Právě, právě, tak jsem to měla já, já pak už i brečela že kojit nechci, to samozřejmě potají aby o tom přítel nevěděl, ale poznal že mě to trápí tak se mě sám zeptal jestli by nešlo že by malej dostával moje mlíčko, ale jinak, tak jsem na to přistoupila, ikdyž se mi nechtělo, ale hroutit se u kojení a dalšího se hrozit, to na moje nervy není, když jsem viděla že to nejde tak to nešlo, nehledně na to, že malej pak ani to prso už nechtěl, protože věděl že z nej to nejde...Bohužel. Ořvala jsem to, ale víc jsem ořvala snad to, že malej dostal dečku, je to blbě napsaný, ale myslím to tak, že kojo je sice přirozená věc a kdyby jsme byli v pravěku malej by asi umřel hlady, nebo by ho kojila nějaká jiná mamina, ale prostě snažit se přez všechno na světě se nedá, když to nejde. Holky jsou skvělí mámy i tak a myslím že je lepší spokojené mimi s plným bříškem než neprospívající uzlíček nervů jako maminka, která hlídá každé deko na váze...Já bych šla do příkrmu.

souhlasím se vším cos napsala do posledního písmenka a chápu to žes obrečela víc dečku než to že nekojíš... taky bych to tak měla... já hlavně vím že jsem strašnej nervák a stresař a tím by se mi to kojení úplně zhnusilo kdyby to byly takový nervy...

To jo, mě se pak i dokonce zhnusilo, je to hnus ale je to bohužel tak. Teď bojuju s tím jak udělat aby se mi nedělalo mlíčko a to je tedy taky pěkná práce :00:

chápu, naprosto.... já jsem četla.. zkus si zajít pro nějaký ty prášky....

Asi doujdu, stejne chci Dr. odnest nejakou pozornost ze se o nas tak v tehu starala (je to mamky znama tak aby nemohla nic rict :|: ) a rovnou ji o to reknu...