Nemohla bych mít manžela který není na naší straně a drží se maminky, nemohla bych si ho vážit, že nemá páteř. A že trá na návštěvách k tchýni, když se dítě od ní počůrává - na to on jako nic? Asi rodič co si o psychologii dětí moc nepřečetl, nebo nevěří, jak nebezpečné ty jedovaté kecy jsou. Tohle bych fakt nemohla, nedovedu si to ani představit!

No,je to tak,dneska jsme měli o tom zase debatu,říkala jsem mu,co zase povídala krásného a že on se ani neozve,tak mi samozřejmě nevěří,že by tohle jeho maminka nikdy nemohla říct a kdyby řekla,tak to určitě tak nemyslela. Taková blbost,jak by se to dalo jinak vyložit?Prý si na to bude dávat pozor a jestli něco příště řekne,tak na to bude reagovat.Ale rozhodla jsem se,že to takhle nenechám,nene,ona útočí na mně,takže se budu bránit. Díky i tobě,dost jsi mi pomohla k odhodlání. No a ty návštěvy tchýně má za zlé mi,že k ní nejezdíme dost často,oni by se totiž nejraději scházeli každý den,což já opravdu nemám zapotřebí a nechci.

Jak to tak čtu, tak kdyby tohle dělal můj manžel, tak ho nakopu do prdele. když chce být s maminkou, tak na co si dělal svojí rodinu? No ale přesně tohle byl můj bývalý, jakýkoliv životní krok konzultoval nejdřív s maminkou, ona byla chudáček, protože jeho táta radši měl svoje koníčky a byl pryč než s tou ožralou semetrikou (učitelka na SŠ, to mluví za vše), takže po tříletém vztahu, mi neustále bylo vyčítáno, proč nejsem jako jeho maminka (v 60 měla 50 kg i s postelí to zaprvé, byli komanči a přesto po revoluci si za hubičku odkoupila prvorepublikovou vilu, podle něj ona sama, páč otec sice nosil domů lepší výplatu než ona, ale vždycky mu jí sebrala a dávala mu kapesné, pro mě nepochopitelné - takže si hráli na high society, naši měli "pouze" obyč. rodinný domek, ale tak že mě jako do své rodinky přijmou - no prostě jsem zdrhala pryč, až se mi za patama kouřilo, no on dodnes žádnou ženskou nemá, vídám ho stále pouze v doprovodu maminky, svým způsobem chudák)

No,tak u nás je to s tou váhou trošku naruby,ona mi říká,že jsem tlustá,přitom mám 65 kg a 170 cm,ona cca 100 kg a 150 cm. No,musí už to řádně vygradovat,taky už dál nemůžu,to není pro člověka,takové žití. Maminka si prdne a on ji objímá,pláče s ní atd. A já můžu brečet,můžu být totálně v řiti a on mi ještě řekne,že to jako přeháním.

No vidím, že to nemáš vůbec lehký. Já mám také mamánka a je to dost znát, mám pocit, že by se mě taky v důležitých věcech nezastal a já byla ta nejhorší. Ona kdyby mohla, tak by mu žehlila i tkaničky u bot. Ona prostě zastává názor, že ženská patří jen k plotně, žehličce a ke smetáku. O nějaké emancipaci nemůže být ani řeč. Minulej týden z něj vylezlo něco šílenýho....když jsem odjela do porodnice (začala jsem rodit 2 dny před plánovaným císařem a on nebyl doma) odjížděla jsem ze stavby (úplná rekonstrukce obrovské předsíně, záchodu a koupelny). V porodnici jsem se ho ptala každý den, jestli mu má moje máma přijet pomoct něco poklidit (moje máma i babička se mě ptaly, jestli nepotřebuje pomoct) a on furt říkal, že ne, že ještě musí udělat to či ono. No a já se vrátila z porodnice a vše bylo hotovo - zrekonstruováno, uklizelo...a z něj po třech měsících od porodu vyleze, že ať se opovážím na jeho mámu říct jediný křivý slovo, že ona udělala úplně všechno, zatímco moje rodina se na něj úplně vysrala (pardon za to slovo), že vůbec nepřijeli mu pomoct. A když jsem se bránila tím, že jsem se ho ptala, tak řekl, že ikdyž řekl, že nepotřebuje pomoct, tak přesto počítal s tím, že přijedou. Prostě postavený na hlavu....