Dobrý den, 

dnes se mi potvrdilo, že jsem těhotná. Je to teprva dva dny od začátku první vynechané menstruace, takže úplně na začátku... Jde mi o to, že je mi 29, dětátko si přeji už hrozně moc dlouho, ale je důležité i s kým, že... S partnerem jsem byla necelé dva měsíce, byla to láska na první pohled, dokonce taková, že jsem přehlížela jeho neustálé "hulení" a že nemá zaměstnání... Jenže potom jsem se začala více zajímat o jeho minulost a při prvním problému utekl a vrátil se k drogám. Sice jakmile vystřízlivěl, začal slibovat, ale stejně... Hrozně moc chci dítě, ale co když bude po svém otci? Po někom, kdo si vystačí s brigádou a ubytovnou, hulí od rána do večera a neplatí včas ani alimenty na své první dítě... Nejsmutnější na tom je, že ty růžové brýle neopadly dříve, toho budu litovat ještě hodně dlouho... Každopádně jemu ani nechci říct, že jsem těhotná, sama dítě nezvládnu, ale děsně moc se bojím, že když půjdu na interupci, tak třeba už nikdy mít děti moc nebudu... Kdyby mi bylo dvacet, tak nad tím asi nepřemýšlím, ale teď... Prosím řekněte mi někdo nějaký nezávislý názor, protože jsem se svěřila jen rodičům a bratrovi a ty samozřejmě přítele neschvalovali, takže jsou pro interupci, ale jasně řekli, že je to na mě... Tak mě jen zajímá další názor, ale nechci do toho zatahovat kamarádky... Děkuji moc!!!