úplně mi píšeš z duše... :( jen fakt musí jít člověk dál, mám štěstí,že te´d mám malou, takže tento potrat beru o něco líp, alei tak to bolí....kor když na to těhu tak čekáš jsi š´tastná dyž objevíš // a pak během chvíle je po všem. když ze mě vyjel ten hlen, říkám a tam někde je asi miminko moje... :( jako fakt hnus, nepřeju to nikomu, přeju jen aby další těhu bylo už v pohodě a dovšeno vytouženým zdravím miminkem

Přesně.
Já si myslela, že nejtěžší bude otěhotnět, potrat mě vůbec nenapadl, a až když jsem na netu hledala, co znamená to špinění v raném těhu, ale pak si říkám, to se mě týkat nebude psali tam, že 40 procent dopadne ok, takže jsem věřila, že tam prostě budu patřit... Když se ukázala první nejistá čárka, spíš jsem si jí tam domýšlela, postupně sílila, na tři krále, jsem dala test pod stromek, než jsme ho odstrojovali,a říkám , zapoměla jsem ti dát jeden dárek, přítel měl ohromnou radost... smutný to je. Jak to mohlo být hezký a najednou je z toho plačtivá vzpomínka. Možná to bereš jinak, tím, že už jedno zlato doma máš. Ale i tak, prostě ten pocit, to je hrůza... Zvládnu to, možná pro to, že to u mě nemělo tak drastický průběh, nemusím na revizi. Ale pamatovat si to teda budu.

Ahoj, naštěstí to vypadá,že na revizi nebudu muset. Čekám, co mi řekne doktor z krve, jestli mi klesá HCG. Ale ultrazvuk mám dobrý. Vlastně já ho měla od začátku dobrý, protože tam nikdy nic pořádně neviděli. Ani nevím, jestli už to špinění mě mělo varovat, že je něco špatně. Všude na netu se píše, že když to není přímo krev, tak to většinou je ok, nebo že některý ženský mají slabou MS. Prostě jsem si myslela, že je to v pořádku a přejde to, nic mě nebolelo, šetřila jsem se. A ještě pět dní před jsem byla na gyndě, aby mi těhu potvrdili a doktorka mi řekla, že je brzy a že vidí jen náznak gest. váčku, ale není si jista , at příjdu za dva týdny. Ani ona mi neřekla, že je něco špatně.
Když to napíšu podrobně, deset dní jsem špinila, ani né na slipovku, množství bych fakt řekla, že standard, to co je večer na kalhotkách normálně, ale hnědý /kromě druhého dne, to bylo do černa, ale to jsem myslela ještě, že to bude MS/. Ten poslední den mi bylo divný, že ráno toho bylo víc, odpoledne jsem šla do sprchy a to už byla červená krev, pořád málo, žádný bolesti. Ale to už mě chytil hysterák. Na pohotovost jsem se přes tři hodiny nedovolala. Pak na radu kamarádky, sestřičky, jsme tam vyrazili osobně, já pořád téměř bez potíží, spíš pro klid duše. Na ultrazvuku v děloze nic ´- pěkný šok, že jsem potratila. Potrat jako takový proběhl ale až v noci. /což nechápu/ Stahy jako při MS, silnější, v polospánku jsem to snad trošku zaspala. Ráno bolest, krve jako při začátku MS. Ráno na ultrazvuku nic. O pár hodin později ze mě vyšla jakási bublinka (plodové obaly). Což mě rozsekalo nejvíc, vidět to, že to mohl být počátek nového života.
Já se uklidňuji tím, že pokud bylo embryko nemocný, bylo to to nejlepší možný řešení. Ale když vidím miminko, tak stejně pláču. Je mi to líto. Prostě víc vnímám cokoliv, co se týká dětí. Přítel byl zlatej, hodně nás to semklo, i když to bolí. Mám hrozný strach co bude dál. Ale upínám se ke světlým zítřkům.

právě že doktor na utz taky nic neviděl tak nevim proč mě žene na revizi, raci bych ještě počkala abych na ní nemusela pokud to není nutné