Taky zajímavé, já ho měla celkem veliký už. Nepospíchej, a když je Ti nejlépe doma, tak relaxuj doma, pusť si filmík, nebo nějakou hezkou hudbu, přečti knížku... Já bych doma být nemohla, manžel chodívá domů až večer, třeba v 9, 10, sice mám doma dcerku, ale i tak bych se zbláznila. Tak se drž, kočko, a uvidíš, že se to jednou povede. Přece nemůže být život až tak moc krutej...

To ti chodí domů teda hodně pozdě, to chápu. Já hodně spím, budím se třeba až v deset i dýl, když můžu spát a nejdu do práce. Takže den je pak kratší, něco sním, pustím si telku, projdu net, čtu, vyšívám a přítel dorazí většinou kolem páté. Až budu schopnější, budu chodit na vycházky. Vzhledem k tomu, že moje práce se točí kolem dětí, musím se vrátit až si budu jistá, že to ustojím.

a to tu nikoho kromě něho a malé nemám, rodiče daleko, kamarádka žádná. Takže já bych to tu po tom, co sis prožila neustála, musela bych jet k našim. :( A navíc, jak znám manžela, on když má nějaký problém, zahlcuje se prací, takže by chodil ještě později, pokud by se vůbec nerozhodl přespávat na služebním bytě (pracuje mimo naše město). Děláš v MŠ, nebo tak něco? Tyjo, to je ještě asi horší, viď. Já jsem dělávávala v DMD asistentku sociální pracovnice, to byla mladá ženská, která otěhotněla, a přišla o miminko už teda ve vyšším stupni těhotenství. Pak se asi po dvou měsících vrátila, a týden na to dala výpověď, prostě to psychicky neustála, vidět tam ty maminky s dětma. Takže si dej pauzu, a opravdu se vrať, až si budeš jistá, že to dáš.

Já tu naštěstí mám rodiče blízko a fakt mě podrželi. Kámošky se hodně odstěhovali, ale pár jich tu mám. Ale moc ani ven nechci, trošku schýza. Tím, že jsem vysadila prášky jsem se totiž netajila. A když jsem potkala ten týden po domělém potratu kámošku s manželem a mimčem a ona se mě zeptala, jestli jsem už těhu... no rozklepala jsem se a jen tak tak jsem to ustála. Jiná mi zase psala vtípkem, no jo, to ale musíte souložit, když chcete mimčo... Nic nevědí, tak jim to nemůžu mít za zlý. A ten kdo to ví, tak buď z nutnosti, nebo nedorozuměním...A vím, že postupně se to dozví. Proč nejdeš na kafe, proč jsi na neschopence.. létě jizvy v plavkách.. Ale veřejně to , že to nedopadlo, naplno zatím ventilovat nechci. Těšila jsem se, že naopak řeknu, že jsem v tom. Svým způsobem se možná za to stydím. A ani nestojím o jejich soucit, ten kdo mimčo nemá to stejně nepochopí vůbec a ten kdo má, ale nepotratil, to pochopí jen o maličko víc. Stojím jen o to, byt zase těhotná a na kafču probrat běžnej život, né moje starosti s těhu.