Ahojky naprosto vím o čem mluvíš, zrovna dneska jsem na chlapa jak cizího nejradši bych ho vystřelila na Mars. Jenže bohužel je to z mé hlavy a on za nic nemůže.
Občas se cítím jako popelka, ušmudlaná, špinavá, vlasy mastné.
Je to někdy děs, ale když máme hlídání tak samosřejmě vyrazíme a bavíme se, jenže to není ono protože chodíme spolu. Já už se těším a pořád to říkám že bych šla nejradši někdy sama a ono to pořád nějak nevychází. On má svoj hospodu kam si může zajít.
Jinak malého milujeme nade vše, je to náš poklad a zatím jsme se kvůl němu nepoohádali. Občas se tedy rafnem, ale kvůli blbostem.

Ahoj letusko,
tak taky musím přidat svoji trošku do mlýna. Narození dítěte je opravdu pecka jako blázen. Jak říkáš neměnila bych... o tom žádná...jen si někdy přeju jenom na den zpátky svůj starej život...i když si stejně myslím, že bych po pár minutách už byla nervozní. Ve vztahu se s manželem taky hádáme....často kvuli mě, jak tu bylo řečeno, nevyspalá, nenajedená, neučesená, nevysprchovaná :) ...takže se mu ani nedivim, že už ze mě není vodvařenej jako na začátku....naštestí jsme spolu už od 20...takže 11 let a nijak závažněji to náš vztah asi nezkomplikuje. Někdy je to u nás vyslovená itálie...ale naštěstí se tomu hned dokážeme zasmát....teď si namátkou vzpomínám....když jsem byla s malou asi druhý den doma z porodnice, potřebovala jsem něco koupit pro malou...už nevím co a poslala jsem pro to manžela...on se vrátil asi za dvě hodiny...že byl s nějakým kamošem a tu věc nepřivezl...do mě vjeli všechni čerti a kričela jsem na něj ...ty hajzle tady o život dítěte............dneska se tomu smějeme a když já něco hned nepřinesu, když me manžel žádá a hlídá malou, hned mi to připomene. No prostě, abych to shrnula...narození dítěte může být důvod k rozchodu...hlavně pro toho kdo postrádá humor a nadhled :€Ss€:

Ahojky
uplně tě chápu, taky jsem byla nezávislá strala se o sebe, byla pořád mezi lidmi a ted jen doma max když venku nemrzne tak jdeme na chvíli ven.
Taky se občas hádáme mam napnuné nervy, protože malá pořád křičí nechce sama usnout, budou ji 2 měsíce.
Manžel mi pomáhá jak muže to jsem zase hodně ráda, ale taky se těším až budu moc jít cvičit nebo jen tak někam sednout :-)
myslím že jak příjde jaro tak se to zlepší :-)

Ahoj Peti. Však víš,že jsme na tom stejně. Když malá hodně pláče,teda spíš řve,tak jsme oby nervozní a to je blízko k hádce. Ale věřím, že to překonáme, malá už tolik nepláče ( konečně jsem objevila dudlík, který chce- obyčejná kytka za 15 kč z lékárny, které byly za nás...) ,časem budeme moct poí,dnikat více akcí s malou, bude lepší počasprostě bude líp.
Jen ti můžu říct, že mi chybí kamarádka, která by se mnou vyrazila s kočárkem a pokecaly jsme.
Doufám, že se brzy sejdem!! Jenže ono je to ted blbý- těžko nakojíme někde v kavárně...