Ahoj všem,

posílám zprávu o narození malého Danečka. Stalo se tak 14.7.2009 v 10:41, chlapáček měl 51 cm a 3110g.
Píšu až teď, protože se mi nepodařilo se dříve utrhnout, mám pocit, že se samou láskou rozpustím a už nikdy se nevrátím do původní podoby. Je to tak nádherný pocit, mít miminko u sebe, že nedělám pomalu nic jiného, než že ho pozoruji. Ani jsem ho nechtěla nechat v porodnici sestřičkám na novorozeneckém oddělení:-). Pořád jsem si pro něj chodila a druhou noc po císaři jsem ho už měla u sebe a od té doby pořád.
Musím se trochu rozepsat o císařském řezu, pro ty holky, které se toho bojí nebo mají pochybnosti.....
Vím, že je to případ od případu, ale jsem ráda, že jsem šla na císař (byl plánovaný, protože jsem měla zlomenou pánev a normální porod by nebyl možný). Termín na mě vyšel až v 38+6, tak jsem byla ráda, že jsem se nerozrodila.
Měli jsme domluvenou přítomnost otce u porodu, tedy císař za pomoco epidurální anesteze. Měla jsem z toho strach, ale píchnutí do zad mě vůbec nebolelo, až potom mě překvapilo, že většinu věcí jsem cítila. Bylo mi řečeno, že cítit tlak v břiše je normální, no tlakem bych to nenazvala, cítila jsem jasné chvění a tupou bolest na těch stranách, kde se zrovna pan primář "hrabal", tak jsem o tom informovala anestezioložku, ta mě zkoušela stříkat studenou vodu na ruku a pak na nohy, jestli to cítím stejně a protože jsem to tak cítila, tak mi do žíly píchli ještě nějakou anestezi, takže to pak bylo v pohodě, nepříjemné, ale v klidu. Horší bylo to, že když chtěli máčknout na břicho, aby malej lépe vyklouznul, tak to pan primář zakázal, protože zjistil, že má Daneček třikrát omotaný pupečník okolo krku a celkově, že pupečník je tak dlouhý, že není možné tlačit (tzn. že kdybych šla rodit normálně, tak bych stejně skončila na operačním sále a ještě by bylo miminko přidušené). Od říznutí byl Daneček venku do 5 minut, dalších 42 minut mě šili, sledovala jsem hodiny :-). Jsem moc ráda, že jsem tam měla partnera, hned jak vytáhli malého, tak ho přemístili na ošetřovnu a tam tatínek mohl natáčet, fotit atd. Potom mu ho dali do zavinovačky a přinesl mi ho ukázat na porodní sál, tam jsem si na něj také poprvé sáhla, měl přerostlé nehtíčky a byl krásně "vyžehlený". Hned jsem začala brečet. Potom mě odvezli na JIP a malého vzal tatínek na novorozenecké oddělení, kde s ním mohl být jak dlouho chtěl, na chvíli se na mě přišel podívat na JIPku. Malého mi přinesli 3 hodiny po porodu na JIP, aby se zkusil přisát, což
se hned povedlo, tak si asi 3x dudnul a usnul, potom mi ho nosili co 5 hodin a přisával se lépe a lépe.
Druhý den ráno nás v 7 vyhnali z postelí do sprchy a to už jsem plynule samostatně přešla na pokoj na oddělení šestinedělí. Všem maminkám po císaři můžu doporučit, aby si nechali dát veškeré možné injekce proti bolesti (myslím na noc) a cvičit nohy a břicho, mě se to osvědčilo a ráno jsem vstala sama do sprchy a nemusel mě nikdo obhospodařovat. Cvičila jsem celou noc zvedání pánve, dýchání do břicha, stehenní svaly atd. Navíc jsem týden před porodem začala brát homeopatika Arnicu Montanu na lepší hojení jizvy a myslím, že mi to také hodně pomohlo.Hned ráno na JIP jsem také začala brát homeopatika na rozkojení Ricinus a mléko jsem měla třetí den po porodu, teď ho mám tolik, že se mi tím malej přidušuje :-). Myslím, že se mu také díky té Arnice lépe hojil pupíček, pahýlek mu odřízli třetí den po porodu (to jsem taky obrečela....) a teď ho má krásně zatažený.
Pouštěli nás v neděli ráno, tzn. 4,5 dne od operace, Daneček začal přibývat na váze hned třetí den, při propuštění měl 2890g a v pondělí už 3190 (na první kontrole u dětské lékařky), takže je na něm vidět, jak se přifukuje:-).
Jizva se hojí dobře, akorát teď musím zjistit, kdy si můžu ustřihnout uzlíky na stranách jizvy, nějak se mi to tam nelíbí...
Zjistila jsem, že opravdu nejvíc udělá psychika, proto jsem se snažila zachovat chladnou hlavu (při všech těch sociálních podmínkách v našem zdravotnictví a neochotě některých sester) a nepřenášet stres na malého. Je to zlaté miminko, v noci se budí jednou na hodinové kojení a přebalení, jinak přes den po 2-4 hodinách, krásně drží při masáži tělíčka, koupeli. Je prostě zlatíčko.
Přes všechno nepohodlí, bolesti a nepříjemnosti, které nás v porodnici potkali musím říct, že to nejpodstatnější je zdravé miminko a pohodová mysl. Na nic jiného není potřeba ten počáteční čas myslet. Je to vážně nádhera.
Do fotogalerie nasoukám nějaké foto, ať se můžete mrknout.
Všechny moc zdravím a přeji krásný den (nás čeká druhá vycházka s kočárkem)

Ahojky holky, tak zítra vyrážíme do porodnice den před plánovaným císařem. Tašku už mám několikrát přebalenou, generální úklid domu proveden, teď už se jenom pořádně vyspat:-). Zatím jsem docela v klidu a doufám, že to tak i zůstane. Pokud se zítra nic zvláštního nepřihodí, tak jdeme na sál 14. v 8 hod. ráno. Už se na malého strašně moc těším a doufám,že bude vše v pořádku. Jakmile dorazíme domů, pošleme nějakou fotečku a popis zážitků :-).
Ať se Vám všem zatím daří a červíčci Vás moc nezlobí:-)