je to těžký. Já kdybych otěhotněla krátce po prvním dítěti bych na interupci rozhodně na 100 % šla. I teď bych byla na vážkách jestli tam mám jít. Já chodila s přítelem několik let, náš vztah byl docela dobrý, občas jsme se nepohodli ale milovala jsem ho a byla jsem s ním šťastná, on se mnou taky. Tak jsme si řekli že si uděláme miminko, byl nadšený. Otěhotněla jsem ještě na škole ve 4. ročníku. Všechno se zdálo v pohodě jenže pak se něco zvrtlo, nechtěl se se mnou v těhotenství vůbec milovat (prý aby neublížil dítěti) a pak si to odbýval na netu s jinýma holkama přes webovou kameru, nikdy nic takového před tím nedělal. Byla jsem kolem 6. měsíce těhotenství když jsem mu na to přišla, brečela jsem šíleně když jsem četla tu historii na skypu a co ji tam psal té ženské. Myslela jsem že se to po porodu změní ale nezměnilo, navíc když jsem byla těhu začal chodit po diskotékách s kámošema... z toho jsem moc nadšená nebyla. Po porodu se to začalo hroutit úplně, začal mi nadávat za všechno, všechno jsem dělala špatně, vařila jsem, uklízela, žehlila jak divá ale vždycky si něco našel. Pak mě v květnu dal facku a poprvé mě zbil, když to udělal v létě pak podruhé odešla jsem k mamce. Klárka teď v lednu měla rok a bydlím již od září u mamky. Můžu ti říct že ani dobrý vztah a dost peněz ti nezajistí že spolu zůstanete napořád a budeš šťastná. Já jsem v září poznala úžasného člověka který mi po psychické stránce moc pomohl a malou bere za svou. Moc ho miluji a je to úplný opak Klárčina otce. Na jaře se k němu budu stěhovat. Těší se až budeme mít druhé miminko ale vím že zatím na to připravená nejsem, nejdříve příští léto bych nad tím začala přemýšlet. Než jsem otěhotněla s malou a i když jsem byla na začátku těhotenství odsuzovala jsem holky co psaly že byly na interupci ale teď je chápu. Je fakt že i kdybych věděla jak to s Klárčiným otcem dopadne stejně bych si tu malou nechala. Nelituju toho že ji mám ani náhodou. Nicménně jak jsem již psala na začátku, u prvního dítěte bych na potrat rozhodně nešla ale kdybych teď otěhotněla musela bych hodně přemýšlet.

Ahojda,
můj kamarád(35let)má přítelkyni(16)která chtěla za každou cenu miminko.Když otěhotněla tak jí rodiče bez váhání poslai na miniinterupci.Od té doby ho nenávidím,je to pro mě nezodpovědný vrah:-(

¨já byla na interupci před 5lety životní chyba,nebyla jsem schopná to překousnout do doby než jsem znovu otěhotněla.Mám 17-ti měsíčního syna čekám druhé a kdybych měla mít dětí 5už nepůjdu.jsi na tom hůř než já takže tě nebudu soudit to určitě ne,já byla mladá blbá a dělala co chtěj chlapi a když jsem viděla že přítel nemá zájem necítí se na to,nechtěla jsem aby mi vyčítal že jsem mu zkazila život,no blbka no.Mimochodem je to pořád ten samý co s ním jsem je hodnej všechno bude mu 30 a dospělej tak jak bych si představovala asi nebude nikdy:)Ale pokud on to chtěl jak píšeš aby si tě udržel tak tě ted nepodporuje?

ahoj, je mi moc líto, co musíš řešit...konečné rozhodnutí je na tobě a já ti radim si miminko nechat...ať rodiče říkají cokoli, pamatuj si , že jsou to stále tvoji rodiče a nenechají tě padnout, pokud jsou to rodiče jak se patří.....Je potřeba si teď dát proti sobě argumenty...každý potrat je riziko, je tu totiž taky možnost, že nastanou komplikace a pak si budeš do konce života vyčítat , že sis miminko nenechala...dobře o tom přemýšlej. Jak se říká , dvakrát měř a jednou řež...a tady je to doslova...Držím ti palečky a věřím, že ať už se rozhodneš jakkoli, dobře to dopadne...