Hormony mají asi diskotéku, tak se musím vykecat...

Ahoj holky,
první těhotenství jsem si odbyla ve 20ti letech, nebylo plánované a fungovala jsem dlouho jako svobodná matka. Moji rodiče to dost těžce nesli. Hlavně tedy to, že jsem si dítě nechala a že jsem nešla studovat na vš. Už si toho se nmnou celkem dost prožili, určitě nejsem zrovna ideální dcera, těch překvápek, co jsem jim připravila...
Nakonec to dopadlo tak, že jsem se těhotná vrátila k rodičům, postupem času mi pomohli zařídit i moc pěkné bydlení pro mě a pro dceru a se vším mi hodně pomáhali. Samozřejmě mi stále nezapomínají připomínat, že nebýt jich, nezvládla bych to sama a nebyl by nikdo, kdo by se o mě postaral, když nejsem schopná se o sebe postarat sama.
Stanovili mi pravidla, které jsem musela dodržovat a musím stále. Dceru mi hlídají jen vyjímečně a ještě mi to dávají pak dost vyžrat.
Poslední měsíce se ale poměrně zmírnili. Našla jsem si přítele, je na nás hodný a hlavně je schopný se o nás postarat a bylo mi dovoleno s ním i bydlet. Ono to takhle zní dost blbě, ale tím, že mi pronajímají bydlení, museli s tím souhlasit, což je pochopitelné.
Půl roku bydlím tedy s přítelem, stará se o mou dceru tak, jako by byla jeho. On sám už jedno dítě má z předchozího vztahu.
A tak jsme se rozhodli, že dokud jsem doma na mateřské, mohli bychom si odbýt druhé těhotenství, stejně se ke třem letům dcery nemám kam vrátit, zaměstnavatel již pro mě nemá místo. Tak jsem tedy hned první měsíc snažení otěhotněla. Dnes jsem byla poprvé u dr., aby mi těhotenství potvrdil. Vypadá to na 5.tt...
Oproti prvnímu těhotenství je mi příšerně zle, mám migrény a všechno mi smrdí. Takže to zřejmě celkem brzy na mě někdo pozná. Ale já nevím, kdy je vhodné o těhotenství okolí říct. Kamarádky to už ví, ale moji ani jeho rodiče ještě ne. A jak to udělat šetrně? Příští rok mi bude 24, budu mít dvě děti a nemám práci a ani praxi... není to zrovna ideální vsuvka do životopisu. Ale zase mi přijde lepší si to odbýt takhle rychle po sobě, než někde začít pracovat a otěhotnět.
Nevím.
Zatím jsem hodně zmatená, nemám vůbec v ničem jasno a je mi příšerně blbě. Asi jsem se jenom chtěla vykecat...
Já se na to všechno moc těším, jen se všeho děsím. Hlavně reakce rodičů... Jako malé děcko...