Prosím Tě, čím a jak mu ublížíš?
nesmí se vytrhávat uspávání z kontextu konceptu
nejde jenom o to, jak mimčo uložit, jde o to - naučit ho zvyku na určitý rituál, který denně, ano, je to náročné, ale opakuješ. Pak je to pro ně jistota.
Prostě musí vědět, že po koupání je jídlo, nebo naopak, pak nějaké pomazlení, pak mu povíš tu samou větu-souvětí, jako byla včera a bude zítra a pak následuje postýlka a spaní a ráno tam zase budeš
(sled aktivit je samozřejmě přísně individuální - je na každé rodině jak si to nastaví)
zkuste to prostudovat více.
naše dvojčata to zvládla na jedničku..... od porodnice jsem jela stále to samé a uspávání, na paráda-

tak teď jsi mi holka nasadila brouka do hlavy (a zaměstnala mě asi na hodinu). přiznávám se, že do teď jsem tuhle metodu nečetla důkladně. seznámila jsem se s ní pár týdnů po té, co jsem kluka podobným způsobem naučila usínat. ne tak důkladně propracovaným, jak se zde popisuje, ale v základech stejným - rituály, řád, pravidla.
jak už jsem psala výš, moje obě dvě děti tímto prošly (tedy rituály, řádem a pravidly procházejí neustále, já taky) kolem svého třetího měsíce a usínají bez problémů a já vím, že nejpozději o půl deváté mám "padla". třetí měsíc jsem si stanovila sama pro sebe, zdál se mi u obou dětí vyhovující - měly rozdělený den a noc, už se zajely v určitém řádu (jedly, spaly a bděly celkem pravidelně), už jsem celkem rozeznávala jejich druhy pláče a dokázala odhadnout potřeby. no a taky byly na ústupu prdíky, takže jsem měla jistotu, že pláč neni vyvolaný bolavým bříškem (který mívaly obě dvě dítka). to jenom na vysvětlení, proč jsem postupovala, tak jak jsem postupovala (tedy nebylo to neuvážené a nepromyšlené)
Každopádně mě hodně zaujalo, že upozorňuješ na důvody proč Eduard Etivill nastavil hranici šesti měsíců. Škoda, že ty důvody nerozepisuješ. Já je hledala...a hledala a hledala. pořád jsem přemýšlela, jaký záhadný vliv to může mít na psychický vývoj jedince (později jsem uvažovala už i nad fyzickým). Koketovala jsem s traumatem, který by si z toho dítko mohlo odnýst, ale myslim, že to snad jenom při hodně nešetrné aplikaci této metody. NIc jinýho jsem nevymyslela (ale je pravda, že nejsem dětský psycholog, vlastně vůbec žádný psycholog, ani lékař) ......... no a nakonec jsem důvod té 6ti měsíční hranice našla. Zajímalo by mě, jestli to chápeme stejně
Můžeš mi prosím ty důvody popsat? já ti jen a oplátku taky popíšu....tedy ten jeden ;)

Tak já se přiznám, že tou přírodou bych se zrovna neoháněla. Všimni si, že i v přírodě si matky svých dětí nahledí (stačí si přečíst třeba něco o tygrech nebo medvědech v ZOO, kde je to kontrolované - v přírodě jim za zády bohužel nikdo nestojí a nepíše to do novin, ale z dokumentů o zvířatech se toho také dovíš dost...), dokonce matka opustí svoje děti nebo je sežere. Jinak se přidružuji k názoru Tesy. Napsala to docela výstižně. Dítěti nechceme ukazovat, kdo je tu pánem, ale nastavit určité hranice (a děti potřebují stanovit hranice, protože jsou jinak dezorientované - můžeš si třeba přečíst knihu Děti potřebují hranice, jinak na vysoké škole pedagogické je to vyučováno jako jedno ze základních pravidel výchovy).
Jinak také když každý den uspáváš dítě několik hodin houpáním na míči a zabere až kolem druhé v noci, jsi na docela dobré cestě se zhroutit a pak to dítě nebude mít rodiče nějakou dobu vůbec...Mj. Estvill není jen nechat uřvat dítě. To dítě tě volá a ty se k němu stále vracíš. Já třeba, podle tebe Herodes, použila něco jako Estvilla po šestinedělí. Šest neděl jsme s manželem uspávali výše uvedeným způsobem naše zlatíčko a už jsme byli oba hotoví. Já pak ještě vstávala po dvou hodinách v noci, přes den malá spala jen 5 min. na ruce.
Malá Estvilla zvládla víc než dobře. Plakala celkem půl hodiny. Já k ní první den chodila po minutě. Pak plakala ještě jednou asi 4. den a taky půl hodiny. Osobně si myslím, že je lepší dítěti nastavit určitá pravidla hned z počátku, protože to pro něj pak bude větší šok, když mu najednou ta pravidla změníš. Pokud bychom se bavili o nechání ubrečet, kdy zavřeš dveře a nazdar, měj se, novorozenečku, pak chápu tvé rozhořčení. Takhle bych ti ale možná doporučila si o té metodě něco víc přečíst...

nevím nevím, ale dala bych ruku do ohně, že i svýmu dítku jsi začala dávat hranice mnohem dřív než dosálho půl roku života... už to, že se váš společný den dostává jakýsi řád - dítko baští v celkem pravidelných intervalech, v pravidelných intervalech spí a bdí, ty mu věnuješ nějaký čas ke hře, k pomazelní, jistě jsi svýmu drobečkovi dávala brzo najevo kdy je den a noc....a to už jsou hranice, řád a výchova. nechápu že se stále spousta lidí brání těmto třem slovům a vnímá je veskrze pouze negativně. dávat věcem smysl, ohraničit je a učit dítě bezpečí, lásce atd je snad v pořádku. nebo ne?