budování kariéry

já měla kariéru celkem dobře rozjetou, dělala jsem na ní 8 let než se mi narodilo první dítě, mateřství s ní bohužel moc sladit nejde. Sice jsem se po mateřské do práce vrátila (poprvé v 7 měsících staršího potomka, podruhé v 5 měsících mladšího potomka), ale není to ono. Trpím pocitem, že ani mateřství ani práci nedělám pořádně (v tom mém ultrazkráceném úvazku se vše prostě stihnout nedá, nemluvě o tom, že děti jsou zdravé průměrně jeden týden ze čtyři, takže v práci tak jako tak věčně nejsem).

Ahojky. Možna me odsud vyhodite, ale ještě před tim si přečtěte muj přispěvek... Před tydnem jsem narazila na uplně novy vydělek v ČR. Firma je tady od noveho roku. Je to krasny system podnikani. Pokud tady někoho podnikani (kariera na MD) aspon trošku zajima, napište mi na email maruskatomis@seznam.cz

Já buduju. S prckem jsem doma byla nemravně krátkou dobu a troufám si odhadovat, že si to jednou budu vyčítat. Ale až to "jednou" přijde, budu zase moct investovat do jeho budoucnosti bez ohledu na to, jestli si to můžu dovolit. I když by nás manžel nakrásně zajistil, mám ráda určitou finanční nezávislost. Ale je to jenom o pocitu, protože máme společný všechny bankovní účty :-)

Já buduju. S prckem jsem doma byla nemravně krátkou dobu a troufám si odhadovat, že si to jednou budu vyčítat. Ale až to "jednou" přijde, budu zase moct investovat do jeho budoucnosti bez ohledu na to, jestli si to můžu dovolit. I když by nás manžel nakrásně zajistil, mám ráda určitou finanční nezávislost. Ale je to jenom o pocitu, protože máme společný všechny bankovní účty :-)

pro mě práce byla vždy jen způsobem, jak vydělat peníze... mám sice svou práci docela ráda, baví mě, ale rodina a moje koníčky mě naplňují daleko víc :D
jinak já studovala VŠ, při které jsem dělala na ŽL účetní, když jsem otěhotněla, takže o klasické kariéře se tak nějak nedalo mluvit... před dětmi jsem si vydělávala na cestování apod., teď na zaplacení hypotéky apod...
spíš výhledově do budoucna vím, že budu muset v práci trochu zabrat, abych neusla na vavřínech a někam se posunula, protože děti nebudou věčně malý a čím budou starší, tím víc budu mít času, tak musím vymyslet, jak ho nějak smysluplně využít :D

Ahoj, já jsem hned po škole nastoupila do práce, kde jsem byla 3 roky, než jsem nastoupila na mateřskou. Po rodičovské dovolené jsem se vrátila na původní místo. Když jsem byla doma, tak jsem chodila na jazykové kurzy, ale pracovní kariéru jsem si nebudovala.

Já jsem po vysoké nastoupila do práce, pracovala jsem cca rok a čtvrt a pak nastoupila na mateřskou, teď čekám druhé... do bývalé práce se už určitě vracet nebudu, jednak nechci a jednak to ani není časově reálné... Být doma s dítkem (dětma) miluju a užívám si to, někdy si říkám, že bych to brala do konce života, ale uvnitř sebe i vím, že bych chtěla i něco dokázat... Jenže taky vím, že budu časově omezená, manžel má práci, při které děti ani neodvede do školky a a ni je nevyzvedne, vrací se pozdě. Takže budu muset mít práci, která mi to bude časově umožňovat (babičky na hlídání apod. tu nemám). Takže nevím, co vlastně... Budu ráda za každý dobrý typ na práci, která je časově flexibilní a skloubitelná s péčí o děti... :-)

ahoj, kariéristka nejsem. Před dětma jsem pracovala jako referent. Do práce jsem nastoupila týden po maturitě. Byla jsem jedna z mála, která si nenechala tzv poslední prázdniny. Ale naskytla se mi práce tak jsem po ní sáhla. Práce mě bavila a myslím si že jsem jí odváděla i kvalitně :-). Vedoucí měl semnou velké plány. Já jsem se ale rozhodla pro rodinu. Tím, že jsem se rozhodla mít 2 děti a nestudovat vyšší odbornou školu jsem vlastně ztratila pracovní pozici. Po RP jsem zjistila že už o mě nemají zájem. Naštěstí jsem si 2měsíce po skončení RP našla jinou práci. Dělám na zkrácený úvazek. Práce mě bavý. Mám super kolektiv. Chápající vedoucí i paní ředitelku, s kterou se dá bavit o všem a nic ze sebe nedělá :-). Mrzelo by mne, kdybych o práci přišla. Ale stále není pro mne práce důležitá jako spokojenost dětí. Tkaže pokud bych cítila, že můj nástup do práce by měl mít negativní vliv na děti, tak bych nenastoupila. Syn jde od září do školy. Jsem zvědavá jak vše budeme zvládat :-)

občas doslechla jako o kariéristce, ale osobně jsem se za ni nikdy nepovažovala - prostě jsem dříč a měla jsem dost v jistých momentech štěstí. Těhotenství přišlo neplánovaně, chtěla jsem se do práce vrátit brzy - ale šéf mne doslova "dokopal" podmínkami, že jsem doma zůstala 1,5 roku... pak jsem se ale začala ohlížet po práci - nabídl mi pozici, pro někoho asi práci snů. Znamenalo by to však cestovat do zahraničí i na delší dobu, takže jsem odmítla. Našla jsem si něco u konkurence - nadřízený to musel rozdýchat, aktuálně jsme na tom mém rozhodnutí nakonec vydělali oba...
Od 2 let starší dcerky opět pracuji, vypomáhá babička a soukromá škola. Druhé těhotenství byl také šok - no nic, do procesu jsem "zařadila" vééélmi brzy, raději nebudu komentovat, jak časně to bylo. Když byla malá nemluvně, bylo to v pohodě... teď už je to složitější, ale ustát se to dá. Na úkor mého zdraví, ale doufám, že to je prostě přechodné zimní období a bude zase líp.
Mne ta práce prostě baví. A je fajn, že člověk nemusí počítat každou korunu. Státní školku jsme nedostali, malá je ráda mezi dětmi, soukromé jsou tady v okolí velmi drahé.ˇ
Život je prostě o kompromisech...

při práci jsem dálkově studovala vš-úplně jinou profesi.tu jsem změnila i po střední škole. na vš mě napadlo,že z koníčku bude supr práce. pak jsem porodila první dceru. při tom dokončila vš. a byla našlápnutá jak pendolino, takže mě dost zdeptalo početí druhého prcka. díky bohu za obě děti! :) měla jsem výčitky kvůli prckovi. přijala jsem fakt, že čekat už nemůžu, jsem stará a hold vědomosti vyšumí. až děti budou víc samostatné, začnu jako dobrovolník nebo jiná onuce, at nasbírám praxi. a časem se v klidu vypracuju na nejvyšší úřad, když už jsem se ve 20 odstěhovala od celé rodiny do té "velké" prahy :) výdělku muže se nevyrovnám, i kdybych se na hlavu stavěla, do práce nemusím, ale nejsem typ na doma. dětičky mi zatím nahrazují vše :)

míšo a jak jsi na tom ty???

Tak ja bych to ani nenazvala kariérou,ale mě má práce baví a už te´d řeším se šéfem, jak budeme fungovat až se malá narodí, protože bych ráda pracovala i při mateřské. Bohužel jen život okolo domácnosti a dětí mě nenaplňuje, ráda se podílím na domácnosti i finančně a nedokážu si představit, že bych byla odkázána jen na peníze ,které domu přinese partner

tak za mě, kdyby to šlo a chlap vydělával tak, že by jsem už nemusela přispívat do rodinného rozpočtu, zůstanu ráda doma :€s€: mám tolik koníčků, že bych aj časem něco vydělala a hlavně bych byla odpočatá, měla spokojené děti i manžela, kterému bych po příchodu z práce ráda i to kafe uvařila a dala mu najíst, bez toho anižbych pak večer padla na hubu a říkala, že nic nestíhám, ikdyž jsou takoví co mají rádi to honění se a večer už nemají sílu na nic než padnout do postele a ráno kmitat nanovo
chci mít v životě klid a pohodu a nejlepší kariéra by byla ta ženy v domácnosti, ikdyž to zní v dnešní emancipované době zvláštně :///:

Dcerku jsem porodila ve 22letech, takže o kariéře nemůže být moc řeč. Ale před těhotenstvím s ní jsem si našla dobrou práci, kam bych se jednou ráda vrátila a už teď vím, že pokud by šéf potřeboval, abych se vrátila dřív (po druhém roce věku syna), tak bych šla, i za cenu, že bude muset do soukromé školky. Manžel má průměrnou práci s průměrným výdělkem, takže mé zaměstnání je pro rodinný rozpočet důležité a nemohu a nechci si dovolit ujít příležitost na práci, která mne baví.
Pokud šéf nebude mít zájem, budu si kolem dvou-dvou a půl let věku synka hledat práci sama, prostě abych něco našla a měla jistotu, že až mi skončí rodičák, budu mít místo. A kam se vypracuji, to už je jen a jen na mě.
Ještě dodám, že během RD se synkem si chci udělat jazykový kurz němčiny, abych byla pro zaměstnavatele trochu zajímavější uchazeč, zatím umím dobře jen anglicky.

Ahoj,ja teda otehotnela driv,nez sem poradne s nejakou karierou mohla zacit.mame oporu v rodine tak sem si chtela dodelat VS pri matersky.zacit az malemu bude rok,par dnu pred nastupem sem to zrusila,uvedomila sem si az pak,ze nedokazu maleho skoro nevidat,ze i kdyz je to dalkove,tak studium doma,dojizdeni sem tam do skoly a praxe zabere max casu.tak dalsi varianta..po materske..ale..mam docela vysoke cile,sem rozhodnuta jich dosahnout.ale mit ten post ktery chci,tak vim ze uz s 2.ditkem na materskou nepujdu,ze bych se toho vydobyteho mista nechtela vzdat.tak ted cekame brzo druhe a jsem rozhodnuta se do toho vseho pustit jak deti trosku povyrostou

Já si vybudovala dost dobrou kariéru před dítětem. Ono se na vyšší pozici líp vrací a člověk má na výběr víc možností.
Rodičák mám na 2 roky, na podzim půjde malej do jeslí a já zpět do práce. Už se začínám poohlížet po něčem zajímavém, jelikož moje pozice je samozřejmě obsazená a na nižší nepůjdu... Při rodičáku pracuju ve svém oboru (ale v jiné firmě na dohodu), ale jen tak na 30% po večerech a občas do kanclu. Krásně si tím vyčistím hlavu a odpočinu si. Já si neumím představit být doma třeba 6 let se dvěma dětma, to by mi opravdu hráblo.

Ahoj, budovala jsem si kariéru před dětmi, měla jsem našlápnuto na "převrátnou" kariéru... :) Rodinný život mi úplně změnil pohled na tyto věci. Ale totálně se mnou zamával.

Ahoj, momentálně si "buduji" kariéru s dvěma dětmi a ač bych se mohla vrátit do předchozího zaměstnání, nejdu, chci být s dětma doma. Při dětech jsem si udělala VŠ a chci ještě makat na jazyku, takže až nastoupím, nebo půjdu do nové práce, určitě budu chtít profesně růst (otázka, zda to bude vůbec možné... :00: ) Děti jsou určitě hlavním motorem, když už budu v práci, tak se budu snažit vydělat max. Záleží na prioritách, ale když už jednou mám děti, nemám v plánu je šupnout do jeslí (a do nikoho se nenavážím!!!).

no kariéru :) čtyři roky jsem dělala zdrávku,pak tříletá nástavba,protože jen s maturou se v mém oboru moc neuplatníš :( kdybych nebyla blbá,udělala jsem si tenkrát rovnou bakaláře,jenže tam byli tenkrát nestudovatelný obory a já nechtěla dělat školu jen kvůli titulu,ale kvůli tomu,abych se někam posunula-no chyba no,bohužel :( pak jsem nastoupila do fakultní nemocnice,kde jsem dělala sedm jet na dětském ARU,tam jsem to dotáhla za celou dobu na vedoucí sestru směny... práce hezká,zajímavá,i peníze slušný,bohužel s dětmi neslučitelná... pak jsem otěhotněla poprvé,po třech letech podruhé a až ukončím rodičák,bude se vrcaet do práce-bohužel ne na moje místo,tam to prostě s malými dětmi je prakticky vyloučené při absenci babiček.Takže mě čeká hledání práce,s mým specifickým oborem asi dost složité... takže kariéru jsem nijak významně nebudovala,ale do těhotenství jsem šla zajištěná :) nebru jako překážku v práci děti,beru jako překážku práci samotnou,protože v nemocnici není naprosto nic,co by matkám malých dětí usnadňovalo nástup po rodičáku (naprostá absence firemní školky,žádná možnost částečných úvazku,nadřízení též nevycházejí vstříc :(),prostě mě to mrzí,na druhou stranu,když to nejde,tak to nejde,s tím jsem do dětí šla,že se to může stát...

Tak před dětma jsem chodila do práce dobře placený,ale bez kariérního postupu.Teď už se tam nevrátim,protože u to neni pro můj věk,bejt jedna ze stáda a bez postupu.Při prvnim těhotenství jsem musela přerušit vejšku, na kterou už se teď nikdy nedohrabu. To mě fakt štve.na prvnim rodičáku jsem si udělala rekvalifikaci a nějaký kurzy k tomu v jinym oboru, pak jsem si rozjela svůj obchod zase s něčim jinym, kterej mám pořád.Prvnímu je 3 a půl a jsem ráda,že jsem doma s druhym a nemusim chodit do práce.Překážkou,to je silný slovo,maximálně tak,že sem si nemohla dodělat další kurzy,ale to jen proto že nemám hlídací babičky..děsí mě teda situace nástupu do práce s 2 dětma.Každopádně mě to posunulo v tom,že chci dělat rozhodně na sebe, nebo prostě to, co mě baví.Takže hnací motor taky zas tak děti nejsou.Mám teď ale k dětem blíž než dřív,kdy jsem je taky označovala za řvoucí parchanty :)ty cizí samozřejmě.Rozhodně bych ale byla s dítětem znova co nejdýl doma a nestrčila ho hned do jeslí.Je to tak krátký,to dětství a nemusela bych mít dítě,kdybych si hrabala kariéru na úkor malýho.To si můžu koupit psa.

je tezke rict co pro koho znamena budovani kariery, ja osobne jsem nejdriv dostudovala skolu po skole hned do prace a po smlouve na dobu enurcitou jsme na to hupli :s: v roce a pul sla mala do jesli a ja na 65% do prace a vedle prace jsem dodelavala specializaci ve 2,45 letech sla mala z jesli do skolky a ja presla na 100% prace. specializaci mam dodelanou, malou miluji nade vse a snazime se o druheho milacka. u druheho ditete nepijdu drive nez po dvou letech do prace a jenom na ca. 65% neminim se v praci posouvat vyse jsem spokojena s tim co mam a nemyslim si ze deti muzou brzdit karieru pro me to byl naopak kopanec do prdeeeelky a jeste jedna vec nikdy neni pozde s necim zacit ;)

kariéru jsem před těhotenstvím nebudovala. zaměstaná jsem byla po škole asi rok a půl, ale věděla jsem že pokud se rozhodnu pro kariéru tak se mimčo odkládá minimálně na 5let, což jsem nechtěla jak kvůli sobě tak kvůli příteli, který je o 8let starší. ale měli jsme celkem dobré podmínky pro založení rodiny :) shodou okolností se mi podařilo trošku rozjet kariéru na mateřské, dostala jsem nabídku dělat hypotečního makléře, tak od roka malý jsem částečně pracovala, ale hodně z domu a hlídal jen dedeček, který byl již toho času v důchodě, takže jsme neměla pocit že bych malou nějak ochuzovala o maminku. spíš to byl pro mě takový relax místo kafča s kámoškama :) teďka už máme druhou holčiku, naposled jsem nějak víc pracovala ještě těsně před porodem, teď si dávám trošku pauzu a dělám jen pokud mě požádají známí. holkám je 3roky a 7měsíců. tak kolem dvou let mlašdí jí chci zkusit dát tak na 2dopoledne v týdnu do nějaké mini školičky, abych si rozjela nějaké kšefty než ne vrátí po mateřské naplno. pořát mám takovou představu že být dobrou matkou ale i alespoň trochu úspěsnou v práci není nereálné..