Profil uživatelky Jájinka27 na webu Mojetehotenstvi

AHoj holky,

četla jsem příspěvky a cíl máme všichni stejný...být milující mámou...
S manželem se dva roky snažíme o mrňouska. Oba si miminko strašně moc přejeme,ale asi nám není přáno :\/:
Ze začátku jsme to brali tak, že to půjde a budeme brzo rodiči, jenže..po delším neúspěšném snažení a vyšetření nás obou, přišla první rána...mám polycystické vaječníky a nemám tedy ovulaci. Aby toho nebylo málo, manželovi výsledky byly tak na prd, že nás rovnou poslali na IVf. Ani tam nám moc šancí nedávali. V říjnu jsem podstoupila IVf, ale bohužel to neprobíhalo jak mělo, měla jsem těžkou hyperstimulaci, skončila na kapačkách a z deseti embryí přežily do transferu jen dvě...Když mi je dávali a já viděla ten zázrak na monitoru, ty dva "naše vysněné zárodečky"...brečela jsem a prosila ty dva malé zázraky, aby bojovali a vydrželi..manžel mi neustále hladil břicho a i on prosil, aby bojovali...ale nebyli dost silní a já o ně přišla...asi nemá smysl popisovat, jak moc to oba bolí...
Vyzkoušeli jsme tolik rad, bylinky, léčitelé, cvičení, doktoři, stěhovali jsme se, chystali svatbu, změnila jsem práci..prostě jak se říká, že když má člověk "jiné" starosti, že to třeba přijde...no tak u nás asi ani to neplatí, protože za ty dva roky jsme měli tolik starostí, že bych musel být těhotná snad každý druhý měsíc..podstoupila jsem i operaci....
Už nevím kudy kam, kde vzít sílu a usmívat se i když je mi do breku..všude kolem nás se s miminkama a těhulkama roztrhl pytel a mě už dochází síla tvářit se, že je vše v pořádku když jsem vnitřně úplně na cucky..Asi proto hledám útěchu tady, protože v mém okolí se setkávám hlavně s těhulkama a maminama a já mezi nějak už nezapadám, protože mé trápení je v pozadí..v popředí je jejich štěstí a radost..což chápu, také bych chtěla radši řešit nevolnosti a oteklé nohy než mé každoměsíční trápení když po několika týdením zpoždění dostanu menstruaci :\\:

Jájinka27

Děkuju za podporu!!Opravdu moc! Je to krásný příběh a i když tu šťastnou maminu neznám, má můj obrovský obdiv, protože to čím si prošla, muselo být opravdu peklo:(...

sol

zvlášť bylo hrozné ji pozorovat, holku, která je optimistka každým coulem a především snad poslední stoprocentně dobrá duše, jakou znám, jak se trápí a znovu a znovu prožívá to samý, jak chodí s kruhama pod očima, o 15 kg navrch z hormonů, střídá neschopenky s prací a hlavně kolem sebe neustále vidí lidi, kteří rodí jak na běžícím pásu a přitom to ani neplánují.. Jenže když ji teď vidím, jak je spokojená a šťastná, tak věřím, že nakonec na každého ta porce štěstí někde čeká. Příroda je mocná a věda taky, takže nějakým způsobem to snad půjde, uvidíš! Zkus i změnit životní styl, zdravě jíst, kup si Biokuchařku od Hanky Zemanové, hýčkej se a všechno dobře dopadne! ;) s.

mně taky všichni říkali, že jsem sluníčko, že každému dávám hodně energie a přenáším na ostatní dobrou náladu...ale teď
mi to nějak nejde...teď bych to sílu právě potřebovala od ostatních...i já jsem díky hormonům větší a větší, nevyspalá, unavená a kam se podívám všude v mé blízkosti těhule a novorozěňátka...a já zjišťuju, že pohled na ně, mě čím dál víc zraňuje...už jsem vyzkoušeli co se dalo-doktory, bylinky, cvičení, zdravou stravu, makrobiotiku....uuuufff....ale nedaří se...snad má všechno svůj čas a snad i my se dočkáme...vím, že manžel bude úžasný táta, tak moc má rád děti a tak moc by si přál být tátou...je má velká opora a za to jsem vděčná...a taky jsem vděčná za povzbuzení, protože to jsem moc potřebovala, takže MOC MOC DĚKUJU!

chápu, ptž přestože mám doma teď klučíka, první těhotenství jsem potratila a při pohledu na všechny těhule a dítka zažívala asi to samé, co píšeš! Obrň se trpělivostí, zvaž všechny varianty, nebude to lusknutím prstů, ale vyřeší se to! ;) Budeme na Tebe myslet! :) s.

tajemstvi3

Nenapadají mě slova útěchy, ale věř, že nejsi sama, kdo má takové problémy :-(. Je smutné, když dítě nepřichází k těm, kteří po něm tolik touží. Nám se také zatím uspěšně nedaří a prognozy také nemáme zrovna perfektní. Ted mám také spoždění MS, tak si říkám SNAD... Ale obávám se, že z toho zase nic nebude (test je totiž negativní).