LBureska
Ahoj holky, předem této zprávy se všem omlouvám za pohoršení, které tím můžu vyvolat. Jsem ale zoufalá a nevím co mám dělat.
S manželem jsme spolu 9 let, z toho 2 roky manželé a 4 roky spolu bydlíme v jedné domácnosti. Předtím jsme 4 roky bydleli u mých rodičů. Takže si myslím, že se známe opravdu dobře. Nikdy jsme neměli žádné větší problémy, sem tam hádka, ale vše se za chvilku urovnalo a vesměs se řešily jen kraviny.
Rok se snažíme o miminko a teď, když se to povedlo mi manžel řekl, že se mnou být nechce a že miluje jinou ženu. Teď chce být s ní, na mě je naštvanej že jsem těhotná (asi si myslel, že mě prostě odkopne a bude si užívat), začal se ke mně chovat strašně hnusně, chladně a prostě zle. Našel si podnájem a chtěl by, aby tam byla s ním. K nám domů si chce chodit prát a žehlit prádlo. Zakázat mu vstup do bytu nemůžu, má tam trvalé bydliště. Rozvádět se jednou chce, jednou ne. Podle toho, kdo mu co řekne - je hrozně ovlivnitelnej. Ona si ho omotává kolem prstu a zbrojí proti mně. On jí věří. Na mě najednou vidí všechno špatný a říká, že celej náš vztah je omyl. Že ho vůbec neznám, že ona ho zná líp, rozumí mu a ví co on potřebuje. Jí vadí, že jsem v jiném stavu a vadí ji, že zatím o rozvod nepožádal, ale co vím od něj, tak mu řekla, že s ním být chce.
K mému těhotenství se staví stejně chladně jako ke mně a jeho maminka mi řekla, zda neuvažuju o potratu. Nevím co mám dělat. Nemáte někdo podobnou zkušenost a jak ste ji řešily? Děkuju všem za případné rady. Omlouvám se jestli je to zmatené, moc se v této situaci neorientuju a nevím co si mám o něm myslet. Byl vždycky hrozně hodnej a spolehlivej chlap, teď mi připadá že je to jinej člověk.
Bydlet bych měla kde, o to nejde, moji rodiče by mi taky pomohli. Ale stejně nevím co mám dělat. Mám strach si miminko nechat s vědomím, že na něj budu sama i dát ho pryč a pak celý život žít s tím, že jsem to udělala.
Poradíte co byste dělali vy?
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Je to jeho kolegyne z prace. Do doby nez mi to oznamil s ni nic nemel, to mi potvrdila i ona. Znam ji z manzelovych prac. akci co poradaji i pro partnery a tak sem ji zavolala. Ona mu nejprve rekla (a mne taky) ze s nim nebude, ale pak se neco zmenilo a behem dvou dnu se rozhodl pro ten podnajem. Ona pak taky otocila a ze s nim bude. Jsou spolu denne, kdyz spolu pracujou, tak nevim, na cem se domlouvaji. Vim jen to, ze manzel ji vsechno rika a mne a o nem a ona to pretoci tak, aby ona vypadala v lepsim svetle nez ja.
Manzela sice resim, asi bych ho i vzala zpatky, ale to se nestane. Hrozne me zklamal a nevim, jestli mu muzu odpustit. Misto abych se radovala z miminka, tak cely dny brecim, nespim.
Ale dekuju moc za nazor!
ahoj, vůbec nevím jak se asi cítíš, musí to být strašný, ale na jedno ti svůj názor napíšu, MIMINKO SI NECH!!! Myslím, že i přes všechny starosti co tě možná čekají, jsou děti to jediné co nás dokáže pohladit na duši a důvod pro co žít :-). Pokud máš fajn rodiče a víš, že tě nenechají na holičkách, tak neváhej a raduj se z toho človíčka co v tobě roste! Vem si kolika snažilkám se nedaří otěhotnět a to riziko, že když půjdeš na potrat a pak ti to už nikdy nepůjde ..... Myslím, že by sis víc vyčítala to že jsi šla na potrat, jen kvůli manželovi, který se zničeho nic zbláznil.
Přeji hodně síly a hlavně držím palečky ať vše dobře dopadne!!!!
Ahoj já bych miminko pryč nikdy nedala i bez táty se to dá zvládnout. S chlapem ti neporadím, znáš ho ty a jestli s tebou nechce být ??? Držím palečky :h:
Já bych se rozhodla pro miminko... Pokud máš kam jít, rodiče ti pomůžou jak píšeš, nevidím problém si miminko nenechat. Ono nemůže za to jaký je jeho otec.... A ty by sis to akorád vyčítala...
A takovýho chlapa bych asi kopla do zadku... I když se mi to asi lehko říká, když v tom nejsem....
Hodně štěstí!!!!!
Romi a Samuel :-)





















