LaureenDK
Moc zdravím maminky...
je tady některá mamina, která plánuje porod doma, či ho má za sebou??Díky a pěkný den. L.:€O:
Já jsem jednoznačně pro nemocnici. Nezlobte se na mě, ale to že na ně byla hnusná nějaká sestra nebo mi doktor dal oxitocin a "nedovolíl si mi to říct"... To vše se jednou stane historkou, ale domácí porod se sebemenší komplikací, kterou v porodnici denně zvladají, se může stát velmi bolestným s následky na celý život.... Neříkám, že jsou v porodnici neomylní, jsme všichni jen lidé a lepší už nebudem, ale omotaná šnůra kolem krčku je v nemocnici banalita. Kdežto u domácího porodu to může mít za následky smrt miminka... Ale jako vše je i toto na uvážení každého jedince... Na mě v porodnici ani jednou nebyli zrovna hodní a u syna jsem měla i "vzpurná a nespolupracujici", ale bez nemocnice by ani syn ani dcera ( u dcery tehu úplně bez komplikací) tady uz nebyli a u syna ani já asi... Ale i do třetice volim jednoznacne nemocnici!
je to věc názoru a jak to žena cítí. já už bych do porodnice nešla, ale ani nechci na sebe vzít zodpovědnost domácího porodu proto radši další těhotenství i ztohoto důvodu neplánuji. mě by v porodnici ani nešlo o to že nejsem doma ale o to jak neustále zasahují do podoru a nenechají normálne běžet přirozený porod. vyšetřování v nejméně vhodnou dobu atd.. mě třeba dali oxitocin a já to zjistila až když jsem si četla lékařskou zprávu. doporučuji podívat se na 5 zrození kdy do ženy napíchají všechnno možné, dítě to přestává zvládat a končí to akutním císařem. takhle vznikají komplikace kterým se dá doma předejít
Nemocnice je sice cizí prostředí, ale vybrala jsem si malou a příjemnou, kde mi bylo dobře. Jistota, že tam je personál, který nás v případě potřeby zachrání, mi stojí za chvilku mimo domov. Kdybych si musela vybrat, raději bych volila ambulatní porod, než domácí.
Já jsem zastánce porodnice, mám za sebou 2 krásné a bezproblémové porody a jsem ráda, že na nás někdo dohlížel. Neumím si představit, že by se něco pokazilo a já si cokoliv vyčítala. V porodnici byla super asistentka, v obou případech, lékař tam vlastně došel až na konec, nikdo mě do ničeho nenutil. Ale každého věc.
v těhotenstvích jsem měla noční můru z toho, že bych rodila doma. samozřejmě je to asi něco jiného, když se porod doma plánuje než když se nestihne dojet do porodnice... ty rizika porodu doma jsou tady a jinde popsané mockrát, vesměs s nimi souhlasím. když se ještě snažím domácí porod dosadit do podmínek co máme doma a do mých vlastních potřeb, nesedí mi tam. na jednu stranu fajn pocit, že jsem "doma" na druhou stranu - v porodnici - je tam všechno připravné a nachystané....já tam "jen porodím" a odejdu - o ostatní se postará personál. a následně na odd. šestinedělí - nemusím si vůbec o nic starat - jen o miminko a sebe. uvaří mi, jídlo dostanu téměř pod nos, uklidí, byly, doby, kdy jsem dostala čistou noční košili a ručníky....špinavé jsem jen hodila do koše a nemusla se o to starat. někdo mi dohlídne na miminko a uklidní mě, že je normální že po narození hubne, protože ještě nemám mlíko a toho mleziva zase tolik není (i když už to po třetí vím, stejně jsem nesvá, že miminko letí s váhou dolu). a i když ležím v nemocnici, vždycky jsem si po tom porodu připadala jak královna. a ten luxus, že můžu ležet v posteli a spát, spát, spát a věnovat se jenom tomu malýmu drobečkovi. tohle mi třeba doma chybí. i když jsem měla většinou porody pohodový, stejně jsem byla pár dní po nich unavená, vyčerpaná, tělo se potřebovalo aklimatizovat a ty tři/čtyři dny v izolaci byly super. tak nějak si představuju domácí porod....po porodu spousta věcí na vyprání (porod není čistá záležitost a na igelitu bych asi rodit nechtěla), sbalit "provizorní" porodnici a opět domácnost vrátit do původního stavu, do toho běžný chod domácnosti - uvařit, uklidit, vyprat, domácí úkoly, věnovat část dne i ostatním dětem....nenene, děkuji, nechci.
a když si vzpomenu,jak jsem byla vykulená u prvního dítěte a zjistila, že všechny ty načtený informace o miminkách mi jsou uplně k prdu, protože realita je jiná než se píše a že to moje dítě je prostě jiný a moje vnímání je najednou po porodu úplně jiný než do té doby bylo a jak jsem byla zoufalá, když jsme si miminko (po týdnu) přinesli domů, doprostřed obýváku jsme postavili vajíčko, koukali na ten uzlík a já se rozbrečela, protože mi najednou docvaklo, že jsme na to sami (a manžel na tom nebyl o moc líp)....nedovedu si představit, že bych to první rodila doma. děkuji za týden strávený v porodnici a podporu sester - jak dětských, tak ženských (a mimochodem....kdybych to první rodila doma, pravděpodobně by nepřežilo)