Ahoj holky,

tak jsem nějaká totálně vycuclá a jdu se vypsat sem, protože moje okolí už mě dostatečně nesnáší vzhledem k mé náladě po porodu. Mám krásného 3,5letého chlapečka. Je to můj poklad, moje všechno, byl vymodlený, počatý přes IVF. strašně jsem e na něj těšila. Na klinice nám řekli, že už nikdy další dítě mít nebudeme. Byla tam indikace z mojí i manželovy strany. No a loni v srpnu jsem zjistila, že jsem těhotná. Byl to strašný šok. Předem se omlouvám, jestli budu znít jako "beznaboh", ale s pocity nemůžu teď nic udělat, i když se strašně snažím. Jednak jsem se chystala zpět do školy, malej už začal krásně chodit do školky. Jednak i do práce, protože muž je lékař ve státní a máme prostě do kapsy hluboko. Navíc je manžel strašný slušňák, takže nečekám už další profesní postup, i když je geniální. Prostě to nikdy neprodá. Tak jsme si spolu sedli a v létě diskutovali, jestli si mimi nechat nebo ne. Dohodli jsme se, že do porodu se přestěhujeme, manžel půjde do privátní praxe nebo ciziny. Navíc mi to přišlo jako hřích nechtít něco, co byl vlastně zázrak. No a teď máme holčičku, je krásná, roztomilá, ale nějak ji neumím začlenit do svých citů v rámci rodiny. Když jsem s ní sama, je mi moc dobře, jakmile dorazí manžel a syn, mám vztek. Dnes mi malej řekl, že mě nenávidí za to, že jsem se vrátila z nemocnice s malou. Tak mám pocit, že jsem přišla fakt o všechno. Manžel, i když je fakt zlatej, možná lepší máma než já, nezměnil na naší situaci nic. Spíš jsme v dluzích ještě hlouběji. Školu asi už nikdy nedodělám. Sedím v malém bytě, který nenávidím, nenávidí mě syn. Já jsem matka a manželka na prd. Jsem teď asi 12 dní po císaři, tak sotva lezu. Jsem šťastná, že je tu tchýně, ale stejně si neodpočinu, protože myslím na to, jak zanedbávám malýho. Do toho mi dr zvýšila prášky na nervy, tak jsem doslova, jak chodící mrtvola. Mám asi fakt poporodní depresi a nějak nikde nevidím nic hezkého, co by mě nakoplo a povzbudilo. A manžela, toho nemůžu chvílemi ani cítit. Mám mu za zlé, že nerealizoval nic, na čem jsme se dohodli. Cítím se podvedená, prázdná a zklamaná. Zdravotně jsem na tom také blbě, protože už mě řezali do břicha celkem 3x a 5x laparoskopicky. Hrozně se tu všem omlouvám. Musí to znít, že se strašně lituju. Navíc bych měla být strašně šťastná. Vždyť kolik lidí chce děti a nemůže. Já jsem v tom všem tak ztracená. Pořád jen brečím a vyčítám a nejde to ovládnout. Takhle si asi tu rodinu zničím definitivně. Pokud jste dočetli až sem, tak moc děkuju.. :help:

Ahoj maminky,
můj malej začal chodit do školky a od té doby máme stále se opakující rýmy. Zas jsem začala dávat nasivin, ale nemá se užívat dlouho. Neznáte něco, co u vašich dětí pomáhá? Vím, že, když jsme byli malí, dávali nám Sanorin bílé kapičky, ale asi už nic takového nevyrábí. Díky za rady.

Ahojte,

tak slídím po internetu a hledám kartářku, ale z toho kvanta vybrat tu správnou nelze. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte tip na dobrou kartářku ze své zkušenosti. Ségra mě asi před měsícem vzala k známé a ta předpověď byla tak hrozná, že bych mohla rovnou jít skočit. Ráda bych proto našla někoho, kdo se v tom opravdu vyzná. Dík

Ahojte,

tak slídím po internetu a hledám kartářku, ale z toho kvanta vybrat tu správnou nelze. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte tip na dobrou kartářku ze své zkušenosti. Ségra mě asi před měsícem vzala k známé a ta předpověď byla tak hrozná, že bych mohla rovnou jít skočit. Ráda bych proto našla někoho, kdo se v tom opravdu vyzná. Dík

Ahoj maminky,

chtěla bych vědět, zda máte někdo zkušenosti s tím, když do vás dítě práská? Já jsem z toho celá nějak nakřivo a nevím si rady, bojím se, že nemám respekt. Malej není rozmazlenej, má normální rytmus, který dodržujeme. Je zlatej, ale občas je při hraní divoch. A já nedokážu odlišit, jestli je to hra nebo záměr. Nejdřív se většinou pěkně rozblbne a pak mě sem tam praští. Zkusila jsem plácnout ho přes ručičku nebo vysvětlit, že to bolí, ať udělá malá, ale obojí ostentativně odmítá. Naopak, když ho plácnu, pak mám teprve pocit, že se opravdu "rozjede". Není to nijak hrozné, ale mám strach, aby se to nezhoršilo. Také si vyčítám, jestli to není moje chyba. Byl týden u tchýně kvůli mým zkouškám a vrátil se s tím bacáním. Ale tchýně ho nijak moc nerozmzluje. Přesto si to na ní nedovolí. Nevím, co mám dělat. Vždycky jsem byla pyšná, jak mám vzorné dítě a teď tohle... Díky za rady!

Ahoj maminky,

chtěla bych vědět, zda máte někdo zkušenosti s tím, když do vás dítě práská? Já jsem z toho celá nějak nakřivo a nevím si rady, bojím se, že nemám respekt. Malej není rozmazlenej, má normální rytmus, který dodržujeme. Je zlatej, ale občas je při hraní divoch. A já nedokážu odlišit, jestli je to hra nebo záměr. Nejdřív se většinou pěkně rozblbne a pak mě sem tam praští. Zkusila jsem plácnout ho přes ručičku nebo vysvětlit, že to bolí, ať udělá malá, ale obojí ostentativně odmítá. Naopak, když ho plácnu, pak mám teprve pocit, že se opravdu "rozjede". Není to nijak hrozné, ale mám strach, aby se to nezhoršilo. Také si vyčítám, jestli to není moje chyba. Byl týden u tchýně kvůli mým zkouškám a vrátil se s tím bacáním. Ale tchýně ho nijak moc nerozmzluje. Přesto si to na ní nedovolí. Nevím, co mám dělat. Vždycky jsem byla pyšná, jak mám vzorné dítě a teď tohle... Díky za rady!

Ahoj holky!
Tak náš prcek začal být přes den řádně akční. Manžel ho naučil nosit, aby se všude mohl koukat, ale já to prostě úplně nezvládám. Jednak mi vylítla plotýnka, tak mě bolí záda, prcek má už skoro šest kilo. Poslední týden začal náš andílek přes den ďábelsky :s: řvát. Navíc mám pocit, že by rád byl v polosedě, aby koukal, asi se v postýlce nudí. Tak jsem objednala hrazdičku a chrastítka nad postel, tak doufám, že to bude mít odezvu. A pak, máte zkušenost s houpcí židličkou? Zaměstná se to mimčo tím? Začínám mít pocit, že selhávám ve výchově a rozvoji. Ale i tak doma nezvládám, co mám, do školy jsem se ještě od porodu nestačila ani n nic připravit. Teď jsme měli 2 dny blbec, kdy řval kvůli bříšku jako tur. Jsem docela vyčerpaná, i když v noci spí 10 hodin, což je luxus. Ale noc využívám na práci a resty, takže stejně padám na hubu. A jsem asi blbá, nevím, jak si s malým hrát :devil: Všem předem děkuju a přeju rychlé pokroky

Zdravím všechny novopečené i jiné maminky a obracím se s otázkou. Malej ode mě chytil virozu nebo co to je. Každopádně má rýmičku a teď už kucká celkem často. Volala jsem své dr a poradila nám Hedelix a cákat mořskou vodu do nosu. Ale horšíme se. Hedelix nezabírá a dnes jsem celou noc prochodila. A navíc si říkám, že, když mně bylo tk zle, tak, jak to může zvládnout takové malé miminko. :? Navíc nekojím, ale teplotu nemáme. Máte nějaké rady? Koupila jsem Mucosolvan Junior, ale nemám žádné zkušenosti a trochu už pnikařím. Je mi broučka děsně líto a mám strach. Předem děkuju všem!

Tak mám ještě jednu otázečku. Dnes mě celkem vyděsila teta. Kojení mám zakázané a prý, pokud se tento proces uměle zastaví, tak nedojde k uvolňování oxytocinu a následnému stažení dělohy. Nemáte s tím někdo zkušenosti? Dává se nějaká substituce? Ráda bych vypadala alespoň, co se dělohy týče :) , jako dřív.

Ahoj těhulky a maminky,

tak se řítím do 37.týdne a postihla mě děsná viroza a k tomu vážně urputné migrény. Beru si paralen, bez prášku bych nepřežila. Chci se zeptat, nevíte, jestli se paralen vůbec může ve III.trimestru nebo není něco šikovnějšího? Stěží mi pomáhá ten paralen. Za týden mám zřejmě plánovaného císaře a děsí mě, že bych měla jít nachcípaná pod kudlu. Také, kolik se maximálně může denně?¨Moc děkuju!