Esisi
Ahojky holky,
jsem tu registrovaný pod jiným nickem, ale můj přítel ten nick zná a já nechci, aby věděl, že jsem sem s tímhle problémem psala. Ale bohužel jsem zoufalá a potřebuju poradit. Všechno to začalo, když jsem byla na začátku těhu. Od přítele mi bylo oznámeno, že mi jeho máma vzkazuje, že než něco budeme kupovat, máme se jí zeptat. Měla haldu věcí už nakoupenou, později (z obalu koj. lahve) jsem zjistila, že něco nakoupila už i v roce 2003. No budiž. S přítelem jsem se kvůli tomu pohádala, protože si nemyslim, že se nemusim nikoho ptát, co svému prvnímu dítěti můžu a nemůžu koupit. Pak se to stupňovalo tím, že přišla, že koupila tohle, pak tohle atd. Dokonce chtěla i zařizovat postýlku, ale tu jsem si prostě vybrala na internetu a řekla příteli, že tuhle postýlku prostě chci. Tak mámě oznámil, že postýlku máme vybratnou a vše vypadalo v pohodě. A nedávno za mnou přítel přišel s tím, že mu máma říkala, že nám oni koupí kočárek. Že jim máme ukázat, jaký jsme si vybrali a oni ho zaplatí. V tom momentě, kdy mi to oznámil jsem věděla, že s tim budou problémy, ale snažila jsem se myslet pozitivně a řekla jsem si, že je to dobrý. JENŽE... včera telefon. Příteli volala jeho máma, že v Německu viděli pěkný kočárky a levnější, než jsme jim řekli mi a jestli ho můžou vybrat a koupit. Do auta se k nim nevejdeme, takže přítel řekl, že my pojedeme svým a že chceme jet s nima. ONA TO NEBYLA SAMOZŘEJMOST, ŽE S NIMA POJEDEME! A pak jsem slyšela, jak mu říká, že bude v práci, tak jí řekl, jak to může vědět a ona, že asi pojedou dopoledne a tak. Že ještě neví, kdy pojedou. Tak jí přítel řekl, ať dá vědět, až bude vědět, kdy tam pojedou, že chceme jet s nima. Jak mi řekl, proč volala, tak jsem se začala klepat vztekem. Kdyby řekla, ať jedeme s nima automaticky a zařídila se i podle přítele, protože chodí do práce a jelo by se odpoledne, tak OK. Nebo kdybych se jí prosila o to, ať ten kočárek koupí, tak neřeknu ani půl slova, ale takhle? Příjdu si jen jak inkubátor na dítě. Který ho má donosit a nic nedělat. Ona všechno zařídí, koupí... Strašně se bojim, co bude dál. Až se mimi narodí. To mi bude říkat, jak mám krmit, kdy mám krmit atd atd... Hrozně se toho bojim, že nám pořád bude do něčeho mluvit a my nakonec s přítelem půjdeme od sebe. Tohle je jen začátek :(
Všem děkuju, kteří to dočetli až na konec. A prosím o rady, co mám dělat. Akorát se nervuju a ubližuju tím miminku. Ale jen je o ní řeč, tak už jsem plná vzteku. Vím, že pracují hormony a o to je to horší. Nevim, co mám dělat. Nejraději bych se odstěhovala někam hrozně daleko od ní. Neumim, a raději ani nechci, si představit, jaký to bude po porodu :(
Ještě jednou všem děkuju ...
upne chapu jak se citis mam to stejne nikdy se nezyvdecis ale jedna rada pokut se nepostavite hned ona uz vas v klidu nnecha a bude to jen tezsi a horci takze se domluv z pridtelem a promluvte sni jinak se zblaznite oba pa pa
ahojky, já osobně bych si promluvila s přítelem, řekla co se mi líbí a co ne, ať s rodiči promluví, protože takhle to dál nejde. Řekni mu, že jsi chtěla chlapa pro život a ne mamánka, který si v dospělosti nechá kecat maminkou do života. Je to vaše dítě. Vy jste ho zplodili, TY ho odnosíš, TY ho porodíš, takže máš právo si rozhodovat jak o postýlce, tak o kočárku. Ona si už svoje "odkroutila" a teď vás musí nechat na pokoji. Bude to vaše dítě a ona může být maximálně babička, která bude jezdit na návštěvu, bude mít vnouče ráda, ale výchovu musí nechat na rodičích. Zavčas si fakt promluvte, nebo pokud to budeš v sobě dusit, tak ten váš vztah půjde do pryč. Třeba si chlap myslí, že ti to nevadí a že jsi ráda, že to maminka tak vyřídí a proto raději drží pusu a nechává to tak. Nedus to v sobě a prosaď si své názory.
In reply to ahojky, já osobně bych si by Marcelii
Přítel ví, že se mi to nelíbí. Už několikrát jsme se kvůli ní pohádali, protože jsem mu řekla, že právě MY čekáme naše první dítě, tak se snad nebudeme nikoho ptát, jestli NAŠEMU dítěti můžeme koupit dudlík nebo ne. Že by se měla ptát ona nás, co může a nemůže koupit. Kdyby mě třeba vzala do toho města s sebou a vybírali bychom, ale to ne. Ona prostě všechno nakoupí a my se musíme ptát, když chceme něco NAŠEMU dítěti koupit. A právě tý výchovy se děsim. Včera jsem si i řekla, že se strašně bojim porodu. Ale né ty bolesti, ale toho, co po tom porodu bude :(
In reply to Přítel ví, že se mi to by Esisi
Ahoj, tak já se sní taky vždycky pohádám kvůli jídlu zase. Malé 9m by nacpala všechno a když jí řeknu, že to ještě nesmí tak ona a proč jí dáváš tohle a tohle, když to nadýmá a blabla fakt mě s tím s... Malá nikdy neměla problémy a když jí dávám něco nadýmavého dávám jí k tomu fenykl.
In reply to Přítel ví, že se mi to by Esisi
podívej se. Nikdo to dítě za tebe neodnosí, ani neporodí, natož tchýně. Tu bolest si prožiješ sama. Tchýně už dítě měla (možná víc) a teď je řada na tobě a na manželovi. Chápu, že se bojíš dělat rozbroje (já měla problém s přítelovou babičkou), ale tohle je něco jiného. Nemůže vám do všeho kecat. pokud to nestopnete teď, tak počítej s tím, že ti bude i kontorlovat skříně, kecat ti do oblíkání malé atd. Řekni jí, že poradit může, ale na výchovu a rozhodování jste tu vy dva.






















