tak i mi máme za sebou dva porody.První před 11 lety v Motole.5.7. byl státní svátek,tenkrát se moc nerodilo,takže jsem tam byla sama.Bylo to hrozně dlouhé a bolestivé.Ještě,že tam manža byl.Když mi bylo nejhůř ,běhal mi pro dr.Napíchli mi kapačku a připojili na monitor a já se nemohla ani hnout.Tak jsem nemohla nic,ani na balon,ani na WC,chodit ,jen ležet.Fakt jsme byli oba rádi,že tam byl.Druhé jsem po tomhle porodu /asi jako každá/ nechtěla.Za dva roky šup,kde se vzalo,tu se vzalo druhé těhu.Celou dobu jsme oba věděli,že k porodu půjde i manža.To mi začlo večer tvrdnout břicho,tak jsme čekali co bude.O půlnoci jsme šli spát.Manža má namáhavou práci,takže usnul opravdu tvrdě.Ve 2 jsem měla bolesti po 5m a manžu ne a ne vzbudit.Ve 4 příjezd do porodky a v 5 byl malej na světě.Tenhle porod manža prospal.Jen ho sestřička prosila,aby nespadl za židle.Protože se nám narodil druhý syn,ještě na porodním stole jsem dr. slíbila,že si přijdu ještě pro holčičku.No a za měsíc si pro tu holčičku jdeme,samo i s manžou.

ahoj no tak mužíček byl u toho se mnou a pomáhal mi držet hlavu, podpíral mě, když jsem rodila ve stoje a pěkně se u toho zapotil. Každopádne z toho byl určitě nadšený, i když osobně mi to neřekl. Je to vidět na videu co máme natočené ze sálu, jak mu září oči. :-) Teď si mě spíš dobírá, že jsem byla jako siréna - ale to jsou ti chlapi, vím že to myslí jinak. :00: :€s€:

tak my už jsme s manželem absolvovali dva porody :) Ten první trval 18 hodin a manžel byl skoro celou dobu se mnou. Dostala jsem nadstandart a protože se stále nic nedělo, využil manžel TV a díval se. Pak si i zdřímnul, protože jsem měla bolesti celou noc a on byl z toho všeho asi unavený :s: U samotného porodu mě držel za ruku, pak mi pomáhal držet hlavu skloněnou na prsa, abych líp tlačila, no a pak jen fotil, fotil a fotil. Pupeční šňůru stříhat nechtěl. Zvládl to výborně. Zezačátku se mu sice k porodu moc nechtělo, ale pak si to rozmyslel a dnes říká, že je rád, aspoň viděl, jak je o malou postaráno a že má jistotu, že nám ji nevyměnili ;)
U druhého porodu mě zastihl naloženou ve vaně, podával mi čaj, pouštěl mi na břicho vodu a za 10 minut jsem už šla "na kozu", takže to bylo rychlovka. Opět mi pomáhal jako u prvního porodu. Říkal, že je to super zážitek a že by to měl absolvovat každý chlap :a:

... tak u nás to kvůli mýmu SC bylo v poho ;) původně měl taťka přijet ráno před SC, ale když si to Domča rozmyslel o den dřív(už jsem byla v porodnici), tak jsem hned taťkovi volala ať přijede... kvůli ucpanému Náchodu dorazil do porodnice ve chvíli, kdy mě na sále šili a Domča byl již otřený... :|€|: porodu se strašně bál a on byl ten z nás dvou, kdo byl rád, že jsem nakonec byla na SC ... nedokáže pochopit proč já na svůj porod vzpomínám nerada... byl pak se mnou na pooperačním, tam mu prý bylo dost ouzko, když mě viděl v tom stavu a já.. já si na to ani moc nevzpomínám... :|€|: :|€|:
moc na porod doma nevzpomínáme, ani neřeším jak to bude (snad) někdy příště... dlouho mi trvalo než jsem se vyrovnala s tím, že jsem Domču neměla hned u sebe apod. :|€|: Jsem ráda, že teď je teď a jsem šťastná :h:
_________________________
http://prckoviste.cz/nasdomik
http://mysaco.rajce.idnes.cz/