mother
mother
Zdravím a mám dotaz, zda některá víte, kdy přesně mi končí rodičovská? Jsem na té nové variantě a když jsem si volala na sociálku, tak tam neví, prý dobírám v dubnu do 220tisíc a víc neví. Holka je rozená zač.května. Tak a já teď nevím, kdy se hlásit na pracák, protože práci mám až od září. Byla jste některá v podobné situaci? Poraďte prosím. Díky
jestliže za duben ještě máš nárok na rodičák, tak bych se na pracáku hlásila první pracovní den v květnu
no to bys měla vědět ty. Samozřejmě i úřednice. I při nové RP přeci vyplňuješ jak dlouho budeš doma-za jak dlouho budeš mít vyčerpáno 220tis. Můžeš si to i spočítat doma...v jaké výši pobíráš RP?
Hned 2.května bych naklusala na ÚP - nejlépe už s vyplněnou žádostí.
Zdravím a jdu si pro radu. Mám doma téměř čtyřletou dceru, která při každé blbině brečí. Pokud po ní něco chci a jí se zrovna nechce, tak začne brečet. Pokud chci, aby třeba ve školce při oblékání přidala na tempu, tak začne brečet. Jdeme domů a závodíme kdo bude první třeba u branky a pokud nevyhraje, tak zase brečí. Pak brečí že se jí nedaří rozepnout zip u bundy a podobně.....Nějak už si nevím rady co by zabralo a jak k ní přistupovat. Pořád jen vysvětluji a není to nic platné. Někdy se seberu a jdu od ní pryč a řeknu jí, že pokud mi to neumí říct normálně, ale jen s brekem, že to nechci poslouchat. Nezabírá. Je pak schopná brečet i půl hodiny. Pravda je, že pak se už umí sama uklidnit, obvykle si začne třeba hrát a pak přijde jako by nic a je zase všechno dobrý. Já to přijímám a jdu si s ní hrát a pak jí u toho pochválím, že už nepláče, že takhle se mi to líbí. Pak už je klid až do další jen trochu vypjatější situace. A to jí hodně na vše předem připravuji. Ve stylu, až si domaluješ tenhle obrázek, tak přijď na večeři. Já nevím, napsala jsem to srozumitelně? Napište mi jak to řešíte vy.
Ještě jsem si vzpomněla na jednu diskuzi, kde si maminka stěžovala na zlobivého synka a jiná maminka jí doporučila knížku "Dobrou noc, děti". Já jsem si tu knížku na základě toho doporučení taky koupila, je naprosto úžasná, jsou tam tak hezky popsané nálady dětí a dospělí jim vždy nějak pomůžou, když to dcerku chytne, připomenu jí některý příběh, nebo si ho znovu přečteme a zabírá to. Pár těch příběhů, právě maminka napsala do té diskuze: http://www.mojetehotenstvi.cz/jsem-z-malyho-na-dne, tak se na to když tak koukni.
In reply to Ještě jsem si vzpomněla na by Petyna
Děkuji, příběhy se mi moc líbí. Také se mi líbí tvůj přístup k výchově :) také mám teď už 16ti letou dceru :) a bylo to jako u té tvé v pubertě. Její nejhorší období bylo mezi 13-15 rokem. Přesně jako u tebe, ve škole bylo vše bez problémů,co se týče chování, jen si zhoršila známky. No a pak se to najednou zlomilo. Jako kdyby se to stalo přes noc :) teď už je v pohodě. Samozřejmě, že někdy bych jí přetrhla, ale vím, že to nejhorší už je za námi :) No a s tou mladší je potřeba víc trpělivosti. Ráda jsem si přečetla názory všech maminek. A určitě si od každé něco vezmu.
holky, neděste mě s pubertou. Už nyní mám hrůzu z puberty u holky. Je zajímavé že u Ondry se pouberty nebojím. Přitom on byl od miminka opravdu hodně náročné dítě. Ale tak nějak se mi zdá, že je hodně rozumnej. Zato malá mi přijde že je taková rozjívená a hlavně opravdu hodně komunikativní. Ta se dá do řeči i s člověkem, kterého vidí poprvé v životě a někdy mi přijde že je dost vyzívavá :00: . Jsou jí necelé 4 roky, ale dokáže dělat věci, které zrovna moc vhodné nejsou a opravdu jí musíme hodně kočírovat. Přitom jako miminko i batole byla zlatá. Kdyby mohla mít svatozář, tak jí svítí na dálku. Ale nyní :00: :s:
Sláva,klub uřvánků :) Dcera 3,5 je milionová. Ale když něco nejde delší dobu,řve. Taky je dost důležité, jestli má hlad, takže všude nosím zálohu něco k snědku. Už v porodnici byla nejvíc slyšet. Nejhorší je denní oblíkání ven,kdy oblíkám malého,sebe a slečna si hraje,neoblíká a pak ječí,že jí nejde zapnout mikina. Dnešní scéna mě vytočila do běla,krok od toho,jít ven tak jak byla. To mi už jde ale proti srsti. Naštěstí už tolik scén nedělá, i nekonečných, by mi z obou za celý den přeskočilo.
Taky jsem matka drsnačka. Ale vidím,že u nás ta přísnost škodí. Jednak komanduje taky. A pak trvat na čem trvám jí frustruje,tím víc vzdoruje. Je vydeptaná,když mě pekelně vytočí bojí se mě a to mě dává stopku. Lepší je, když seberu všechno své ovládání a pozitivně motivuji. Nebo prostě rukavice má jaké chce,pračka je fajn věc. Mám vyzkoušené,čím mín trvám na nepodstatných věcech a dávám jí pravomoc rozhodovat,je to naprosto v pohodě. K prckovi patří taky prosazovat svou.A prostě tím věčným přikazováním jsou frustrovaní.
Dobré je fajn odvést pozornost. To umí geniálně babičky, i v klidu vysvětlit.
ahoj, ty holčičky jsou opravdu složité povahy :///: . Já mám doma 3,5 letou (v černu 4 roky) a je to úplně to stejný :00: . Taky dělám jako že jí neslyším. Jakmile uřvaná na mě mluví, tak jí řeknu že musí přestat protože jí nerozumím. Většinou se snaží zklidnit co nejdříve abych jí pomohla, poradila apod.. Nenechávám jí dlouho brečet, protože to bych zachvilku zešílela. Takže jí rázně řeknu buď ticho. Mluvim na ní vysvětluju jí, že takhle se chovat nemůže.
Jakmile přestane brečet, tak se jí zeptám proč brečela a snažím se jí vysvětlit, že brečením si nepomůže. Že jsou někdy věci, které se prostě nepovedou a nebo nemůže být jen po jejím. Ona to pochopí. Ale pak jí třeba nejde namalovat pejsek a je to na novo. Myslím si, že je to přejde. Prostě musíme vydržet a snažit se je pochopit. I když je pravda, že když je to často a nebo jsem unavená, tak pro to moc pochopení nemám :€z€:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
konci ti dnem 3.narozenin...nasledujici den se di nahlasit na pracak