Ahoj, já jsem hned po škole nastoupila do práce, kde jsem byla 3 roky, než jsem nastoupila na mateřskou. Po rodičovské dovolené jsem se vrátila na původní místo. Když jsem byla doma, tak jsem chodila na jazykové kurzy, ale pracovní kariéru jsem si nebudovala.

Já jsem po vysoké nastoupila do práce, pracovala jsem cca rok a čtvrt a pak nastoupila na mateřskou, teď čekám druhé... do bývalé práce se už určitě vracet nebudu, jednak nechci a jednak to ani není časově reálné... Být doma s dítkem (dětma) miluju a užívám si to, někdy si říkám, že bych to brala do konce života, ale uvnitř sebe i vím, že bych chtěla i něco dokázat... Jenže taky vím, že budu časově omezená, manžel má práci, při které děti ani neodvede do školky a a ni je nevyzvedne, vrací se pozdě. Takže budu muset mít práci, která mi to bude časově umožňovat (babičky na hlídání apod. tu nemám). Takže nevím, co vlastně... Budu ráda za každý dobrý typ na práci, která je časově flexibilní a skloubitelná s péčí o děti... :-)

ahoj, kariéristka nejsem. Před dětma jsem pracovala jako referent. Do práce jsem nastoupila týden po maturitě. Byla jsem jedna z mála, která si nenechala tzv poslední prázdniny. Ale naskytla se mi práce tak jsem po ní sáhla. Práce mě bavila a myslím si že jsem jí odváděla i kvalitně :-). Vedoucí měl semnou velké plány. Já jsem se ale rozhodla pro rodinu. Tím, že jsem se rozhodla mít 2 děti a nestudovat vyšší odbornou školu jsem vlastně ztratila pracovní pozici. Po RP jsem zjistila že už o mě nemají zájem. Naštěstí jsem si 2měsíce po skončení RP našla jinou práci. Dělám na zkrácený úvazek. Práce mě bavý. Mám super kolektiv. Chápající vedoucí i paní ředitelku, s kterou se dá bavit o všem a nic ze sebe nedělá :-). Mrzelo by mne, kdybych o práci přišla. Ale stále není pro mne práce důležitá jako spokojenost dětí. Tkaže pokud bych cítila, že můj nástup do práce by měl mít negativní vliv na děti, tak bych nenastoupila. Syn jde od září do školy. Jsem zvědavá jak vše budeme zvládat :-)

občas doslechla jako o kariéristce, ale osobně jsem se za ni nikdy nepovažovala - prostě jsem dříč a měla jsem dost v jistých momentech štěstí. Těhotenství přišlo neplánovaně, chtěla jsem se do práce vrátit brzy - ale šéf mne doslova "dokopal" podmínkami, že jsem doma zůstala 1,5 roku... pak jsem se ale začala ohlížet po práci - nabídl mi pozici, pro někoho asi práci snů. Znamenalo by to však cestovat do zahraničí i na delší dobu, takže jsem odmítla. Našla jsem si něco u konkurence - nadřízený to musel rozdýchat, aktuálně jsme na tom mém rozhodnutí nakonec vydělali oba...
Od 2 let starší dcerky opět pracuji, vypomáhá babička a soukromá škola. Druhé těhotenství byl také šok - no nic, do procesu jsem "zařadila" vééélmi brzy, raději nebudu komentovat, jak časně to bylo. Když byla malá nemluvně, bylo to v pohodě... teď už je to složitější, ale ustát se to dá. Na úkor mého zdraví, ale doufám, že to je prostě přechodné zimní období a bude zase líp.
Mne ta práce prostě baví. A je fajn, že člověk nemusí počítat každou korunu. Státní školku jsme nedostali, malá je ráda mezi dětmi, soukromé jsou tady v okolí velmi drahé.ˇ
Život je prostě o kompromisech...

při práci jsem dálkově studovala vš-úplně jinou profesi.tu jsem změnila i po střední škole. na vš mě napadlo,že z koníčku bude supr práce. pak jsem porodila první dceru. při tom dokončila vš. a byla našlápnutá jak pendolino, takže mě dost zdeptalo početí druhého prcka. díky bohu za obě děti! :) měla jsem výčitky kvůli prckovi. přijala jsem fakt, že čekat už nemůžu, jsem stará a hold vědomosti vyšumí. až děti budou víc samostatné, začnu jako dobrovolník nebo jiná onuce, at nasbírám praxi. a časem se v klidu vypracuju na nejvyšší úřad, když už jsem se ve 20 odstěhovala od celé rodiny do té "velké" prahy :) výdělku muže se nevyrovnám, i kdybych se na hlavu stavěla, do práce nemusím, ale nejsem typ na doma. dětičky mi zatím nahrazují vše :)

míšo a jak jsi na tom ty???