No tý jo,tak to je taky síla!Asi máme doma fakt něco podobného.Mi tchýně volala dokonce do porodnice a poslouchej proč. Já jsem říkala manželovi,jestli by nedodělal dětský pokoj,když jsem byla v porodnici (byla jsem tam 14 dní),protože jsem rodila předčasně v 37.týdnu. A on že jo,že si domluví kdo mu pomůže a tak. 3.den po porodu mi volá tchýně do porodnice,že manžel jí tam zavezl,že něco dělal a potřeboval odjet a ona neví,jak se pouští naše televize,jestli jí to jako neřeknu. No a já se vrátila z porodnice a vše zůstalo stejné,nic neudělali,všechno zůstalo tak,jak jsem odjela.Takže jsem si musela vygruntovat,vyprat,vyžehlit a pokoj jsme dodělávali časem. Bylo mi z toho strašně,připadala jsem si nadbytečná,jako že když jsem byla v porodnici,tak jim asi bylo líp.Manžel mi za prvního kluka nedal ani kytičku a jelikož jsem věděla,že mě pustí dopoledne,poprosila jsem ho,jestli by neuvařil nějaký fajn oběd,po těch sráčkolech z nemocnice,že? No a jak jsem dojela,tak na mně čekala miska z mražáku,kterou jsem nachystala manželovi,aby měl jídlo,když budu v porodnici,měl tam jídla na týden.No jo,ale on byl celých 14 dní u maminky,která se o něj zase konečně mohla starat a u nás byli jen jedno dopoledne a to se tchýně čuměla na bednu a manžel něco vyřizoval.

No tak to je síla. Jestli někdy budu taky taková na svou snachu a nebo rozmazlovat syna...tak ať mě snacha zastřelí :-). A to ona furt vykládá, když byl malej, jak byl furt s ní, jak ji pomáhal, vařil apod. no prostě jakoby narážela na to, že už to nedělá...Přitom její představa víkendu je taková, že bychom tam v pátek večer přijeli a v neděli večer odjeli. O nějakém samostatném víkendu nemůže být ani řeč!!!! A bohužel mu by to asi nevadilo....Někdy mám pocit, že je lepší, že nejsme manželé, že nevím, jestli si ho chci vzít...že budu asi na té druhé koleji...
Každou sobotu kolem poledne zavolá, jestli přijedeme na oběd (ale tím myslí na celý den až do večera) a přítel jí řekl, že ne, že pojedeme k mým rodičům na chatu si něco ugrilovat (to jsem navrhla já ráno), tak jsem měla radost a on vzápětí položil telefon, podíval se na mě a řekl: samozřejmě, že nikam nepojedem, jen jsem nechtěl mámu ranit, že nepřijedeme. Se mi vehnaly slzy do očí, jsem nebyla schopna slova. Se vymluvil na moji rodinu a stejně se nikam nejelo, samozřejmě mamince slíbil, že přijedeme v neděli na celý den a to se v tu neděli málem přořekl, že jsme na té chatě nebyli. Jsem viděla, jak se úplně zhrozil, že by maminka zjistila, že jsme tam nebyli.

No,tak to je něco podobného,jako se stalo mi.Když jsem byla poprvé těhu,tak asi v tom 20.týdnu,když už jsem cítila pohyby,tak jsem prostě řekla,že už nechci řídit,že mám strach. No a maminka měla jeden víkend narozeniny a my tam měli přijet.Tak řídil manžel.Přijeli jsme,tchýně vytáhla flašku,ale Marek říká,že nemůže,že řídí on.Ona se na mně podívala jak na největší mrchu a říká,jak to,že neřídíš ty? A manžel jí říká:Víš,Verunka si zapomněla papíry,tak jsem musel řídit já. Tchýně šla do kuchyně a manžel se na mně obrátil a říká: Tak a teď jsem kvůli tobě musel lhát své mamince. Já jsem totálně ztuhla,roztřepaly se mi kolena a v tu ránu jsem chtěla odejít a měla jsem to udělat,aby si uvědomil,jak mi tím ubližuje.

A byl vždycky takovej? Jako že visel na mamince nebo se změnil časem?

Tak už jsem ti poslala zprávu přes ICQ! No,on byl horší. Už ti to napíšu teda přes ICQ,ju?