asi tak nějak by reagoval ten můj teda na co jim to bude fakt netušim :? ani u Honzíka a ani ted U Macíka něchtěly po otci nic naštěstí pro něj asi by nakonec šel ale těch keců Už ho slyším a pak ty výčit a jak si ho mám vážit že se takhle OBJETOVAL pro rodinu no jen ta přestava :D

No, tak můj přítel na krev taky nemusí, ale kdyby musel, tak by s tím asi problém neměl. Když už se mnou absolvoval to martirium abychom počali, X cest do Prahy, spousty vyšetření, jak jeho, tak mě (mě tedy samozřejmě víc), tak jeden odběr krve by mu asi nevadil. Nám krev brali u Apolináře, než jsme začali zkoušet "alternativní" způsoby početí, když u nás to přirozené selhalo. Jinak na žádnou krev nemusel.

no my už to taky vzdali po roce a půl snažení a zrovna v únoru jsme měli začít řešit taky jiný způsob početí a když jsem v prosinci přišla od dr. a řekla mu se chystá tak se ty jeho spermíci asi lekly nebo co a najednou to vyšlo.Kdyby jste ho viděly když jsem mu řekla co nás teda čeká a jestli do toho chce jít :s: jěště ted se řechtám jen si vzpomenu na ty slova a výraz v obličeji když jsem mu řekla že bude muset na odběr spermíků a krve a plus další vyšetření byl zelenej a chvilku jsem myslela že to s ním sekne ale nakonec večer prohlásil že jestli to mimi tak moc chci tak prej do toho půjde ale musím být furt s ním aby se na něm nedělaly jiný experimenty jak na králíkách.no měla jsem z něho dost.on má strašnej strach z doktorů.

Tak můj přítel do toho byl tak nějak "vhozen" bez rozmyšlení, protože jeden den jsem šla k doktorovi a on řekl "zítra by bylo ideální, kdyby jste přišli na inseminaci" - před tím jsme to do té doby vůbec neřešili, takže jsem přišla domů, zeptala jsem se, jestli do toho půjde, on chudák neměl moc času na rozmyšlenou, řekl, že jo, tak jsme šli. To se ale nepovedlo, tak jsme pak začali jezdit do té Prahy. Problém byl ve mě, že jsme nemohli mít miminko, on je v pohodě, takže většina vyšetření se týkala jen mě, ale on je absolvoval se mnou, vozil mě tam, docela jsem zírala. Před rokem bych do něj neřekla, že by to udělal, ale překvapil. Napíchala jsem si pár injekcí nejdřív do zadku, pak další várku do břicha, on chudák to prožíval víc než já a na druhý pokus IUI jsem otěhotněla. Jen když jsem přišla z prvního UZ a řekla mu, že tam jsou mimísci možná tři, tak šel do kolen, ale nakonec se to nepotvrdilo a bylo tam jen jedno, tak se zase uklidnil. Ale těch prvních 14 dní co to nebylo jisté kolik dětí vlastně čekáme, s ním nebyla moc řeč :s:

no to se ani nedivím ten můj si ze mně dělal srandu že sedim na vajíčkách protože mi dr. řekl že tam jsou možná dvě mimi asi 14 dní bylo jasné to druhé je hematom který ale ohrožuje mimi a pak se ukázalo že jich tam je mnohem víc ale nakonec dobrý ale těch 14 dní co si myslel že to budou dvojčata začal mluvit vážně a furt se mě na to ptal co budeme dělat a že mu mám najít aspon další dvě práce aby nás uživil no bylo víc než jasné že dvojčata nechce