hanci.hp
Ahoj holky,
nikdy bych netušila, že i já jednou budu muset zažít něco tak strašného, jako porod mrtvého miminka. Je tomu pár dní, co mě pustili z nemocnice.
:r: :r: :r: je mi to moc líto, drž se :r:
hani bála jsem se to cist cele, musim ti rict pribeh jedne nasi zname. rosila take mrtve miminko,ale mela kratkou dobu do porodu a bylo to prvni dite. nezjistili preeklampsii. bohuzel to anvic zjistili dost pozde, skoncila na aru, dlouho nemohla otehotnet myslim 2roky, pak otehotnela jeji sestra a ona hned take A DONOSILA PRIROZEN DVOJCATA! Ted jim je neco pres tri roky. moc drzim palecky, aby ses dala brzy dohromady. urcite na to nikdy nezapomenes, to nejde,ale zkus to prijmout.byt tebo, najdu si psycholožku-neni se za cos tydet
Hani, je mi to tak líto!! Mám sousedku, které přišla o dítě při porodu před třemi lety v 39tt a to mělo být jejich první :r: Je to hrozné, prožívala jsem to s ní, byly jsme tenkrát těhotné spolu :( Nechte tomu čas, nic jiného nezbývá, pozdravujeme s Pavlínkou Káju :h: :h: :h: :kiss:
:O :( :( to je neskutečné!!! Proč se takové věci stávají??? Posílám moc moc sil, určitě to chce jen čas a bude líp... běž za svojí dcerunkou, pořádně se pomačkejte, potulte, potřebuje Tě! Drž se :k:
Ahoj, je mi to moc líto.Bohužel bolest v tobě zůstane ještě dlouho :( ale časem bude líp i když teď máš pocit že ne. Máš holčičku a chláchol si jí.Užívej si že máš dítko, znám lidi kteří nemají ani to a také se jim to stalo.Nevim proč to tak je, proč to tak osud zařídil ale asi to tak mělo být.Zrovna nedávno jsem si říkala ,že tohle musí být těžká životní situace.Zase člověk se musí uklidnit tím že třeba by miminko mělo problémi se srdíčkem a umřelo vám po narození a to by bolelo věř že daleko víc.Kamarádka měla pohřeb 8 měsíčního miminka a byla to rána pro všechny.Už k sobě měli silný citový vztah, takhle alespoň jste si nemohli ještě tolik ten vztah vytvořit i když vim, že jste už mimíska měli rádi.Moc dobře tě chápu že máš strach být někdy ještě znovu těhotná. Třeba někdy se rozhodnete .....časem za pár let.Moc bych vám přála abyste tentokrát už měli vše v pořádku.Myslím na vás a držim vám moc pěstí ať máte jednou sílu opět na těhotenství a ať tohle už bude v pořádku.
Ahoj holky! Tak se k vám přidávám, předpokládaný TP mám 10.7. Už je to naše druhé miminko, starší dcera (jééé, to je nezvyk to tak říkat :s: ) má dva a půl roku.
Ahoj holky,
první těhotenství jsem si odbyla ve 20ti letech, nebylo plánované a fungovala jsem dlouho jako svobodná matka. Moji rodiče to dost těžce nesli. Hlavně tedy to, že jsem si dítě nechala a že jsem nešla studovat na vš. Už si toho se nmnou celkem dost prožili, určitě nejsem zrovna ideální dcera, těch překvápek, co jsem jim připravila...
Nakonec to dopadlo tak, že jsem se těhotná vrátila k rodičům, postupem času mi pomohli zařídit i moc pěkné bydlení pro mě a pro dceru a se vším mi hodně pomáhali. Samozřejmě mi stále nezapomínají připomínat, že nebýt jich, nezvládla bych to sama a nebyl by nikdo, kdo by se o mě postaral, když nejsem schopná se o sebe postarat sama.
Stanovili mi pravidla, které jsem musela dodržovat a musím stále. Dceru mi hlídají jen vyjímečně a ještě mi to dávají pak dost vyžrat.
Poslední měsíce se ale poměrně zmírnili. Našla jsem si přítele, je na nás hodný a hlavně je schopný se o nás postarat a bylo mi dovoleno s ním i bydlet. Ono to takhle zní dost blbě, ale tím, že mi pronajímají bydlení, museli s tím souhlasit, což je pochopitelné.
Půl roku bydlím tedy s přítelem, stará se o mou dceru tak, jako by byla jeho. On sám už jedno dítě má z předchozího vztahu.
A tak jsme se rozhodli, že dokud jsem doma na mateřské, mohli bychom si odbýt druhé těhotenství, stejně se ke třem letům dcery nemám kam vrátit, zaměstnavatel již pro mě nemá místo. Tak jsem tedy hned první měsíc snažení otěhotněla. Dnes jsem byla poprvé u dr., aby mi těhotenství potvrdil. Vypadá to na 5.tt...
Oproti prvnímu těhotenství je mi příšerně zle, mám migrény a všechno mi smrdí. Takže to zřejmě celkem brzy na mě někdo pozná. Ale já nevím, kdy je vhodné o těhotenství okolí říct. Kamarádky to už ví, ale moji ani jeho rodiče ještě ne. A jak to udělat šetrně? Příští rok mi bude 24, budu mít dvě děti a nemám práci a ani praxi... není to zrovna ideální vsuvka do životopisu. Ale zase mi přijde lepší si to odbýt takhle rychle po sobě, než někde začít pracovat a otěhotnět.
Nevím.
Zatím jsem hodně zmatená, nemám vůbec v ničem jasno a je mi příšerně blbě. Asi jsem se jenom chtěla vykecat...
Já se na to všechno moc těším, jen se všeho děsím. Hlavně reakce rodičů... Jako malé děcko...
Ahoj holky,
tak jsem tady zpátky po dlouhé době, v těhotenství s Karolínkou jsem tady byla denně, vlastně tak do jejího půlroku, pak už pořádně nebyl čas.
Za tu dobu se toho hodně změnilo, už s Kájou nejsme samy, máme už nového tatínka a vlastně zřejmě i nové těhotenství.
Dohodli jsme se, že se do toho pustíme, 1.5. budu bez práce, zaměstnavatel pro mě už nemá místo a celé je to celkem dost komplikované. Tak jsme se rozhodli, že se budem o druhé miminko snažit. Oba už jedno dítě máme, mojí dceři je dva a půl, jeho synovi rok a čtvrt.
A ono to vyšlo hned první měsíc. Tedy, zatím byl pozitivní test, je mi děsivě zle od žaludku, v prvním těhotenství jsem vůbec nevolnosti neměla, je to tedy pro mě něco nového, hrozně mě bolí hlava atd.
Zítra ráno si zkusím udělat ještě jeden test a uvidím, jak na tom jsme :///: .
Dle výpočtů bych měla být už cca v pátém týdnu, ale ještě minulý týden byl test negativní. Tak jak to teda je :s: ?
Holky kojící, mám dotaz,
kojím devět a půl měsíce a mám v plánu, spíš asi měla jsem v plánu kojit tak do roka a pak už jen na noc do roku a půl. Jenže dceři narostly horní zuby, má už horní i dolní jedničky a dost velké. Jednak těmi zuby děsně skřípe, však to znáte a taky mě začala kousat, vyloženě pít nechce, něco zabrblá a zakousne se fakt silou, když ji okřiknu nebo vykřiknu, protože to hodně bolí, tak se buď pustí a rozpláče nebo přitlačí ještě více. Jak jí to mám odnaučit nebo vysvětlit jí, že se to nedělá? Vždyť vidí, že mě to bolí. Nebo to nevnímá?
Vlastně mám i další problém, myslím, že je zlá ke druhým. Děti bije, nevím, jestli ví, co dělá nebo zkouší a usne většinou jen když mě rve za vlasy. Moc jí dovoluju? Ale jak jí citlivě vysvětlit, že dělá něco špatného a že se tak k ostatním chovat nemá?
Já vím, že jsem si z ní udělala otroka, ale jak se toho zbavit? Já nemám trpělivost nechat jí ječet a nemám chlapa, který by při mě stál, abych byla vytrvalá. Bydlíme samy.
Holky, hoďte tip na pěkný výlet v okolí Ostravy na tohle počasí na tento víkend. Máme devět a půl měsíce a zrovna do zoo se mi nechce, spíš bych vyrazila někam na projížďku na hory. A nebo nechcete se někdo k nám přidat? Nejlepší by byl dojezd vlakem, nemám řidičák :/.






























