Profil uživatelky mother na webu Mojetehotenstvi

Zdravím a jdu si pro radu. Mám doma téměř čtyřletou dceru, která při každé blbině brečí. Pokud po ní něco chci a jí se zrovna nechce, tak začne brečet. Pokud chci, aby třeba ve školce při oblékání přidala na tempu, tak začne brečet. Jdeme domů a závodíme kdo bude první třeba u branky a pokud nevyhraje, tak zase brečí. Pak brečí že se jí nedaří rozepnout zip u bundy a podobně.....Nějak už si nevím rady co by zabralo a jak k ní přistupovat. Pořád jen vysvětluji a není to nic platné. Někdy se seberu a jdu od ní pryč a řeknu jí, že pokud mi to neumí říct normálně, ale jen s brekem, že to nechci poslouchat. Nezabírá. Je pak schopná brečet i půl hodiny. Pravda je, že pak se už umí sama uklidnit, obvykle si začne třeba hrát a pak přijde jako by nic a je zase všechno dobrý. Já to přijímám a jdu si s ní hrát a pak jí u toho pochválím, že už nepláče, že takhle se mi to líbí. Pak už je klid až do další jen trochu vypjatější situace. A to jí hodně na vše předem připravuji. Ve stylu, až si domaluješ tenhle obrázek, tak přijď na večeři. Já nevím, napsala jsem to srozumitelně? Napište mi jak to řešíte vy.

Petyna

Jinak rozhodně nejsem z těch, kdo by odsuzoval druhé za to, že dítku někdy lupnou, jen já na to prostě nemám povahu, tak volím jiné postupy a taky to jde. Děti mají různé etapy při svém vývoji, někdy jsou vzdorovité, někdy lítostivé, někdy drzé, ke každé je potřeba nějak přistoupit, puberta nejstarší dcery byla nejhroznější od 13 do 15, to byly obraty nálad ze vteřinu na vteřinu, nikdy neměla problémy s chováním ve škole, nebo že by se chytala nějaké party, ale nálady si vybíjela na mě, byl to záhul, občas jsem si říkala, že bych měla vzít řemen a pořádně jí naložit i jsem se bála, co bude za pár let, co když mě pošle někam, když ve 13 si dovolí to či ono a ejhle je to pryč a je až na velmi občasné výpadky,milá a kamarádská, poslušná holka :-). Takže nebojte všechno odezní a dobrá výchova a opora v rodině se prostě projeví.Všechny ty stavy, kdy bojujeme s vlastními nervy, kdy jsme vstřícní,i když bychom nejraději řvaly a mlátily, všechno se nám to jednou vrátí.

mother

Víš já si nemyslím, že jsem moc měkká. Umím zvednout hlas a opravdu se zlobit a je mi jedno, jestli se na mě u toho někdo dívá. Na zadek dám opravdu výjimečně, to je pravda. No a jak jsi se ptala, jestli to dělá i ve školce. Tak ano i tam to dělá. Ona je dost svá a má hodné paní učitelky, takže jí dost často nechávají někde samotnou si třeba hrát, když se nechce zapojit a když se zapojí, tak je prý plná energie a nadšení, ale jsou dny, kdy s ní nikdo nehne. Dokonce už i ostatní děti ze třídy mi říkaly, že je ubulená :) já nevím co s tím. Zkoušela jsem toho hodně.

Guffanecek