Jsem těhotná

Ahojky,taky ti tedy nezávidím,rozhodnout se ale musíš sama.Jinak mám asi trošku jiný názor než většina tady.Já jsem si dítě pořídila až poté,co jsem byla kompletně zajištěná,máme byt,spokojené manželství a finančně to taky ujde.Pro mě je nesmírně důležité zázemí,bála jsem se toho,že bych měla s dítětem zůstat sama a žít z ruky do huby.Ono je sice hezký říkat,že se to vždy nějak udělá,ale vždy se to udělá na úkor něčeho.Je dobré se podívat i do budoucnosti,jak to bude vypadat za pár let.Také je dobré si ujasnit,jestli tvoje rodina ti bude moci pomoci-bydlení,finanční pomoc a tak.To je hodně důležité.Měla jsem kamarádku,co na tom byla podobně a po dlouhých úvahách se rozhodla si malou nechat-jenže bylo jí v té době už 27 let a našetřeno měla.Do dneška (a to jsou malé tři roky) jí tahá po různých podnájmech,peníze zmizely a ona počítá každou korunu.Ale malou samozřejmě miluje a nikdy toho nelitovala.Ale... má prostě vše o hodně těžší a malá taky.Jinak já bych do toho asi nešla-jsi mladá,mateřská taky nebude nic moc,pokuď jsi na pracáku,bydlení a partnera asi nemáš-to by bylo na mě moc.Já bych volila interrupci a snadnější život a počkala bych na toho pravého,který se bude těšit na mimčo se mnou.Ale jak říkám-je to pouze můj názor,neřiď se tím,rozhodnout se musíš sama.

Ahojky. Jestli to aspoň trošku jde a aspoň něco k tečce v bříšku cítíš, tak si mimíska nech. není nic hezčího než držet toho malýho tvorečka v náručí. já jsem zásadně proti potratům. ale pokud myslíš, že bys to nezvládla a byla s děťátka nešťastná, tak je potrat lepší než nešťastný dítě.

Rozhodně ne....ono jednou může být už moc pozdě víš? . . . vše se dá udělat. Neboj se ničeho. Nech si svoje miminko. Chtělo k Tobě, tak si toho važ.

Ahojky, tak tuhle situaci ti tedy vůůůůbec nezávidím. Nicméně, rozhodnutí je jen a jen na tobě a ať se rozhodneš jakkoliv, bude to tvé rozhodnutí a ty s ním budeš žít.

Mít dítě je něco krásnýho, ale musíš na to být připravená .... mě trvalo hodně dlouho, než jsem k tomu psychicky dospěla - bylo mi 28 let.
A jak píšeš, že nemáš peníze, kde bydlet .... to jsou dnes dost závažný věci.

Kdyby ses ale rozhodla bojovat a dítko mít, věřím, že se za tebe tvoje rodina postaví a pomůže ti ....

Držím ti palce a přeju všechno nej.... do novýho roku.

ja te neodsuzuji každy ma narok na vlastní život ale hold kolikrat to přijde ani člověk neví jak ja jsem o to 2 přišla.zase bude lepší aby jsi byla ferova a přiteli to řekla.moje sestra byla na potratu v 18letech a přiteli to neřekla a pak se to dozvedel a bylo mu to moc lito,podle me by chlapy meli timhle získat odpovednost,pokavat to není sobec tak se určitě udobřitebudete mit neco společného :||): odpovědnost-podle me když mu to zdeli tak uvidiš reakci bud zareaguje tak že vas zabezpečí a bude rad a nebo .............!u sexu ste také byli oba tak si myslím že by to mel vedet.jinak v lednu jdeme smanželem na umele oplodnení.jinak rozhodni se sama spravne ve svuj prospech držím palečky at se rozhodneš spravně papa

Já seděla na gyndě s malým v bříšku na kontrolu, když vezli ze sálu mladou ženu-po potratu. moc plakala, asi už i litovala,...a nikdo na ni nečekal...pořád to vidím před sebou. Doktoři se před tím o ní bavili, prostě mrně bylo v pořádku, ale nikdo ho nechtěl... Promiň.

Když já jsem se ještě nerozhodla je to těžký...taky jsem uvažovala nad tím,že kdyby ty peníze byli do tý doby než se to malý narodí tak, že bych si ho určitě nechala a udělala bych to tak, že na mateřský by zůstal ten partner pokud by mi dokázal, že mě dokáže zabezpečit po dobu těhotenství a zepšilo by se jeho chování...ale na druhou stranu zůstat s nim jenom kvůli dítě taky není ono...je to pro mě hrozně těžký....a s tou rodinou sem z křesťanský rodiny a myslim,že mamka by to pochopila, že sem byla na potratu pokud se tak rozhodnu, ale až za delší dobu třeba až bych měla další mimi...:)

Já jen k tomu že po potratu mít děti mužeš a nemusíš,je to fakt ruzné ale stát se to muže,mám kamarádku která po potratu nemohla 10 let otěhotnět,já bych to riziko nepodstupovala,kdybych ještě žádný dítě neměla a rodina ti určitě pomuže,ale rozhodnutí je jen na tobě,jak píšou holky,kdybys měla pocit že ti kvuli miminku ujel vlak a pak mu to vyčítala,tak na ten potrat radši jdi,dítě za nic nemuže a volba je na tobě.

POkud si si jistá, že miminko nechceš, že ho nebudeš moct zabezpečit, postarat se o něj, že mu třeba jednou budeš vyčítat, že kvůli němu jsi nemohla nastoupit do skvělé práce, tak je pro tebe přerušení asi nejlepším řešením. Ale pokud si tím tak jistá nejsi a váháš, měla bysis promluvit třeba s mamkou. Rodina by ti určitě pomohla, nenechali by tě v tom. Ale to zásadní rozhodnutí je na tobě. Přerušení je něco, čeho bys mohla hodně litovat. Určitě se rozhodneš správně, tedy tak, jak to cítíš ty.

Ahoj tady tě určitě budou všichni odrazovat od toho potratu. Dělej to co ti říká hlava.pokud víš že by se miminko nemělo dobře tak je lepší ho dát pryč.já už mám potrat za sebou v 16-ti.byla jsem na střední a s přítelem jsme se taky rozcházeli..no a ted mi bude v březnu 23 a mám doma 21 měsíční slečnu :-) samozřejmě už chtěnou a s nýnějším manželem :-)

nech si to vklidu projit hlavou...nic neni tak horke...mimiska bys urcite s podporou rodicu zvladla, o tom neni pochyb a nahradu za materskou bys dostala...ja osobne bych do potratu nikdy nesla, je i riziko, ze uz nebudes mit moc deti...ale je to nakonec na tobe