S tím žebrem to byla sranda, večer po porodu jsem tak nesměle došla na sesternu s dotazem, že jsem možná hypochondr, ale jestli nejni možný, že mi prasklo žebro, páč mě bolel každej nádech, každej pohyb... Tak mi daly prášek, a že prej to možný je, ale že i když je zlomený, tak se s tím nic nedělá, sroste samo. A jestli prej chci na rentgen, nebo ne. Tak jsem nechtěla. Bolelo to ještě tak tři neděle, teď už dobrý. :s:

Ty játra byly dobrá recece....Teda kdyby to byla recese, jenže oni to mysleli vážně! :s:

Popravdě, já jsem tu její ruku vůbec necítila, ani nic, co mi tam dělala, měla jsem takový bolesti, že bych si patrně nevšimla, ani kdyby mi řezala noho v kyčli příborovým nožem. Tak tenhle porod, pokud ho budu počítat od počátku bolestí v pondělí ve čtyři ráno, tak trval 29 hodin, pokud ho budu počítat od chvíle, kdy mi pustila vodu, tak hodinu a půl. :) Já rodila první 17 hodin, pak císař, druhou 12 spontánně, a syna 30 hodin pravidelných bolestí ( bez přestávky!). Takže tohle ještě bylo dobrý, ale byla jsem dost psychicky vyfluslá, furt jsem si říkala- takhle to být nemá... :? :s:

no mě právě oba porody začly prasklou plodovkou a hned kontrakce po tom.no teda mazec trápit se 29 hodin :00: obdivuju,jseš dobrá :one: ona mi tam hrábla právě vždy v kontrakci a bolelo to víc jak ty kontrakce,ale takhle mi pomohla když už jsem byla na 7 otevřená.ještě že třetí neplánuji to bych asi už rodila doma :00: :D

No, jenže z těch 29 hodin jsem byla 15 hodin víceméně bez kontrakcí, protože se mi úplně zastavily. :00: U synka to bylo horší, to jsem měla pravidelný kontrakce těch 30 hodin ze začátku po šesti a pak po minutě- v porodnici jsem pak mezi kontrakcema ztrácela vědomí a zvracela bolestí a únavou, to byl teprve mazec- ale zase jsem tenkrát byla víc psychicky v pohodě, prostě jsem věděla, že to jde, jak to má jít. Teď jsem byla prostě vyděšená. :( :s: