hanci.hp
Ahoj holky,
mám dotaz spíš do budoucna, než aktuální. I když, kdo ví...
In reply to Ahojky. Záleží na tom, co chceš "slyšet". by Suchárek
spíš bych to fakt oddálila, vůbec se divím, že hned po revizi chce na to někdo skočit, mně tedy po revizi bolelo břicho ještě min. 14 dnů a chtěla jsem čas na to se s tím vyrovnat, přijít na jiné myšlenky, a po 3 měsících to pak vyšlo samo.
Všechno mě bolelo jen dva dny po revizi, teď už mi není vůbec nic. Porod v 18. tt., kdy je plod ještě maličký není takový zápřah, jako porod v řádném termínu. Nešili mě, vlastně nemám žádná poranění.
Jen se po té revizi cítím nějak jinak, břicho bolí jako při menstruaci, ne jako by bylo po takovém zákroku :? .
Nechci otěhotnět znova hned, ale zajímá mě, jak to mají nebo měly ostatní.
In reply to Všechno mě bolelo jen dva dny by hanci.hp
Můj gynekolog mi řekl, že to zranění je-je uvnitř těla na velmi citlivém místě a proto se musí počkat, že to sice "není vidět", ale že bys měla dostat aspoň dvě až tři menstruace (aby se vidělo, že jsi v pořádku) a navíc by ty menstruace měly být takové čisté a pravidelné. (krev čistá), což většinou po revizi je :)))
Středa a čtvrtek. V pátek jsem, už byla cvičit a pak plavat s malou (samozřejmě s tampónem). Jsem ráda, že mě Mudr. na revizi neposlal. Jak říkal můj doktor: Kdybych si neudělala TT, tak bych ani nevěděla že jsem těhotná. Pouze by menses dorazila o něco později a silněji. Ani jsem nebyla ještě na kontrole. Udělala jsem si párkrát TT, a když byl sněhobílí, tak jsem věděla, že mám vyhráno.
Ahoj holky,
nikdy bych netušila, že i já jednou budu muset zažít něco tak strašného, jako porod mrtvého miminka. Je tomu pár dní, co mě pustili z nemocnice.
Je to strašně nespravedlivé... Drž se, s každým dnem bude líp a líp :h: :€s€:
Ahoj,stalo se mi to samé co tobě v 18tt,moje holčička ale byla úplně v pořádku,jen mi po amniocentéze praskla voda,začala jsem krvácet a následně rodit,v nem.mi stručně oznámili,že takhle malé děti nezachraňují :-/,na bolesti a smutku nic nezmírnilo ani to,že jsem měla doma dva malé raubíře.Zkrátka jedno dítě druhým nenahradíš i když je bezmezně oba miluju,píšu ti to proto,že ti chci říct,že jsem otěhotněla za krátkou dobu znova,strachem jsem se klepala celé těhotenství a poslední měsíce jsem strávila v nemocnici protože znovu hrozilo že porodím předčasně.20.1.13 jsem si přinesla z porodnice holčičku krásnou a zatím to vypadá,že i zdravou,takže příběh má šťastný konec i když zapomenout se prostě nedá...hodně sil protože vím kolik jich to stojí začít normálně fungovat dál a věřím,že další těhotenství dopadne jak má :-)
In reply to Ahoj,stalo se mi to samé co by Lennousek
Nikde jsem nečetla to, co píšeš ty, už jsem začala mít pocit, jako bych ho měla raději, než moji holčičku. Neumím si vůbec představit, že bych mohla znova otěhotnět, ale na druhou stranu nemyslím na nic jiného.
První těhotenství přišlo nečekaně, Karolínka má jiného otce, ten se k ní ale naštěstí nehlásí a my máme nového tatínka, který nás miluje, na druhé těhotenství jsem se moc těšila, pečlivě jsem si ho plánovala, vlastně přesně v den, kdy jsem si naplánovala jsem i otěhotněla. Všechno bylo tak dokonale promyšlené, přesně jsem věděla, jak co bude. Všichni jsme byli šťastní a teď si moc nedovedu představit, že bychom takhle ještě mohli být šťastní. Dlouho jsme ani nevěděli, jak spolu o tom máme mluvit. Oba jsme mladí, na děti teoreticky času dost (já 24, přítel 27), ale my jsme ho moc chtěli. A dneska jsme o tom mluvili a oba bychom chtěli znova otěhotnět asi co nejdřív. Děkuju Ti moc za příspěvek, zvedl mi náladu! Kromě přítele, který je pořád v práci u rodiny oporu vůbec nemám, máma si to nepřála a kromě fyzické bolesti žádnou jinou neuznává. Nesmí se o tom u nich mluvit.
In reply to Nikde jsem nečetla to, co by hanci.hp
Já si tady diskuze spíš čtu než,že bych moc psala,ale na tohle jsem reagovat musela,já jsem se to taky snažila držet v sobě,manžel pokud má trápení a, tohle ho vzalo taky tím jsem si jistá, tak přestává mluvit úplně,kvůli klukům jsem musela být silná,chvílema jsem byla dost provinilá,že se tak trápím kvůli té malé,když mám doma dva zdravé krásné kluky,přišlo mi to doslova jako "rouhání" a to jsem založením nevěřící.Já neříkám,že to těhotenství tak krátce po tom otřesu byla procházka růžovou zahradou a dobrý nápad,ale měla jsem co jsem chtěla,doktoři si ťukali na čelo,že to bude rizikové a taky bylo od 26 tt jsem ležela buď v nemocnici nebo doma,a snažila se předčasně neporodit miminko které by mělo sotva kilo,nemyslet na ty moje bobíšky,které jsem nechala doma s tatínkem a babičkama,ale pak jsem jí dneska je to vlastně asi 14 dní držela v náručí na sále a ten pocit se nedá popsat :-)tohle bych moc přála tobě,máš teď nárok na to projevit svoje pocity,smutek,pláč,vztek,bezmoc i naději nedrž to v sobě,ono to stejně samo vyjde ven a obvykle v dost nevhodnou dobu a ne dobrým způsobem víc se k tomu asi říct nedá
hance,uz sme si psaly :( drz se... neboj bude zas lip .... :k:
Ahoj holky,
já bych to řekla až po tom kritickém 12tt..měla jsem to tak v plánu tedkom ale bohužel kuli tomu že jsem přestala pracovat sem musela s pravdou ven už v 8tt :)
In reply to já bych to řekla až po tom by luciekres
Taky bych asi měla nad tím 12.tt přemýšlet, ale vůbec se mi do toho vlastně nechce :s:
In reply to Taky bych asi měla nad tím by hanci.hp
vydrz to az do vanoc to by bylo nejlepsi treba to vemou uplne v pohode.drzim palce.
In reply to Taky bych asi měla nad tím by hanci.hp
Ahojky,já to řekla taky až ve 12tt,dokonce když jsem řekla své gynekoložce že nevim jak to okolí přijme tak řekla počkejte s tim až po 12týdnu.Je teda fakt že mám kamarádku která to řekla asi hned 2.týden co to zjistila měla v té době malou dcerku té to taky řekla no a bohužel potratila.Nejhorší bylo říct té malé že miminko nebudou mít.Takže už jen proto jsem já počkala.
Ahoj holky! Tak se k vám přidávám, předpokládaný TP mám 10.7. Už je to naše druhé miminko, starší dcera (jééé, to je nezvyk to tak říkat :s: ) má dva a půl roku.
Ahoj holky,
první těhotenství jsem si odbyla ve 20ti letech, nebylo plánované a fungovala jsem dlouho jako svobodná matka. Moji rodiče to dost těžce nesli. Hlavně tedy to, že jsem si dítě nechala a že jsem nešla studovat na vš. Už si toho se nmnou celkem dost prožili, určitě nejsem zrovna ideální dcera, těch překvápek, co jsem jim připravila...
Nakonec to dopadlo tak, že jsem se těhotná vrátila k rodičům, postupem času mi pomohli zařídit i moc pěkné bydlení pro mě a pro dceru a se vším mi hodně pomáhali. Samozřejmě mi stále nezapomínají připomínat, že nebýt jich, nezvládla bych to sama a nebyl by nikdo, kdo by se o mě postaral, když nejsem schopná se o sebe postarat sama.
Stanovili mi pravidla, které jsem musela dodržovat a musím stále. Dceru mi hlídají jen vyjímečně a ještě mi to dávají pak dost vyžrat.
Poslední měsíce se ale poměrně zmírnili. Našla jsem si přítele, je na nás hodný a hlavně je schopný se o nás postarat a bylo mi dovoleno s ním i bydlet. Ono to takhle zní dost blbě, ale tím, že mi pronajímají bydlení, museli s tím souhlasit, což je pochopitelné.
Půl roku bydlím tedy s přítelem, stará se o mou dceru tak, jako by byla jeho. On sám už jedno dítě má z předchozího vztahu.
A tak jsme se rozhodli, že dokud jsem doma na mateřské, mohli bychom si odbýt druhé těhotenství, stejně se ke třem letům dcery nemám kam vrátit, zaměstnavatel již pro mě nemá místo. Tak jsem tedy hned první měsíc snažení otěhotněla. Dnes jsem byla poprvé u dr., aby mi těhotenství potvrdil. Vypadá to na 5.tt...
Oproti prvnímu těhotenství je mi příšerně zle, mám migrény a všechno mi smrdí. Takže to zřejmě celkem brzy na mě někdo pozná. Ale já nevím, kdy je vhodné o těhotenství okolí říct. Kamarádky to už ví, ale moji ani jeho rodiče ještě ne. A jak to udělat šetrně? Příští rok mi bude 24, budu mít dvě děti a nemám práci a ani praxi... není to zrovna ideální vsuvka do životopisu. Ale zase mi přijde lepší si to odbýt takhle rychle po sobě, než někde začít pracovat a otěhotnět.
Nevím.
Zatím jsem hodně zmatená, nemám vůbec v ničem jasno a je mi příšerně blbě. Asi jsem se jenom chtěla vykecat...
Já se na to všechno moc těším, jen se všeho děsím. Hlavně reakce rodičů... Jako malé děcko...
Ahoj holky,
tak jsem tady zpátky po dlouhé době, v těhotenství s Karolínkou jsem tady byla denně, vlastně tak do jejího půlroku, pak už pořádně nebyl čas.
Za tu dobu se toho hodně změnilo, už s Kájou nejsme samy, máme už nového tatínka a vlastně zřejmě i nové těhotenství.
Dohodli jsme se, že se do toho pustíme, 1.5. budu bez práce, zaměstnavatel pro mě už nemá místo a celé je to celkem dost komplikované. Tak jsme se rozhodli, že se budem o druhé miminko snažit. Oba už jedno dítě máme, mojí dceři je dva a půl, jeho synovi rok a čtvrt.
A ono to vyšlo hned první měsíc. Tedy, zatím byl pozitivní test, je mi děsivě zle od žaludku, v prvním těhotenství jsem vůbec nevolnosti neměla, je to tedy pro mě něco nového, hrozně mě bolí hlava atd.
Zítra ráno si zkusím udělat ještě jeden test a uvidím, jak na tom jsme :///: .
Dle výpočtů bych měla být už cca v pátém týdnu, ale ještě minulý týden byl test negativní. Tak jak to teda je :s: ?
Holky kojící, mám dotaz,
kojím devět a půl měsíce a mám v plánu, spíš asi měla jsem v plánu kojit tak do roka a pak už jen na noc do roku a půl. Jenže dceři narostly horní zuby, má už horní i dolní jedničky a dost velké. Jednak těmi zuby děsně skřípe, však to znáte a taky mě začala kousat, vyloženě pít nechce, něco zabrblá a zakousne se fakt silou, když ji okřiknu nebo vykřiknu, protože to hodně bolí, tak se buď pustí a rozpláče nebo přitlačí ještě více. Jak jí to mám odnaučit nebo vysvětlit jí, že se to nedělá? Vždyť vidí, že mě to bolí. Nebo to nevnímá?
Vlastně mám i další problém, myslím, že je zlá ke druhým. Děti bije, nevím, jestli ví, co dělá nebo zkouší a usne většinou jen když mě rve za vlasy. Moc jí dovoluju? Ale jak jí citlivě vysvětlit, že dělá něco špatného a že se tak k ostatním chovat nemá?
Já vím, že jsem si z ní udělala otroka, ale jak se toho zbavit? Já nemám trpělivost nechat jí ječet a nemám chlapa, který by při mě stál, abych byla vytrvalá. Bydlíme samy.
Holky, hoďte tip na pěkný výlet v okolí Ostravy na tohle počasí na tento víkend. Máme devět a půl měsíce a zrovna do zoo se mi nechce, spíš bych vyrazila někam na projížďku na hory. A nebo nechcete se někdo k nám přidat? Nejlepší by byl dojezd vlakem, nemám řidičák :/.




























