a cvičit musí,aby to nebylo horší. Taky jsem postupem času zjistila,že mnoho parézek je právě z Bohunic a to mi potvrdila i paní Kolaříková,že jich tam mají opravdu především z Bohunic. Je to jen škoda,že to člověk nevěděl dříve....pěkný večer.
Ahoj, my taky cvičíme dvakrát dokola a vím, že ze začátku je strašně stresující. No, ono je to pořád. Honzík kolikrát tak lítostivě plače, že mi to rve srdce. A někdy doslova zuří.Ale přesně, jak říká ten pan dr, jednou to skončí a budou děti normálně žít. Ty horší obrny celého tělíčka- to musí teprve být strašné..Moje kamarádka tak má dvojčata a obě s obrnou. S oběma od mal cvičí Vojtovku. Si to představ cvičit se dvěma dětmi a ještě vědět, že to asi nijak moc nepomůže :( To my jsme ještě šťastné mámy. Na obilňáku je taky jedna rehabka, která je teda drastická, ale vždy teda Honzík reagoval. Ta, ke které chodím, je hodnější a je fakt, že já jsem už docela tvrdá taky. I když přišly doby, kdy jsem ztratila motivaci, protože se mi zdálo, že už je to dobrý. No a neuroložka mě vrátila zpátky na zem a zas cvičíme a cvičíme a já mu nic neodpustím..Pořád si říkám, když už jsme to vydrželi takovou dobu, teď už snad jen pár měsíců už to nesmím zanedbat..Vyčítala bych si to. Třeba ti bude trochu útěchou, že děti, které cvičí Vojtovku bývají potom zdatné nejen fyzicky, ale i psychicky..Houževnatější..Od mala musí tvrdě makat a to jim do života dá tuhý kořínek. Vždy se tím utěšuju. A jak píšeš, my taky neměli na začátku žádný posun, vypadalo to hoodně špatně, až jsme začli chodit na ten obilňák a cvičila jsem s ním i 5 krát denně asi dva týdny - a pak občas taky, vždy jsem se ale řídila jak se on cítí. Když byl nějaký unavený, cvičili jsme 4krát.Je to hrozné, když člověk vidí toho svého drobečka úplně grogy, uplakaného, spoceného, červeného a vlastně ho k tomu musí nutit, místo aby, jak je přirozené pro mámu ho utěšovala a snažila se, aby neplakal..Je to škola i pro nás..A určitě budeme mít skvělý vztah s nimi potom. Spojí nás to :) Říkali mi, že asi nikdy ručičku nevzpaží nad hlavu a vzpaží!!Krásně ji zvedne až nahoru. Jen, když zvedá obě ruce zaráz, ta zdravá je o kousek výš a taky nechce třeba plácat tou špatnou ručičkou do vody nebo do stolu. To vždy tou pravou. Ale zas pá pá dělá jen tou nemocnou :s: :a: Uvidíš, bude líp. Držím palečky!!! :one: A zas napiš. Jo a s tím, že už nebudete chodit do Vyškova si nedělej hlavu. Já to řešila telefonicky. Zavolala jsem do Bílého domu, kam jsem chodila, že budeme chodit jinam a na důvod se mě nikdo neptal. Je to přece tvoje právo chodit tam, kde je to pro tebe lepší.. :)
Paréza brachiálního plexu - poporodní obrna ručičky
Maminky, chci Vás tímto poprosit o jakékoli informace, rady, příběhy ...
Mám tři a půl měsíční dceru Lindu, která má v důsledku porodu koncem pánevním obrněnou soustavu nervů horního typu na pravé ručce. Od narození jezdíme 1x týdně na rehabilitace a 4x denně cvičeme Vojtovou metodou. Před třemi týdny jsme začali místo do Vyškova jezdit na rehabky do rehabilitačního centra Corpus v Olomouci, protože pod vedením Vyškovské rehab. sestry, která neměla s tímto problémem větší zkušenosti, se hybnost ručky i motorika celého těla nevyvíjela, tak jak má - nebyl tam takový pokrok, jaký by měl být. Můžu říct, že jsem se s tím doposud ještě nějak nevyrovnala a pořád se nemůžu zbavit myšlenek na to co bude s mojí Lindičkou dál, jesli bude mít následky .... Byla bych moc ráda, kdyby se se mnou nějaká dobrá důše podělila o zkušenosti např. kdy vaše miminko začalo ručku zvedat, kdy ohýbat, zda byly problémy s držením hlavičky, posazováním, lezením a chození. Jak jste na tom byly vy psychicky.
Linda už ručku zvedá cca 5 cm nad podložku, jenže při tom hodně používá prsní sval(jestli si to dobře pamatuju, jmenuje se pektoralis) a dává ručku stále hodně do vnítřní rodtace. Od těla ji dá cca 30stupňů. Loket zatím neohne. Měla problémy i s celkovým držením těla a hlavičky, preferovala pořád jednu stranu - té zdavé ručky, byl boj ji donutit spát na druhé straně (to už se nám ale cca měsíc celkem daří) Zvedala hodně postižené ramínko k hlavice ke krku, to už se taky trošku zlepšilo, ale sem tam to dělá pořád. Když si ji položím na podložku, postižené ramínko z ní zvedá neleží jakoby pěkně nacelé ploše zádíček, což by neměla. Ale jinak je osa těla v rovině - to dokáže až od cvičnení v Olomouci.
Budu ráda za každý příspěvek, který sem napíšete.
Ahoj Lednovečky :a: . Nejen pro ty, které zajímal průběh mého porodu vkládám odkaz http://www.mojetehotenstvi.cz/muj-porod-koncem-panevnim. Omlouvám se za spoždění. :cc):
Moc děkujeme za gratulece, které jste napsali na http://www.mojetehotenstvi.cz/petralinda#comment-936835 Mrkněte se tam, napsala jsem tam něco málo k porodu. :a:
Ahoj ledňáčci, :a:
musím Vám napsat, co se mi včera stalo a musím se přiznat, že jsem z hoto celkem dost zmatená. V minulé poradně mně doktor řekl, že mám vysatit magnézko, které beru na tvrdnutí břicha už od 20. tt (6 tabletek denně). Tak jsem od pondělka snížila denní dávku na tři a ve středu vzala poslední tabletku ráno, jakože vysadím. To jste neviděli ten hukot v noci. Od dvou hodin až do pěti do rána jsem měla tvrdnutí nepravidelně v rozmezí pěti až patnácti minut a pěkně silné, ale ne bolestivé. Byla jsem z toho pěkně vyhukaná a přemýšlela, že probudím manžela a pojedeme. K ránu se to trošku zlepšovalo a vzhledem k tomu, že jsem měla jít do poradny a na CTG, tak jsem vydržela. V poradně můj gynekolog nebyl a záskok po vyšetření konstatoval, že mám ještě celý čípek. A díval se na mně, jako že si to o tom tvrdnutí vymýšlím. Byli jsme odeslání na CTG do nemocnice a za tu půl hodinku čtyři kontrakce o síle 70. Sestra na CTG jen konstatovala: "Jestli si vás tady pan doktor nebude chtít s těma kopcama (kontrakce dělali na křivce kopečky)nechat. " Ten druhý údaj týkající mimča, nevím přesně co měří byl v pořádku pořád mezi 145 -155. Pak jsme se přesunuli do čekárny a po malé chvilce přišla sestra, dala mi průkazku a to bylo vše. Nemocničního doktora jsme ani neviděli. Tak jsme tedy vykulení jeli domů. Každopádně jsem zase začala brát magnézko, dnešní noc už byla celkem v klidu a příští týden se poradím s mým doktorem, doufám, že už tam bude. Omlouvám se za tak dlouhý článek, já jsem to musela ze sebe dostat. :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
