Monika Císařovská
Ahoj holky, kolikrát jsem tu četla, jak cvičíte to třicetidenní cvičení, bohužel nevím, jak se to jmenovalo a podle čeho cvičíte. Chtěla bych to taky zkusit. Moc díky za rady :a:
Ahoj holky, zas mám dotaz. Mám začít brát antidepresiva a četla jsem, že tluměj účinek antikoncepce. Tak nevím, jestli je něco, co se dá kombinovat, nebo si nechat zavést nehormonální tělísko. Prosím, kdo má podobný dilema, nebo něco podobnýho bere, poraďte mi. Teprve za tejden jdu na psychiatrii a k tomu na gyndu, tak ať vím dopředu, co chtít a co ne. Moc díky :a:
Ahoj holky, docela rychle to uteklo, Domčovi byl v pátek rok. Je moc šikovnej. Přesně na den v devíti měsících se pustil a udělal první kroky sám. Od tý doby pořád trénuje a od deseti měsíců chodí.
Je to tři měsíce a kousek, co jsem tu byla naposled. Koncem listopadu jsme se stěhovali a celou dobu jsme se stresovali, zabydlovali, bojovali a do toho mi umřela máma, jsou to tři tejdny.
Milá Mončo.Je mi moc líto čím jsi musela projít.Muselo to být pro Tebe moc těžké.Přeji Ti at´ti dvojčátka dělají jen samou radost.A Ty jsi zase moc š´tastná a na bolest kterou v sobě máš co nejdříve zapomeneš. :€s€: :€s€: :€s€: :a: :a:
Ahoj Moni, to mě moc mrzí, že máš takové těžké období :( Přeju vám ať je brzo líp :k:
In reply to Ahoj Moni, to mě moc mrzí, že by Kacka9
vím,že jsi tady mámu řešila.Je mi to líto.Gratuluji k novému bydlení.
Tak nevim, doktorka byla vyvalená. Domča má 9230 g a 75 cm, to je normální, je tak akorát. Tak s ním stojím u stolku, on stojí a hopsá, doktorka píše do počítače a ptá se:
už dělá letadlo?
In reply to No jo teď mi došlo, že se by Monika Císařovská
ono je to častý, že ty raraši začnou mámu kousat :(
tak hlavně, že pěkně papá a roste :D
Ahoj tety, jsem pěknej rarášek. Už říkám máma, táta jenom někdy a chodím za ručičky. Včera jsem začal trénovat sám, vždycky se postavím u postele a pak se pustím.
Ahoj holky, moc sem už nepíšu, spíš jenom občas čtu.
Drž se, zvládnout to musíš, jelikož nemáš na výběr, život přináší bohužel i sr..čky( když to tak blbě musím říct) :(
Ať se aspoň daří ve vztahu, ať ti manžel dává co nejméně podnětů k nasrání( já to znám, taky jsem někdy nepříčetná, ale ne kvůli nevěře, ale kvůli pivu) a ať se vám dobře bydlí v novém domku.
preji aby ste to s manzou zvladli,a uz nezada pricinu k tvym projevum agrese,drzim palecky
a s mamkou drzim palecky at se ji u vas libi a ma krasnej konec v kruhu milovane rodiny a pratel,kdyz uz tomu nelze zabranit
myslim na vas a drzim palecky :h: :k:
Drž se. Bude to moc těžké :( Já nemám slov. Přeju hodně síly a mamince co nejméně trápení. Vůbec si neumím představit, co prožíváš :r:
Držím Ti palce ať to s mamkou zvládnete.Vím sama,jaké to je.Pře rokem mi zemřel na rakovinu otec.Bylo mu 54let a opravdu bych to nikomu nepřála.Žádná z nasazených chemoterapií,operace ani ozařování mu nepomohlo.Trvalo to asi necelý rok a bohužel se to rozšířilo do páteře a kostí a zůstal nám ležet na posteli.Nechtěli jsme ho dávat do nějakého nemocničního zařízení,protože to on ani nechtěl.Starali jsme se o něj nepřetržitě s mamkou na střídačku.Měli jsme směny.A bylo to opravdu hodně náročné.Nemohl se skoro hýbat a rozum už mu také přestával fungovat a léky na bolesti mu už moc nepomáhali.Nakonec umřel doma.Bylo to pro něj určitě vysvobození,než se trápit v bolestech.
Je mi líto,že se nedožil mé svatby a že ani neuvidí svoje vnouče.
Buď silná a měj se.
In reply to Držím Ti palce ať to s mamkou by jana.lauberova
To mě moc mrzí, že se toho nedožil. Ale zas jste pro něj s mamkou udělaly všechno, aby se měl dobře. Já mám do toho tři malý děti a snad se nejvíc bojím toho, že holky uviděj babičku trpět. Je pro ně skoro jako druhá máma. Bojím se, jak to vezmou. Ale uvidíme. Zvládnout se to musí.
Ahoj tety, jsem pěknej ďáblík, maminka radši pořád dává pozor, aby na podlaze nebylo něco, co by mi ublížilo, sestřičkám schovala všechny malý hračky, protože si chodím hrát k nim do pokojíčku.
Nejsem si jistá, jestli jednám správně. Před dvěma lety jsem od bejvalýho utekla do utajenýho azylu, kde mi pomohli se sebrat a všechno vyřešit. Děti mám ve svojí péči, alíky už mi taky platí, zatím se chová dobře. Holky si sice nebere, ale jezděj k mojí mámě, která bydlí hned vedle, tak je vídá. Teď se budem stěhovat a on se ptal, kam přesně. Nechci mu to říct, samozřejmě se nasral. Do teď neví, kde bydlíme, tak to nemusí vědět ani dál. Pro můj klid. Musí to vědět podle zákona, nebo po tom, čím jsem si prošla, mu to nemusím říkat? Děti mu nezapírám, dovezu je kamkoli a může je mít, jak dlouho chce. Jen nechci, aby k nám jezdil.
Malýmu bude sedum měsíců a pozoruju, že na mě pořád visí. Dneska už to bylo moc. Kdykoli potřebuje utěšit, uklidní se jenom u mě. Vzbudí se, tatínek ho vezme do ruky, je to dobrý, jak vidí mě, musí ke mě. Když je u mě starší dcera, tak ječí, dokud neodejde a pak je spokojenej. Ještě ho tak napůl kojím, může to bejt i tím? A je to vůbec normální? Tatínek pro něj dělá stejně jako já, tak proč chce pořád bejt u mě?
Ahoj, upřímnou soustrast :k: věř,že bude líp, chce to je čas.
Já jdu za chvíli na pohřeb svému dědovi...ještě jsem nebrečela, ale mám dojem,že to příjde.